Hloupě zamilovaná..

Anotace: Kdybych se nezamilovala,tak je vše v pořádku..

Tehdy jsem byla mladá,ještě jsem nevěděla co je to láska,ale i tak jsem se zamilovala.Přistěhovala jsem se a nikoho jsem tady neznala.Ve škole jsem si našla pár kamarádek a už mi bylo líp.Šly jsme jednoho krásné dne na procházku směr fotbalové hřiště.
V té době mě kluci nezajimaly a taky proč by měly..vždyť mmi bylo 7let.Ale najednou jsem ho viděla.Stál tam v bílem dresu a pokoušel se kopnout do míče.V tem moment jsem se do něho zamilovala.Byla to láska na první pohled.Jakubovi bylo 12 let,ale už tehdy byl nádherný..Od té doby jsem chodila na hřiště každý trenink.
Léta běžely a už mi bylo 13 let.Pořád jsem byla zamilovaná do toho krásného Jakuba.Jen kvůli tomu,abych mu byla na blízku jsem začala hrát fotbal.I když jsem si fotbal zamilovala,tak jsem stejnak nebyla schopna s ním promluvit.Zhruba od této doby se to semnou zhoršovalo,šlo z kopce.Začala jsem šílet,když kolem jen prošel,nedokázala jsem mu říct ani půl slova.Časem už to bylo lepší,dokázala jsem mu říct ahoj,ale semnou a mou duší to šlo rychle dolů.
S kým koliv jsem chodila,tak to dlouho nevydržčlo,neboť jsem si stále představovala před sebou Jakuba.Čím více jsem myslela na Jakuba,tím více jsem na tom byla hůř.I kamarádky o mě měly strach..
Napadaly mě hrozné myšlenky,chtěla jsem si ublížit,možná i zabit se.Párkrát jsem se řízla a cítila jsem úlevu,pocit svobody.Začala jsem víc a víc se řezat po rukách.Až pak si toho jednou všimla kamarádka a promluvila mi do duše.To bylo jen na nějaký čas.Jakmile jsem opět viděla Jakuba,byla ta chuť na řezání zase zpět.Nikdo už by mi v tom nezabránil.Nebo jsem si to jen myslela.Kvůly jizvám jsem nosila pořád dlouhý rukáv,ať je nevidí okolí a hlavně moje máma.Jen že jsem na to jednou zapoměla a uviděla to máma.Dostala jsem tehdy pěknou facku.Na delší dobu jsem musele přestat,mamka mě kontrolovala.Pak už ta touha převládala mé tělo a sama od sebe jsem se řezala,aniž bych nějak chtěla.Ruce,nohy byly celé od jizev,krve.Ruka sama řezala a já tomu nemohla nijak zabránit.
Jakub byl zadaný a šťastný,ale já ho chtěla tehdy jen pro sebe.Věděla jsem,že se to nikdy nestane.Vždyť on byl playboy..Nejhrasnější kluk na světě(teda aspoň pro mě)
Jednoho dne jsem pořádala oslavu,sešlo se nás tam 5.Dva páry a já.Jak jsem viděla kamarádku,jak je se svým přítelem spokojená a zamilovaná,došlo mi,že jsem husa pitomá a že musím na Jakuba nějak přestat myslet.Nenapadlo mě nic lepšího,než si vzít ostré nůžky a sednout si na záchod.Tam jsem se sama pro sebe rozloučila se životem a střihla se do zápěstí.Krev ze mě pomalu stčíkala.Už jsem byla pomalu bez sebe,když se na mě začala dobívat kamarádka.Já tele se nazamkla.Vletěla tam a zachránila mi život.Neprosila jsem ji o něj,ale pak jsem za to byla ráda.
Když jsem se z toho mého šoku probrala a spamatovala utekly 2roky.Tu celou dobu mě kamarádky hlídaly,abych nebyla nikde sama,abych neudělala další pitomost.Ani by mě už nenapadlo něco takového znovu udělat.To byla,ale chyba.Za pár měsícu jsem to zopakovala ještě 2x.Tentokrát to bylo vážně na mále.
Teď je mi 17 let.Celých těch 10 let miluji Jakuba.Nikdy na něj nepřestanu myslet,neboť už navždy bude v mém srdci.A možná si říkáte,proč jsem nezačala o něj bojovat.Ale to nešlo,byl pro mě nedobitný.
Ale když to tak vezmu,tak už jsme spolu,teda aspoň já s ním.....Když jsem se pokusila na počtvrté o sebevraždu,tak se mi to povedlo.Nikdo tam nebyl,nikdo mě nemohl zachránit a to jsem chtěla.Seděla jsem ve tmě v lese a přemýšlela nad svým životem.Nechtěla jsem v té chvíly zemřít,ale jak jsem přemýšlela a předemnou byla prázdná skleněná láhev,najednou se to stalo.Už jsem držela v ruce jen hrdlo od láhve a začala se pomalu řezat.Pořád jsem měla před očima jeho.Vůbec jsem nemyslela na to,co mou smrtí způsobím.Vždyť jsem hvůli hloupé lásce opustila rodinu,kamarády a celý můj svět.
Našla mě v lese jedna paní,hned mě poznala a ozanámila to mamce.Už jsem to mohla vidět jen z vrchu.Všichni co mě měly rádi,byli smutní.Dokonce i Jakub byl na tom mizerně,nebot jsem mu nechala v šatně dopis na rozloučenou.Ale teď už s tím nic nezmůžu.Třeba jednou budem ještě spolu,tady nahoře...