Nevím kdo jsem

Anotace: Zjistila jsem,že nejsem za koho mě všichni měly....

Celý můj život jsem měla jako s kostek. Stačilo, aby zafoukal jen trochu vítr a kostky se rozletěly. Měla jsem pocit, že na tomto světě už nemá cenu žít. Nic se mi nedařilo. Jak ve škole, tak v lásce, ani doma to nebylo nejlepší. Žila jsem jen s maminkou, neboť se naši rozvedli. Ale pořád jsem měla pocit, že mě něco vysvobodí. Pak jsem se nešťastně zamilovala a pokusila o sebevraždu.
Čas všechno zahojil a dokonce jsem zapomněla na zamilovanost. Mamka si našla nového přítele a tak jsme se odstěhovaly. Daleko od všech přátel, daleko od všeho co mi bylo blízké. Nenáviděla jsem ji za to. Teď tady žiju rok a pořád jsem si nezvykla. Aspoň, že mi zůstala stejná škola a stejní spolužáci, kamarádi.
Ba dokonce jsem se zamilovala do kluka, kterého nade všechno miluji. Udělala bych pro něj cokoliv. A on pro mě. Je pravda, že bydlí daleko, ale i tak nám to vyhovuje. Všechno šlo suprově, chodili jsme spolu už skoro 3 měsíce. A mě se něco stalo.
Na intru mám kamarádku, je mladší než já a je to lesbička, ale je to pro mě moc důležitý človíček.
Jednoho dne jsme si povídaly na pokoji o různých věcech, nikdo netušil, co vše se může stát. A taky se stalo. Když odcházela... Nevím co se to se mnou stalo, ale políbila jsem ji. Nebyl to jen tak obyčejný polibek. Byla jsem jak já tak i Lucie v šoku, ale ona na tom byla trochu hůř. Napsala jsem ji sms, že se omlouvám, že nevím proč jsem to udělala. Pak najednou zaklepala na dveře, nevěděla co říct, chodila sem a tam. A pak najednou... Mě políbila. A zase to nebyl zas tak obyčejný polibek. Popřála mi na dobrou noc a odešla.
Druhý den jsme se to snažily vyřešit, teda po sms, ale ona to napsala přesně. Že já jsem hetero a ona lesba a že mám přítele. Že to nejde. Jen že já jsem od té doby něco začala cítit, nevím jak bych to popsala, snad jedině tak, že jsem se zamilovala. Mirkovi jsem nic neřekla, neměla jsem odvahu a taky se vlastně ani nic nestalo.
Jen že to jsem se spletla. Párkrát jsme si vyšly ven, kecaly a párkrát i pily a taky tak to dopadlo. Jakmile jsme se napily, byly jsme povolné a já ji opět políbila a tentokrát to nebyly jen polibky, ale líbaly jsme se a dlouho. Ve mě se odehrávalo peklo. Nic jsem nechápala, byla jsem sama ze sebe v šoku. Nevěděla jsem ani jak se jmenuji. Byla jsem prostě zamilovaná jak do kluka, tak i do holky. Ona taky pomalu nevěděla co dělat, jen co věděla, bylo to že už nesmíme!!! Chápala jsem to, ale vydrželo nám to jen víkend. Opět jsme se políbily a já jsem byla čím dál více zamilovaná. Líbaly jsme se častěji a častěji..
Pak když jsem s kamarádkami oslavovala jejich řidičák, tak jsem jsme se obě opily a opět líbaly a pomalu nejen to. Ještě štěstí, že už musela jít. Pak jsem šla zpět za kamarádkami a pokračovala v pití. Chtěla jsme přestat aspoň na chvíli myslet na Lucku. A tak jsem se vážně hodně opila. Do toho jsem dostala těžký astmatický záchvat a bylo. Odvezli na intr.
Možná jsem byla opilá a možná mi bylo zle, ale viděla jsem jak Lucie panikaří a bojí se o mě. V tem moment mi došlo, že mě má doopravdy ráda, ale bylo mi to k ničemu.
Snažily jsme se to vyřešit, ale já to jen pokazila. Pořád jsem zamilovaná, ale taky miluji svého Mirka a milovat budu. Mirkovi jsem to musela říct. On to vzal docela dobře. Jen já jsem na tom pořád ještě špatně, ale to on už neví. Pořád na Lucii myslím, vždyť je se mnou na intru, mluvíme spolu, smějeme se spolu a vidíme se celý den...Ona o tom, ale ví, že jsem pořád poblázněná a chtěla by mi pomoct, ale to nejde.. Musím se s tím vypořádat a sama..