Jsme spolu, protože jsme se nikdy neopustili.

Anotace: K Tvým narozeninám. Smutná vzpomínka. Smutný dopis.

Je to zvláštní.
Bude to už pět let, co jsme naposled slavili Tvoje narozeniny. Je to tak dávno a přitom jako by to byl jen pouhý týden či snad měsíc. Nic se ale nemění na tom, že mi stále chybíš Jimmy a to moc, to mi věř. Co jen bych dala za minutu strávenou s Tebou.
Děsí mě, jak ty roky rychle utíkají. Svět se rychle mění, možná se měním já, ale ať je to jak chce, všechno je už dávno jinak. Úplně jinak.
Nějak se mi přetočili všechny hodnoty které jsem snad v té době měla. Proklouzlo mi to mezi prsty, ani nevím jak. Tak nějak nepolapitelně.
Přemýšlím, že jsem možná už dokázala připustit, že tu nejsi a nevrátíš se, a i když to bolí tak úplně jinak než tenkrát. Už jsem se s tím naučila žít. Co mi zbývalo?

Když se to stalo tak jsem myslela že to nedám. Nemyslela jsem si, že tu po takové době budu sedět a smolit, asi, zvláštní dopis. Nemyslela jsem si, že těch pět let přežiju.

Stále mě překvapuje to, jak jsou ostatní schopni takovouhle věc přijmout, přejít, zastrčit nějam dozadu do myšlenek, že se přes to dokáží přenést a že já jsem to nedokázala tak jako oni a místo toho jsem se v tom plácala a popravdě, stále se mě to drží. Jen to mám rozdělené na období. Ta horší a ta lepší. Nic míň, nic víc.

Jenže teď je to horší. Sbíhá se mi tu značné množství dat a já se po celou dobu ztrácím v myšlenkách. Nebo spíše ve vzpomínkách. Nemůžu se z toho dostat. Je to jen zatracenej kolotoč a ten se točí a točí a točí..

**

Zkouším si Tě představovat. Devatenáct už je dost. Byl bys dospělej, kdo ví, třeba vysokej, po matuře.. a stále bysme byli nejlepší kámoši... Kéž by to tak opravdu bylo.

Navždy spolu, pamatuješ?
A trocha ironie, opravdu to tak vlastně je. Mám Tě v srdci tak pevně jako nic jiného. Jsi součástí mojí polámaný duše, jsi součástí celého mého bytí a ať to zní jako kýč, jsi z části "já". Ironicky jsi dotvořil mojí osobu, moje uvažování, mě.

Pátýho by jsi slavil devatenáctiny... a mě se chce brečet. Mám zaslzený oči, a ten zvláštní pocit na plicích. Chybíš mi, jak jen to vyjádřit? Víš, měl bys tu být se mnou, vidět mě vyrůstat. Měli bysme být spolu, protože tak by nám bylo nejlépe. Všem.

******
Jsme spolu, protože jsme se nikdy neopustili.
Jsme spolu, protože naše duše se spojili.
Jsme spolu, protože to tak bylo dáno.
A budeme, věru budeme, navěky.
***