Ta naděje tam asi stále někde je

Anotace: Možná je to spíše úvaha.. nevím, ale dávám to sem. Možná je to konstatování, možná je to jen souhrn věcí, co se najednou nahromadili na jednou stohu, který se rozsypal.. Nesuďtě mě za to..

Jako každý den se zdá tak těžké vstát a tvářit se, že je všechno v pohodě..
Jako každý den se člověk přinutí k tomu, aby si nasadil masku úsměvu a vyrazil do šedých ulic, do mlhy, co překrývá ta zatracená sídliště..

Jenže tenhle den byl špatný už od otevření očí.. byl špatný, protože jsem měla plnou hlavu vzpomínek a snad jsem neměla daleko ke zhroucení už ve chvíly, kdy jsem přišla na přednášku..
Prkotina, přednáška o AIDS jako už tisíckrát předtím, nezajímavá, vzhledem k tomu, že všechny ty informace znám nazpaměť už leta.
Blok přišel ve chvíly, kdy se na plátně objevily dvě fotky, nejspíš nějakých feťáků, jak si píchají svojí dávku, přiblížený obraz, jak je jehla pod kůží mě zaskočila jako vždy, je to obraz, co mám v paměti jak vypálený, protože jsem to viděla snad milionkrát na svoje oči a pak se o toho dotyčného starala..
Nezvládla jsem to. Ta fotka byla taková rána, že jsem se jednoduše zvedla o vyběhla ze sálu. Nemohla jsem tam být, nemohla jsem na to koukat.. a i když jsem seděla na chodbě, s nohama pod bradou, měla jsem před očima Ondráška, jak si netrpělivě píchá další dávku, jak upadá do euforie, jak o sobě neví..
Seděla jsem tam a brečela jak malý děcko, protože toho zase bylo moc.. protože jsem tak jasně věděla, že zrovna tohle ho zabilo.. nebo spíš on se takhle tím fetem zabil.
Jako bych se vrátila v čase.. Možná jsem byla v šoku, nevím, ale polil mě chlad a teplo, nešlo mi dýchat, bylo to zpátky. Je to zpátky..
Zjišťuji, že se z toho snad nikdy nevyhrabu, protože když si konečně myslím, že je všechno v pořádku, přijdě něco, co mi ukáže, že nic z toho, co si myslím, v co věřím, není tak úplně pravda.

Hrozně bych to chtěla tady všechno vzdát, vymazat svojí osobnost z tohoto světa a prostě a jednoduše nebýt.

Neudělám to. Nejspíš stále někde uvnitř doufám, že se svět vrátí do starých kolejí, že bude líp.. Přemlouvám se jak to jen jde.. a daří se mi to, protože kdyby ne, tak sem sotva píšu svoje pocity a nálady, protože to bych tu nebyla už dávno.
Sebevražda je věru lákavá věc, ale já nechci aby si někdo, pokud by mě měl tak moc rád, prožil to, co já už roky prožívám.

Jsem prostě jiná..