Potíže v buši

Anotace: Příběch dvou sestřenek z neobyčejné rodiny ...

„Tari ka bla bla.,“ řekla tetička Kikokomohati. Teda aspoň toho názoru byla Lole, ale jak mohla tušit, co říká, když jí Afriština dělala menší problémy.
„Ano teto neboj,“ odkývala ji to Minie a opak se otočila na svou sestřenku,“ Rozuměla si jí?“
Japonka zavrtěla hlavou: “A ty?“
„Ty neumíš Japonsky?“ zděsila se Angličanka.
„To nebyla… máme se vrátit do tmy,“ mávla nad tím Lole rukou. Tušila, že kdyby chtěla tohle své sestřence vysvětlovat zabralo by to aspoň hodinu a ony hodinu neměly. Stály teď před chatrčí, kterou okolí nazývalo jejich stan, což Lole připadalo mírně na palici. Vždyť ty brouci a nedej bože hadi kolem se ve stanu najít nemohly. Afrika byla pro ně prostě velká divočina.
Rodiče obou dívek se rozhodli provětrat děti a aby neseděli celý prázdniny zavřený v rodinným sídla v Minieně případě či bytu v Lolilnině. Obou by se samozřejmě místo africký savany líbilo být v čistým domě at v Anglii či Japonsku. Africká příroda působila jak med na duši. Bylo příjemné sedět v klídku u větráku v domě bytě strýčka Alfréda a v noci spát ve stanech to vůbec. Obě měly zůstat v stanech z to jejich sestřenky ležely v postelích. Candie a Latri o pardon Katrína. Kdybychom mohly být hodné, ale dívky by nám dozajista řekly puntičkářsky.
„Co teď budeme dělat, když to Japonsko je tak veliké?“ zajímala se Minie.
Lole na to pouze pokrčila rameny: “Víš co? Jdeme se projít.“
Tohle obě dívky braly a vykročily. Obou se Afrika líbil a po pár kroků se dostaly k okraji parku. Abyste věděli. Africké národní parky v nichž strýc pracoval vypadali nádherně. Nic jim ten týden nezkazila. Nic nikdo žádná osoba. Absolutně nikdo. Přesně, když si ob tyhle slova pomysleli a chystaly říct o pití od Kilomathotata uslyšeli ten hnusný vlezlý hlas, který jim zkazil celou dovolenou.
„Koláku. Kdepak je ta voda? N“ zeptal se zpěvný hlas osob, které se jmenoval.. to jméno é bylo tak děsivě, že ho nemůžu napsat. Dobře když se otočily zahlédly vysokou postavu profesorka Ayany Black, které no upřímně obě převyšovala aspoň o půl metru, i když takových bylo hodně, se,130 centimetry se nedalo čemu divit.
„Sněžka,“ vykřikla Minie jméno nejvyšší hory světa, teda ale spon si myslela, že ho vykřikla.
„ Grandfatherová s Leiringovou,“ zamračila se Slečna Black,“ Co vy dvě tady děláte?“
Slečně zcela rozčarována. Než stačila naznačit, jak jí děvčata budou kazit dovolenou ozval se malý pisklavý hlásek dívky Minie.
„ Není ti tam zima? A proč vypadáš jak člověk horo?“ zeptala se s pohledem nahoru.
„Minie,“ drcla do ní Lole, aby se probrala. Nestačila však zarazit jí tak aby slečně nevykřikla. Upřímně běh dívek by se mohl vyrovnat běhu s gepardy. Než se Slečna Ayana Black i se chlapce donášející v platové lahví vody od benzínky vzpamatovat obě se stihly schovat za džíp strejdy Alfreda. Fakt, že Minie netušila proč a vysílal k Lole zmatené pohledy, které se dívka snažila ignorovat. Dovede si představit zděšení? Jedete na prázdniny a váš obávaný učitel si přijede také.Obě chodili do stejné školy a shodou okolností i do stejné třídy a měli stejnou učitelku na biologii. Jistě jste všimli naviti Minie a tu profesorka nesnášela. Lezlo jí na nervy oslovování Horo, Sněžko, Kilimandžáro a jiných kopců vše možně po světě. Ještě víc jí vadilo, že si nezapamatovala úkoly. Nespolehlivé dítě.
„Proč tu jste?“ zašeptal bratránek Kilomaro, který zřejmě zaslechl jekot čistě ženský a první , co ho napadlo bylo nezkušené sestřenek.
„Nevím,“ řekla jakoby naschvál hlasitě Minie.
„Ted nás uslyší,“ rozhněvala se Lole.
„Slyší,“ ozval se hlas nijak vyvedený z míry profesorky Black,“ mŮžete mi říct ptoč jedete do té samé rezervace? Na celém světe jsou jich stovky, co stovky tisíce. Afrika je jich plná a vy. Vy jedete do té samé, kde trávím prázdniny já.“

Otočila se na svém vysoké, podle dívek nevkusném podpatku a naštvaně odcupitala. Sborově si odechli a vrhly na své bratrance zoufalé pohledy. Nic nedokáže prázdniny zničit ví než nenáviděný profesor.
O dvě hodiny později už seděli u táboráků, teda plamene síly, jak mu bratránek přezdíval a sledovali jak se Afričanky kroutí v všemožný kreací, které doprovázel Kilomaro rytmickém bubnováním. Jistě si dokážete představit reakce okolí. Rodiče obou dívek si neustále vyměňovali překvapené pohledy. Víte jejich rodina se za zcela běžnou považovat nedala. Většina rodina měla nějaká extremní úchylky z normy. Například Keitaro zbožňoval chemii s fyzikou. Jenže v jeho podání slovo zbožňoval znamenalo věc bez, který by nemohli snad ani dýchat.
Mezi nimi seděla profesorka. Nevrle zhlížela na děvčata. Mezi dvěma Afričany se ještě krčili dvě mladší setry Minie. Přestavení nebo-li tanec bohu ohne. Většinu vlastně ani moc nezajímala, ale nechtěli své hostitele urazit. Přece jenom v téhle věčně cestující rodině si na divné věci zvykli a jednou nevidět natřásající domorodce jim rozhodně nemohlo uškodit.
„Ta nás těmi oči zabije.“ Zašeptala své sestřence Lole, když Slečně Black našla zalíbení v pozorovaní Afrických tanečníky mužského pohlaví.
„Bože ona nás chce zabít,“ vykřikla Minie. Všechny pohledy anglický rozumějících se otočili na dívky. Tanečníci si ani nevšimli, že je nikdo nepozoruje a nadále pokračovali ve svém běháním kroucením kolem ohně.
„Hi hi to je lež Minie,“ nervózně se usmála Lole. Nabručená profesorka vstala všem kolem dokola věnovala svůj nevztekaný pohled: „Dobrou noc.“
Pak odpochodovala do domu. Všichni pochopili, že profesorce něco vadí, ale co jim bylo záhadou. Jen dvě osoby tušili, že přítomnost jejích maličkostí tíží slečnu víc než jindy.
Večer, když obě už leželi ve svém stanu na zahradě strýčky a pozorovala, jak se po africké krajině rozlévá modrý závoj tma, se najednou Minie ozvala s akutní žádostí.
„Podáš mi tu flašku s pitím ?“ poprosila svou sestřenku.
„Podala, kdybychom si jí večer vzali,“ kývla Lole.
„Ale já má žízeň,“ zakňučela Mine. Když kňučí Minie je to jako, když před vámi sedí roztomilé špinavé koťátko a prosí o pití.
„Zvedej se,“ zabručela Lole. Tohle nešlo ignorovat a tak obě vylezli ze stanu a zamířili k domu strýce. Dům přímo do tý krajiny patřil. Hnědá cihlová omítka. Střecha ze slámy a nádherný malby po stěnách. Přeběhli. Vzít si pantofle byla snad samozřejmost v takovém vedru. Dotek na písek se dal přirovnat k tomu, když se opřete o rozpolenou tyč v létě. Zařízení bylo celku dobré na evropské poměry průměrné, ale mezi Afričany jistě vynikající.
„Kde vůbec spí ten ďábel?“ zašeptala Lole.
„Myslíš ďábla. Přece v peklu,“ odpověděla ne zrovna tiše sestřenka. Lole s na ni usmála. Raději se nedala do vysvětlování, že ďáblem myslela profesorku, ale jak jste si mohli všimnout tohle vysvětlovat minie, nebyl dobrý nápad. Pícky si zrovna nalejváky z kohoutku vodu, když se domem ozval šílený ženský jekot. Dívky se ihned rozeběhli div že neuklouzli na kluzké podlaze. Zvyky se ozývali z míste, kde stáli pokoje. Když se dívky dostali na chodby zahledli něco velmi netypického. Slečna Black se válela na zemi v pyžamu s tygrem. Nej nevhodnější věc, kterou mohli udělat bylo, že se začaly sboově smět a Než se stačili nadát Slečna po nich vylítla t se výrazem zuřivého vlka.
Jako, že je chytla a vcelku snadno, jednalo se přece jenom o dvě malé školačky.
„Vy dvě malý vši. Co to mělo znamenat?“
„Talikaimoto,“ ozval se ne zrovna nadšený hlas tetičky. Kolem nich se slezly jejich rodiči s tečičkou. Všichni si kriticky podívaly na dívky.
„Lole-san!“ zamračil se otec na dceru.
„Minie tak se chová dáma?“ osočila se matka na ni.
A tak se Minie a Lole zkazily čtrnáct dní jinak úžasných prázdnin…