Počkej

Anotace: Nicotná samota...

Hudba, ten libozvuk znějící v jejím uchu. Jako každý večer sedí doma, zírá do prázdna a hudba se rozléhá v tom prázdném pokoji. Malá pomlka mezi písněmi utužuje ticho. V tomto okamžiku si uvědomí tu prázdnotu v jejím bytě, v jejím pokoji, ale hlavně v její duši.
Zírá do prázdna a vzpomíná. Několik myšlenek probleskne v jejím oku. Vzpomínky, jen a jen vzpomínky, které potvrzují pocit bezmoci a smutku.
Rozhlédne se, jeden plakát zdobící stěnu, postel, psací stůl, počítač, jehož monitor osvětluje pokoj, zapnuté reproduktory vydávající všelijaké tóny, spíše smutnějšího charakteru, několik skříní a jedna zapálená svíčka. Zahledí se do plamínku, který se kolébá do rytmu.
Další příboj myšlenek, další dávka smutku, o něco větší dávka bolesti a jedno malé ostří v ruce. Neváhá, pevně uchopí svůj předmět, nejlepší přítelkyni, ještě ji nikdy nezradila, asi jediná na tomhle prokletém světě, přitlačí na předloktí a palčivá bolest odhání pocity osamocení. S kapičkami krve teče i plno myšlenek ven, potom, že neumí dostat své pocity ven. Dostala je ven, pomocí tekutiny, která je součástí toho nepodstatného života, který žije.
Na ničem už nesejde. Na čem tady záleží? Stejně umře, tak proč si „neužít“ ten zatracený život? Proč se nedat jinou kolejí? Doposud se držela alespoň trochu pravidel, spořádaný život, pouze tajemství skrývající v duši tu bylo navíc. Rukávy zakrývající drobné, ale i poměrně velké jizvy jí přestaly bavit, na co je nosit? Každému může být ukradené, co provádí se svým tělem. Ale i přes unuděnost se neodváží sundat mikinu. Ani do šortek si netroufne, nohy jsou na tom hůře než ruce, přece jen někdy je nutné vzít si krátké triko, aspoň tehdy, když nejsou vidět čerstvé rány. Sice málokdy, ale přece jen.
Nebaví ji život, nebaví ji nic, jen ta hudba připomíná smutné osudy ostatních lidí. Jedna píseň vyprávějící o smrti nejlepšího kamaráda, druhá o sebevraždě mladé dívenky a další o tragické nehodě mladého člověka, tato hudba ji svým způsobem uspokojuje, nejlepší texty, nač zpívat o lásce, když časem stejně pomine, nač upřednostňovat lásku jako cit mezi lidmi, kteří se milují, existuje i jiná láska, nepomíjející, stále trvající a nekončící. Láska přátelská, pravé přátelství nepomine, nikdy.
Její cit nepominul, stále se vrací ke své nejlepší kamarádce, pláče, vzpomíná na vše, kamarádka, dětství, život, rodina, bolest zahajující kolotoč neštěstí. Nedokáže se jí zbavit, pronásleduje ji na každém kroku, otázka času, kdy se její tenké nožky podlomí a nedokážou se postavit, možná ta chvíle nastala právě teď. Nepodlomily se nohy, zlomilo se srdce, už je pozdě na cokoliv, záchrana není možná, nedovolí někomu, aby se přiblížil k její osobě, nikoho nechce znát. Samota ji sžírá, zároveň drží při životě. Bojí se dalšího poznání, bojí se zítřka, bojí se vystoupit ven ze svého bytu, pokoje, ale nejvíce se bojí, že ztratí své snění. Sní o princi na bílém koni, který ji dokáže vysvobodit. Čtyřnohý princ, nikoliv člověk, s lidmi nechce mít nic společného. Její princ je nejvěrnější stvoření, které ji nikdy nezradilo, ovšem odešlo, bez varování, jen tak zmizlo z života žijících.
Nepřijíždí na bílém koni, nechal ho někde v ráji. Běží sám, nadnášen andělskou silou se neustále přibližuje. Pravá, levá, zadní, přední, harmonie uspořádaného pohybu. Ukápla slza a za ní hned druhá, vrací se, vrací se ke mně, pojď, lásko moje jediná, nejvěrnější tvorečku, skoč do mé náruče. Rozevírá ruce, nemůže se dočkat toho hebkého kožíšku, toho doteku, který uspokojí všechny touhy, o kterých sní. Zavírá oči, ruce rozepjaté a čeká…
Co to je? Co se stalo? Kde jsi? Kam jsi zmizel? Byl jsi tady, já tě viděla. Další zklamání, že bys i ty zradil? Ne, to není možné, věřím ti, já ti věřím, tohle mi přece neuděláš. Co se stalo?
Jehla ležící vedle jejího předloktí jí prozrazuje vše, co bylo utajeno. Spořádaný život už dávno nežije, nemá ani pro co žít.
Uchopí jehlu, na stole zahlédne psaníčko, připraví lžíci a namíchá si lektvar. Počkej na mě, už mi dále neutíkej, nechci bez tebe žít…
Setkají se na druhém břehu?
Hledala zlatou, až ji našla, šla za svým cílem, kterého dosáhla. Dopadlo vše dobře? ……