Sen, který se neměl zdát

Anotace: Je to něco, co se nedá jen tak popsat, stalo se to, bylo to, ale je to tu stále. Přitom to neexistuje...

Byl krásný letní den, slunce pálilo a lidichodili ven, k vodě.

Byl jeden kraj – krásný, tichý a tajemný, ajeho tajemství mělo zůstat uzavřené. Jedna holka jménem Alex se šla projít anašla krásný les, který byl lidskou nohou nedotčen. Jediná podivná věc tambyla, chyběla zvěř. Stály tam pouze stromy a keře. Vešla do lesa a čekala něco, co by jíupoutalo k dalším a dalším návratům do lesa.

Cesta vedla k řece, vlezla do ní,plavala pomalu a vychutnávala si ten klid, to ticho, které nikde jinde není.Naskytl se jí pohled na rozdvojení řeky, mohla si vybrat – levá nebo pravá.Vybrala si nalevo, co by se stalo kdyby plavala vpravo se neví, a už to nikdynezjistím. Bohužel, bohudík.

Po sto metrech je po levé straně pískovcováskála, která má otvory jako by po ní někdo lezl nahoru, o kousek dál je pláž.Malá a schovaná za stromy. Pomalu a potichu pluje kolem skály a na plážizahlédne dvacet mužů, oblečených pouze v sukních z listů as obličeji namalovanými na zelenorudočerno.

Tančili nějaký tanec a křičeli, jako takovýbojovný tanec. Jak se tak Alex koukala, všiml si jí jeden bojovník a šel za ní.Zpanikařila, začala plavat pryč, věděla, cítila, že umře, že jsou rychlí avelmi silní.

Jediná možnost byla vylézt na skáluz pískovce a šplhat jak nejvíc to dovolí tělo. Jenže bojovník bylrychlejší a šplhal za ní, něčím ostrým jí řezal do kotníků. I přes ostroubolest šplhala dál a chtěla přežít. Už necítila levou nohu, ale věděla, žesilně krvácí. Musela dál. Jenže nahoře stál jiný bojovník, Alex netušila, jak se tam dostal, ale muselautéct, ale kam. Skočila dolů, zpátky dovody. Plavala rychlostí žraloka a zasebou slyšela jen křik bojovníků, kteří přišli o oběť.

Město – teplo a slunce pálí do očí. Alexutíká, ale už nemůže, nemohla ani plavat, ale duše jí vedla dál, aby přežila.Zastaví se a čeká, ohlíží se, ale kdo by si myslel, že by ho bojovník honil aždo města?

Kdo to vlastně byli? Z internetuvyčetla, že to byl kmen bojovníků, kteří původně vymřeli před šedesátí stylety, ale v tom tichém lese se ještě zachovali.

Alex musela zmizet z města, daleko,odejít pryč. Ukradla si auto a chtěla odjet, jenže jí někdo vlezl na místospolujezdce. Byl to onen bojovník , který jí chtěl zabít, jen měl normálníoblečení a jiný účes, a žádný namalovaný obličej. Pevně ji chytil a škrtil, z levé kapsy vyndal nůž, který sev záři slunce leskl jako nějaký poklad…

Auto je prázdný, nikde není ani človíček, aniAlex, ani bojovník.

Malá holka se probudila na své posteliv pokojíku. Měla divný sen, byl živý a děsivý. Musí se schovat, před zlem,před smrtí a nikomu o tom nesmí říct.

Pod kobercem je poklop do tajné místnosti okteré nikdo neví, ani maminka, uteče tam, spadne do hromady měkkých hoblin alehne si. Je tam tma a sucho, slyší hromadu nohou běžících kolem domu. Jejímatka na ní volá, pak křičí o pomoc, o milost a nakonec je ticho. Následujevelký rámus, cizí řeč, který nikdo nerozumí, a nakonec nastane ticho, které jetak děsivé, že umřít by byl nejcennější dárek.
Ta malá holka jsem byla já, zdál se mi sen oholce, která do města přivedla mrtvý kmen a která na to doplatila životemvěčným nebo posmrtným. Jsem v tajné místnosti pod domem a čekám na Vás,čekám na to, až si pro mě příjdete a zachráníte mě. Prosím pospěšte si, je tutma, jsou kolem mě a čekají na mojí smrt. Nechci umřít!