Hry osudu

Anotace: Osud rozehrává skvělé partie s našimi životy, můžeme nad ním zvítězit ?

Život je zvláštní úkaz, který člověku nedává na vybranou. Co určuje naší cestu životem ? Osud ? Kdo ho „píše“, kdo ho tvoří ? Asi jen my sami …
Život je otázkou volby, kterou každý máme, ať chceme nebo ne. V konečné fázi jen my sami můžeme za to co se nám děje …
V životě jsem poznala mnoho mužů a měla pár vztahů. Jedna moudrá žena mi řekla, že každý člověk, který nám vstoupí do života má nějaký svůj „úkol“, své poslání v našem životě a něco nám má ukázat, někam nás posunout. Nerozuměla jsem jejím slovům, ale teď už je pomalu chápat začínám.
Jeden vztah, krátký, ale bouřlivý mi dal báječného syna. Vztah skončil zklamáním, ale poučení z něj plynulo veliké. Nejde milovat a být věrný člověku, který nečiní totéž. Bolí to, ubíjí to a odnášejí to nevinní.
Po několika letech samoty, a díky synovi i dospívání v ženu, mi vstoupil do života další muž. Láskyplný, pozorný a milující. Po počátečním bránění jsem podlehla a zamilovala se, a co pro mně bylo důležité, zamiloval se i můj syn. Získal ztraceného otce a já opět důvěru v lásku a vztah. Několik let bylo vše krásné, dá se říci, že krásné to bylo až k samému konci. Nebýt ovšem náhod, které nás v životě potkávají a náš život patřičně ovlivňují. Potom člověk procitne a zjistí, že žil dlouhá léta s růžovými brýlemi a člověk, kterého miloval byl herec. Pryč byla víra ve věrnost a v to, že onen člověk, kterého tolik ze srdce miluji, myslí na naše společné blaho. A tak jsem ztratila lásku a syn už po druhé otce.
Osud však zamíchal karty tentokrát velice pohotově …
Vyprahlá trápením a bojem o lásku a rodinu, jsem toužila po něžnosti, pozornosti a pocitu, že někdo žije jen a jen pro mě. A bylo mi přáno …
Do života mi vstoupil další muž. Pozorný, překvapující, milující. I tentokrát jsem váhala oddat se citu a věřit, leč jsem neodolala a podlehla. Ovšem to co následovalo, byl jeden z tak zvaných životních omylů.
Po krátké době známosti, jsme spolu začali bydlet a v tom okamžiku jsem věděla, že je všechno špatně. Můj skvělý syn přijal nového člena rodiny s otevřenou náručí, ovšem narazil, stejně jako já. Ten člověk, který byl tak milý a laskavý se projevil jako kus ledu. Ale háček byl v tom, že ne vůči mě, ale vůči mému synovi. A tak se začala prohlubovat propast.
Postupem času jsem zjistila, že jeho láska není jen čistou láskou, ale posedlostí a po velice krátké době jsme už opět jen přežívala, litovala toho člověka a neměla sílu ho opustit. Byl přece nemocný láskou ke mně. Okolnosti mi ale nedávali na výběr a převážila touha po svobodě bez sledování, odposlouchávání a hlídání. A tak jsem s velkým bojem ukončila i tento, předem prohraný vztah.
A jako by si osud zamanul, nenechat mě odpočinout a vstřebat zklamání sebe samé, jako ženy a jako matky, která neumí svému synovi dát úplnou rodinu, do života mi vstoupil „pan Osudový“
Nový začátek, nové zaměstnání a nový muž v mém životě.
Jiskra na první pohled, první úsměv a první slova mně odsoudila toho člověka milovat až za hrob. Koho by napadlo, že záměr osudu byl vystavit mně té nejtěžší zkoušce, kterou jsem dosud podstoupila ? Sáhnout si až na samé dno psychických i fyzických sil ? Koho z nás by napadlo, že něco tak krásného není nám souzeno a je to jen další propadliště nadějí a citů. Mně v téhle době určitě ne.
Začal se vyvíjet nádherný, z mé strany láskyplný vztah, pro který jsem žila. Mělo to jeden „malý“ háček, pan Osudový měl zákonný závazek, manželku a dvě krásné dospívající děti. A jak už to tak bývá, samozřejmě manželství bylo krachující a já tomu naivně uvěřila.
A tak plynul čas, já jsem se propadala hlouběji a hlouběji v jeho očích, dotecích, ale hlavně ve lžích, které vyplavaly na povrch až za předlouhý rok a půl.
Stokrát jsem chtěla vzdát život pro něj, stokrát jsem vše chtěla ukončit a prchat před tou mučící láskou a beznadějí, která mně ovládala. Nedalo se to, ON byl silnější a vždy mně dokázal přitáhnout zpět, tam kde mě chtěl mít, na kolenou.
Pod tíhou bolesti jsem začínala nabírat zpět svou sílu a občas mu i odolat. Nedařilo se mi to jak jsem chtěla. Osud zase hazardoval a seslal mi do života dalšího muže.
Společenský, čestně vyhlížející, ve společnosti velmi oblíbený. Pozorný, obětavý, kamarádský, milující. Myslíte, že to byla moje životní výhra ? Ne, omyl, jen další ze zkoušek života a další z mých omylů.
Zmítala jsem se mezi dvěma muži. Jednoho jsme stále vroucně milovala, ale začal konečně fungovat rozum. Druhý nabízel klid, jistotu a zázemí. Vše byla opět jen iluze a troufám si i říct, že i moje velká naivita a snaha zmást samu sebe.
Byla jsem rozhodnuta tomuto člověku věnovat svůj i synův život a společně jím procházet. Zatoužila jsem po klidu, jistotě a věrnosti, které, ač jsem ji já vždy nabízela, mně dopřána nebyla.
Nemilovala jsem ho, byl výborný kamarád pro mně a postupem času i pro syna, kterého měl rád, jak se zdálo. Ale asi to bylo jen dobře spočítané. Do dnes to nevím.
Svůj boj s mučící láskou k panu Osudovému jsem vyhrála, a oddala se novému, „perspektivnímu“ vztahu, ne jen podle mého mínění, ale i mínění mého blízkého okolí.
Tento vztah, který na oko nabízel vše co jsem si myslela, že od života chci, byl i ten nejkratší.
Poznamenaná vnitřně krutostí předešlého vztahu, jsem nebyla schopna nabídnout víc, než kamarádskou lásku. On to zpočátku nepociťoval a naše iluze o spokojeném životě pár měsíců fungovala, jen do doby, než začali vycházet na povrch věci, které se mi bytostně příčily.
Nemohla jsem se opřít, spolehnout a už vůbec ne zamilovat. Většinu doby, kterou jsme spolu strávili, už bylo opět jen přežívání.
Několik měsíců ticha, jeho marné snahy, která ovšem hraničila s ponižováním jeho samého, což u muže nemůžu cítit, skončili tak rychle jak začali. Pocit, že vedle sebe nemám muže, ale jen jeho náhražku, že člověk vedle mně nemá svou hrdost a své úmysly schovává rádoby za lásku ke mně a k synovi, zvítězil a bylo po všem. Asi mně miloval, ale nebyl mužem mého srdce.
Myslíte si, že po těchto všech peripetiích s láskou mi osud dal konečně tolik chtěnou svobodu srdci i duši ?
Z čista jasna, aniž bych po tom toužila se objevil !
Potkala jsem ho v kostele, při mši za motorkáře. Člověk s ďáblem v očích a úsměvem hříšného anděla v kostele, pekelná kombinace. Muž, chlap z velkým CH ! Okouzlil mně, uhranul, rozbil na milion kousků. Teď teprve do mého života vstoupil muž, kterého jsme si vysnila, kterého jsme si přála a který byl vražednou kombinací všeho co bylo dobré na mužích před ním.
Každý člověk má své klady i zápory. Všichni muži před NÍM je měli také. On byl smrtící koktejl všeho dobrého a zároveň zlého. I to zlé na něm, bylo dokonalé.
Byl to muž jakého jsem si vysnila. Když vstoupí do místnosti, snad každý člověk má před ním respekt. Jak muži, tak ženy. Muži v něm vidí skvělého kamaráda, ženy snad neodolatelného lovce, kterým se chtějí nechat ulovit a pohltit. Stejně tak jsem to cítila i já, ale pokoušela jsem se bránit. Dnes s odstupem času vím, že se mi bránit nechtělo, ale ovládal mně strach. Strach zvláštní, přitahující a mocný.
Dnes nevím co ho vedlo k tomu, aby mně kontaktoval a kontakt udržoval velice vřelý. Jedno ale vím. Jestli jsem si do teď myslela, že jsem zažila spalující touhu, tak ne. Až teď v mých letech jsem potkala někoho, kdo za to opravdu stojí.
Vysoký, statný biker , který hltá život plnými doušky. Muž, který miluje život motorkáře a má jasně daná pravidla : „ žít na plno každý den a brát vše co život nabízí“. Muž, který baví každou vteřinu rozhovoru, který má respekt a člověk ani neví proč. Je to muž, kterého sebevědomí a víra v sebe samého vás fascinuje a nutí toho muže obdivovat. Jistota, se kterou s vámi mluví a jedná vás uchvátí. Člověk, který mně ovládá, aniž bych to tak chtěla. Člověk, který má spalující dotek, mrazivý polibek, hebké, měkké, plné rty, kterými ženu dostává do nebe. Člověk, který miluje, jako by to bylo naposledy. Který vám dá pocit, že milování s ním nesmí nikdy skončit, který ve vás vypěstuje závislost na jeho těle, dotecích. Který ve vás probudí chtíč, jaký jste dosud nepoznali. Člověk, který vás svým vzdechem přivádí k šílenství, člověk na kterého si vzpomenete, když vás miloval, když do vás vstupoval a ničil vás svým žhavým pohledem a přimhouřenýma očima, když jste se mu zmítali v náručí v neuvěřitelných vlnách orgasmů, které vám dopřával stále a stále dokola. Chcete ho znovu, teď hned. Chcete ho stále cítit, slyšet, vidět. Chcete umírat vyčerpaností pod jeho rukama. Milujete jeho sexy tetování, když se vaše potetovaná těla propletou, vzrušuje vás to a naplňuje větším chtíčem, který se nedá ovládnout. Neustále mám před očima představy o našem divokém, smyslném a v závěru až tvrdém sexu a jen ty představy mně dohání k šílenství.
Vedle něj si připadáte nedokonalá. Nenávidíte svých pár kil na víc, své zjizvené bříško díky porodu, které už dávno není hladké a ploché, nesnášíte svá malá prsa, která už nemají tu pevnost, kterou mívaly. A proč ? Protože víte, že on má nejspíš ve svých rukách kdykoliv si zamane vysokou štíhlou mladou dívku, které vy se vyrovnat nemůžete.
Když se vzbudí je jako roztomilé koťátko, které vám vrní do ucha a vy máte pocit, že byste ho umačkali láskou a něhou. Jeho hlas je jako pohlazení, které vás rozpálí.
Jeho smích je jako balzám, který vás zahřeje a srdce se vám tetelí blahem. Dokáže vás rozesmát, i když vám do smíchu není. Když slyšíte jeho smích zapomenete na všechny trable života.
Člověk, který působí jako drsňák až hrubián, ale nabídne vám něhu, kterou jste snad nezažili a která vás přivádí na pokraj šílenství. Jeho objetí vám dává pocit absolutní jistoty a bezpečí. Jeho slova vás pohladí, ale i zamrazí. Respekt, který k němu cítíte vám nedovolí „šlápnout“ vedle a udělat něco, co jemu by se nelíbilo. Ale toto všechno děláte, jen proto, že to chcete sami. Nenaléhá, nepřikazuje nenutí. Vy sami víte, že to tak má být, že on to tak chce, aniž by vám jakkoliv ublížil nebo poručil. Dáte mu vše co jen můžete, dáte mu SEBE a to bezvýhradně. Přijde vám od něj smska „ chci pusinku“ a vy máte pocit, že jste pro něj jediná na světě. Nechcete si připustit, že klamete sama sebe a že skutečnost je někde úplně jinde. Jste ta druhá. Chtěla bych mu říkat něžná slůvka jako „lásko, miláčku“, ale vím, že na to nemám právo a to člověka drtí. Neustále je mám na jazyku, ale nesmím je pustit z úst.
Jeho tělo vás týrá. Pohled na vlnící se půlky jeho hýždí, na postoj, kterým se postaví a zpříma vám hledí do očí. Jeho stehna, kterými byste chtěli být rozdrceni, jeho ruce, které jsou tak drsné, ale při tom vám nabízí takovou něhu, že to až bolí. Pohled jeho zelených očí, který vás zamrazí a nutí vás pro něj dýchat. Jeho nevyzpytatelnost, síla a energie, kterou vám dává, se pro vás postupně stává drogou a chcete ji mít častěji a častěji. Cítíte „absťák“ když ho týden, den nevidíte. Ale při tom všem si musíte uvědomit jednu podstatnou věc ! Je to živel, lovec a živočišný muž, který je nespoutaný a oddaný jediné „věci“ a to je jeho život. Nic víc nemá smysl, než to aby hltal život plnými doušky.
Napadlo vás, že ze to nestojí ? Ne ne, omyl. On za to stojí, právě svou nespoutaností. Napadlo vás, že mu nestojíte za více času, tak to není ten pravý ? Omyl, vážíte si o to víc každé chvilky, kterou vám ze svého nabitého života věnuje. Vážíte si každé vteřiny, kterou s vámi stráví, protože si uvědomíte, že se na chvilku ve své zběsilé jízdě zastavil a ON sám chtěl těch pár chvil strávit s vámi. Milujete ho za to, snad i zbožňujete a ani netušíte, že už jste dávno propadli jeho kouzlu a už z toho bludného kruhu nechcete a nemůžete ven. I přes to, že sex je v podstatě pro muže tohoto typu nedílnou a naprosto samozřejmou věcí, kterou si užívá za jakýchkoliv situací plnými doušky, vy naivně věříte, že pokud by byl váš, byl by váš bezvýhradně. Nechápete kde se bere ta víra v něj, ale je tam. Ať to má logiku nebo ne. Jsem člověk, co potřebuje v životě pocit svobody a volnosti a vím, že on by mi ten pocit dal i přes to, že bych byla bezvýhradně jeho tělem i duší.
Nemám představu jak vám popsat charisma toho muže, kouzlo jeho osobnosti. Jak působí a co cítím, když je v mé blízkosti. Přála bych každému zažít ten pocit z přítomnosti někoho, kdo vás takhle pohltí.
Cítím obrovskou úctu a respekt, který k muži cítit potřebuji, protože jsem sama poměrně temperamentní a zkrotit mně není jednoduché.
Neustále přemýšlíte o tom, jestli je možné, aby někdo jako on existoval. Nemůžete věřit, že to co jste kdy od muže chtěli najednou stojí před vámi s planoucím a chtivým pohledem.
Když je u mně a usne, pozoruji ho jak spí. Sladký pohled. Špulící se pusinka, pravidelné oddychování, člověk by měl chuť toho drsňáka rozmazlovat, hýčkat a snad i chránit, ač to tenhle člověk v žádném případě nepotřebuje. Stojíte vedle něj a hřejete se v jeho blízkosti. Sledujete ho když s někým mluví a fascinuje vás jeho jistota, energie se kterou vypráví a diskutuje. Pobaví společnost, získá si ji svým pohledem na svět, svými názory a postoji. Jeho pohled vás laská a vzrušuje zároveň. Donutí vás k fantaziím o kterých jste nikdy nesnili. Překvapí vás kdykoliv se mu zamane, dostane od vás co chce kdykoliv se mu zamane.
Je to člověk, kterému bych chtěla ze sebe dát vše, to nejlepší co ve mně je. Chtěla bych mu dát svou věrnost, lásku péči a pohodlí, které si takový muž zaslouží. Co bych čekala na oplátku já ?? Snad to není troufalé, ale pouze jeho věrnost a lásku. Ten pocit, že je můj a já jeho, by mně asi dostal na vrchol blaha. Je to člověk, který potřebuje k životu svobodu a v jeho případě by člověk rád jeho svobodu respektoval. On totiž tenhle člověk za to stojí. Pomáhat mu, podporovat ho v tom co miluje, dát mu podporu, kterou i takový tvrďák jako je on potřebuje. Těžko někomu vysvětlíte, že právě vy jste ta, která je schopna mu dát vše to co chce a potřebuje. Když víte, že si vybral jinou, která mu dá to co chce, víte, že vy mu to dokázat nikdy nebudete moci.Uleháte s myšlenkou na něj a s tou samou myšlenkou se i probouzíte. Pracujete, stýkáte se s přáteli, povídáte si se synem, ale někde v podvědomí neustále myslíte jen na něj. Zdá se vám, že nemůže existovat někdo takový ? Zklamu vás, existuje a věřte tomu, že není v lidských silách, ubránit se hluboké lásce a oddanosti k tomuto člověku. Je to idol vašich snů, modla vašich fantazií, splnění veškerých snů o muži, jakého jste chtěla. Jen s malým háčkem, nejste pro něj ta pravá. Tento post získal někdo úplně jiný, kdo musí mít něco víc než vy sama. A uznejte, s tím se člověk vyrovnává jen s velkými obtížemi.
Ale ten muž stojí i za to. Stojí za to každá s ním strávená vteřina, každý volný okamžik, který vám věnuje za to stojí. Kdo by se vzdával dobrovolně svého nalezeného snu ?
Ano, on existuje, ten vysněný sen existuje, vstoupil mi do života. A já ?
Asi čekáte happy end, ale musím vás zklamat. Žádný se nekoná, a proč ? Jednoduchý důvod. Není sám. Sice ne, zákonně, ale není. Je někdo, kdo se pyšní možností říct „ on je můj a já jeho“
Zdá se vás scestné o něm takhle básnit a vědět, že nikdy nebude můj ? A jak vím, že nebude můj ?
Jedna z jeho naprosto fantastických vlastností je naprostá upřímnost i za cenu toho, že vás to bolí. A on upřímný byl. Vyzná vám cit, vyzná se z toho jak báječně mu s vámi je a přizná, že jste se mu dostali pod kůži, ale taky vám jedním dechem řekne, pro mně nepochopitelnou věc, ovšem věc, která ho dělá opět úplně jiným, než ostatní. Jeho silným mužným hlasem vám něžně povídá o tom, co a jak cítí, že vše co kdy vyřkl je pravda a taky vám poví, že vám otevřel srdce, ale jednu věc vám nikdy nedá. Jsou to myšlenky, nikdy vás nepustí do své hlavy. Pro něj je to ta nejdůležitější věc, mít čistou hlavu. Se zbytkem starostí a problémů se popere se sílou jeho vlastní, ale hlavu a myšlenky chce mít čisté.
Pro vás je to po úvodních slovech, která vás hřála, blesk z čistého nebe. Všechno se zhroutí jako domeček z karet. Váš roky sněný sen se rozplyne a vám zůstane jen pustoprázndo a myšlenka jedna jediná : jak dál, jak z toho ven ? I přes to, že je to předem ztracená láska, nebolí tak jako ta s panem Osudovým. Možná proto, že v ní není psychické týrání a vydírání, nebolí tak trýznivě jako ta již zmíněná. Bolí jinak, zvláštně, ale i přes to si chcete užívat každou vteřinu, kterou trvá. Potkala jsem člověka, kterému po hodně dlouhých letech, kdy jsem to nedokázala, bezmezně věřím a vůbec netuším proč a už vůbec nevím, jestli dělám dobře. Vím jen jedno. Chci tomu muži věřit, ať je skutečnost jakákoliv.
Rozhodla jsem se. Hodlám si užívat naprosto každou vteřinu, kterou mi věnuje. Nemůžu se vzdát svého snu, když jsem ho našla.
Jsem mrcha ? Je v jeho životě někdo jiný a já to nerespektuju ? To ale není můj boj. Tenhle boj je jen jeho a jestli že ona má jeho myšlenky a on sám je s tím jako to je smířený, já si jen hodlám užívat tepla a vzrušení jeho přítomnosti. Tak jako on, od života přijímám to co mi nabízí.
Možná z vlastní zkušenosti víte, a on sám mi to říká, že když jednou zkusíte něco lepšího, nechcete jinak. V mém případě to platí dvojnásob. Nemůže se najít druhý takový SEN, jako on. Nemůže existovat člověk, který by se mu vyrovnal. Proto jsem se rozhodla. Jak už jsem řekla, budu si užívat každou minutu, kterou s ním budu moct strávit. Pocit, který mně spaluje zevnitř, že jsem „ta druhá“ potlačím, zamknu hluboko v sobě a nedám ho najevo i přes obrovskou mučící bolest, kterou cítím, kdykoliv odjíždí, nebo vím, že je s ní. Ale stojí to za to, každému z vás bych přála, zažít ten pocit, že jste potkali svůj vysněný sen.
Až se můj sen rozplyne a vyřadí mně ze svého života, pak teprve se zamknu před láskou a nechci ji už nikdy cítit. Chci si jako poslední uchovat tu lásku, kterou jsem cítila k němu.
Žádná jiná láska, jiný muž už nebude mít šanci. Ale pozor, ne z důvodů nějaké teatrálnosti, jak by se mohlo zdát. Pouze s důvodu toho, že každá láska v mém byla buď obrovské zklamání, mučící bolest nebo hořký omyl.
Proto jedinou lásku, kterou budu do smrti dávat a jediný muž v mém životě, pro kterého budu dýchat a žít bude můj SYN !
A jestli jsem pochopila slova ženy, která mi řekla, že každý člověk v životě má nějaký smysl ? Ano pochopila jsem ji. Každý jeden vztah respektive muž, mi ukázal co v příštím vztahu nechci. Předposlední muž mi ukázal, že nejsem člověk, který může žít klidný život při mém temperamentu, povaze a pohledu na svět.
A ten poslední, pan Sen ? Ten mi ukázal, že sny se mohou splnit, že když si něco vysníte, může se vám stát, že vám to vysněné spadne do klína. To vše mi ukázal. Jen už mně nikdo nepřipravil na to, že se svého snu mohu letmo dotknout, totálně se utopit v jeho moci a v zápětí o ten sen přijít a nechat si ho před očima rozplynout.
Ale podstatné je to, co už jsem napsala. Sny se mohou splnit …