Tichá smrt

Anotace: Moc se omlouvám za svou nepřítomnost a zato že tu nedávam pokračko již rozjete povídky slibuju bude. Dávám tu jednu povídku která se vám doufám bude líbit. Je tam opsažena japonská skupina The Gazette pro ty kdo to neví takže příjemný počteníčko

Když jsem ji viděl poprvé, tak mi bylo hned jasné, že to bude velká láska. Byla to naše stylistka a jmenovala se Miyu. Já jsem Kai a budu vás provázet svým příběhem.
Dnes ráno jsme měli natáčení nového klipu a pak focení. Mno, takže vzhůru do práce.
"Dobré ráno kluci," pozdravil jsem. Všichni zpozorněli.
"Dobré," odvětil Ruki. Hned jsem si sedl a Miyu mě začala líčit a upravovat mi vlasy. Samozřejmě to není naše jediná stylistka, máme ještě 2 další, které upravují další ze skupiny. Jmenují se Anna a Sakura.
Když jsme byli připraveni šli jsme točit. Během přestávek nás upravovali a my šli zpět před kamery. Miyu vždy všechno dotáhne k dokonalosti, ale když ji chci někam pozvat, vždy řekne: "Promiňte pane Kai, ale já nemůžu... dnes ne... snad někdy jindy," a odejde.
Ale dnes mám jiný plán a doufám, že to zabere. Připravil jsem nějaké jídlo a dal to do naší společné místnosti. Vypadá to vážně pěkně. Svíčka na stole s růží va váze perfektní.
"Ahoj Miyu," usmál jsem se. Miyu usměv opětovala. "Mám pro tebe menší překvapení,pojď se mnou" nedal jsem jí šanci odporovat. Vlastně jí to ani nenapadlo."Tadá" otevřel jsem dveře."Páni to jsi dělal sám"údiv. Wau poprvé mi tyká."Jó jasně, rád vařím to víš ne" nasadil jsem svůj nejsvůdnější pohled. Samozřejmě jsem jí hned posadil a obsloužil. Pobavil jsem jí svými vtipy takže jsem se jí zalíbil. Čas uběhlvelmi rychle a ona musela už jít. Rozloučili jsme ses tím, že se zítra uvidíme. Zítra totiž dokončujeme dnešní točení.
Když jsem přišel druhý den Miyu tam jako vždy už byla. Když mě viděla tak se usmála. Takhle to šlo pokaždé, prohodili jsme na začátku pár slov, ale později...mno řekněme že to už slova nestačila. Miloval jsem ji a byl byl jsem si jistý, že ona mě taky.
Jednou když jsem šel na focení kluci tam už byli a já jsem dnes přišel poslední. Když jsem si všiml Aoiho zaraženého výrazu směrem k zrcadlu. Taky jsem se tím směrem podíval. Miyu ležela bezvládně na zemi a Ruki nad ní stál s podlouhou čárou po tužce na tváři.. Musel jsem zadržovat smích, protože to bylo legrační, ale hned jsem zvážněl a klekl si k ní."Miyu"volal jsem. pak jsem jí zvedl a mírně s ní zatřásl a nic."Zavolejte někdo doktora a pokud možno hned"odvětil jsem se strrachem v očích. Uruha vzal mobil a okamžitě zavolal doktora. Doktor během chvíle příšel prohlídl i a pak se na mě podíval."Je to asi vážné nemůžu to ale posoudit takže musí rychle do nemocnice. Co možná nejrychleji"."Já ji odvezu i s vámi doktore"nabídl jsem. Ani jsem nečekal na odpověď a rychle jsem vzal Miyu a vyrazil hned k autu. Doktor šel hned za mnou. Sedli jsme si do auta a vyrazili. Jel jsem velmi rychle ani jsem si to neuvědomoval. Pak jsem prudce zastavil před nemocnicí. Vyběhl jsem s ní a doktorem za zády dovnitř.
Okamžitě se jí věnovali a já tam čekal na odpověď.
Asi po hodině a půl někdo z doktorů přišel. "Vy jste její příbuzný?" ptal se mě."Ne já jsem její kluk"odvětil jsem."No takže budu upřímnýnevypadá to dobře musíme si jí tu nechat. Ještě to nevíme přesně, ale máme velké podezření na mozkovou či srdeční vadu. Ještě musíme udělat pár testů, ale asi se z toho už nedostane."Nechtěl jsem tam dál zůstávat. Taky jsem se musel vrátit na focení.
Když jsem se objecil na focení kluci se mě hned ptali co se stalo a jak je na tom."Je to vážné přesně neví co to je, ale říkají, že se z toho možná nedostane"pak jsem se převlíkl stylistky mě upravily a focení mohlo začít. Pak jsem šel hned domů. Na druhý den jsem šel do Nemocnice podívat se na Miyu. Našel jsem její pokoj a s kyticí lilií co jsem koupil cestou šel dovnitř."Ahoj Miyu"pozdravil jsem. Miyu ovšem spala. Kytici jsem položil na stolek vedle postele. Sám jsem si přitáhl židli a sedl si. Asi 5 minut jsem se na ni díval. Pak se začala probouzet."Ahoj Miyu"řekl jsem. Miyu se usmála."Jak se cítíš"chytl jsem jí za ruku."Hrozně vzhledem k mému stavu"dále se na mě dívala. Pak najednou zavřela oči a stisk její ruky povolil."Miyu, Miyu..."dělal jsem si starosti. Dál jsem neotálel a zavolal doktora. Ten přišel téměř okamžitě. Přístroj, který zaznamenával tep jejího srdce vydával ze sebe jen dlouhé pípaní. Okamžitě jí oživovali a po pár minutách se jim to i povedlo. Ještě chvíli jsem tam zůstal, ale pak jsem odešel.
O 2 hodiny později to jse byl na zkoušce mi zvonil mobil.Zvedl jsem to"ano"."Dobrý den pane Kai"odpověděl jsem stejně."Pane, slečna Miyu má velmi vážnou nemoc. Jinde se jí říká bílá nemoc, ale u nás se jí přezdívá'Tichá smrt'.Určitě jste o tom slyšel"."Ano"odpověděl jsem. Pak jsme se ale zeptal"uzdravíte ji"."Bohužel jseště není lék".Najednou jsem byl víc smutný než před tím."A...kolik má času"."To nevím den, dva možná týden to nemohu určit". Rozloučil jsem se a zavěsil. Mobil jsem odložil a odešl z místnosti. Kluci se za mnou jen ohlídli. Došel jsem až do koupelny kde jsem se zhroutil. Brečel jsem jak malé dítě. Dovnitř vešel Miyavi, který mě hned zaregrustroval. Okamžitě se ptal co se děje. Skrz vzlyky jsem mu vše řekl. Miyavi mě pak objal jako důkaz že se mnou cítí. Pevně jsem ho držel a plakal. Slzy padaly na jeho bundu, ale jemu to nevadilo. Hladil mě po vlasecha uklidňoval mě. Nevím jak dlouho jsme tu takhle setrvali, ale bylo to dlouho.
Po dlouhé době jsme se postavili a Miyavi mě doprovodil až do zkušebny. Kluci se bavili, ale když jsem přišel ztichli."Kai v pohodě?"zeptal se Ruki. Já neodpověděl. Miyavi mírně naznačil, že mě mají nechat být. Ruki dal tedy povel, že to dodělají zítra.
Já si vzal věci a odejel domů. Okamžitě jakmile jsem dojel domů, jssem šel spát. Ráno mě vzbudilo zvonění mobilu. Malátně jsem kněmu došel a zvedl to. Zdruhé strany se ozval doktor, že musím okamžitě přijet. Miyu umírá a chce mě vidět. Na nic jsem nečekal a okamžitě jsem se oblíkl a odjel do nemocnice. K Miyu jsem se přiřítil a sedl si na postel. Podívala se na mě a já si připadal stašně bezmocný. M8m tolik peněz a nedokážu jí pomoct. Nahl jsem se k ní a políbil jí na rty. Poté jsem pokračoval polibky až k rameni kde jsem složil hlavu."Nesmíš mi umřít"skoro jsem brečel."Miluji tě"řekla s usměvem. Pak pomalu zavírala oči. Okamžik její smrti ohlásilo až to děsivě dlouhé pípání z přístroje. Třásl jsem s ní"Miyu...Miyu...MIYU"zařval jsem. Slzy jsem už neudržel a stékaly na její tvář.
KLuci se to taky dozvěděli a ihned sem dorazily, ale viděli mě už na ní ležet a volat její jméno. Chvíli mě jen lítostivě pozorovali ale nakonec Aoi s Uruhou šli ke mě a objali mě. Reita s Rukim se taky přidali. Po 15 minutách jsem se zvedl a se stálymi slzami v očích jsem od ní odcházel. Nebyl jsem schopen řídit tak za mě řídil Reita. Dojeli jsme domů a tam jsem se uzavřel před světem.
Nevím jak dlouho mi trvalo než jsem se vzpamatoval. To už ovšem sem nepatří. Po tomhle jsem už ale nebyl schopen dalšího vztahu.
Dokud se neoběvil on...