Město ze snu

Anotace: myslím, že by ho mělo navštívit víc lidí!

Vstup mi není znám…pouze ulice s nízkými čtvercovými domky z bílého kamene zdobenými domorodou architekturou, jež působí písečným dojmem…jako byste čekali odkud vyjde velbloud či Aladin. Ti tu ale nejsou…
Domy nejsou zavřené, můžete vejít dovnitř a sledovat všední život lidí. V interiérech používají dřevo a moderní technologii dokonce mají najaté au-pair k dětem i na pomoc v domácnosti. Uvnitř jsou lidé bohatí a civilizovaní a venku potkáváte domorodce. Celé město žije turisty. Ve vzduchu je cítit spousta lákadel pro ně přesto vidíte, že „to tak“ dělali i předtím. Všude je spousta Čechů a každý má nespočet historek a zkušeností.
Ovšem přejděme k té nejzajímavější části návštěvy tohoto bezejmenného místa. Každý západ slunce se střídá stráž, která střeží celou noc a další den hrobku. Rituál, jak jsem ho viděla já, byl již pohlcen cestovním ruchem, však ti lidé to zvláštním způsobem spíš doplňovali, než kazili.
Plochu, pokrytou bílým pískem kam jen oko dohlédlo, rozdělily dvě řady vybraných lidí stojících proti sobě. Tvořili jakousi cestu. Pro každého, kdo mohl být součástí, to byla nesmírná čest. Nevím, jaká kritéria rozhodovala o vybrání, ale na prohlášení o účasti se čekalo dlouhou dobu. V mém snu jsem v této řadě spatřila spoustu starých známých. Především slečny, jež kolem mého třináctého roku života hrály podstatné role. (Celkově mě udivovala symbióza domorodců, bohatých domorodých a turistů…byl mezi nimi takový vyvážený poměr…opravdu silný paprsek doplňování…). Touto lidskou cestou napochodovali noví strážci a předali si úkol s předchozími. Za doprovodu typické písně. Dříve ji zpívala pouze „lidská cesta“ nyní se stala i zábavou pro přihlížející…jediné slovo, které si pamatuji je „ave“ myslím, že potom mohlo následovat něco jako „stráž“ popřípadě „hrobka“ kdo ví. Po předání štafety se lidé lemující místo pochodu začali stahovat do skupinky před stráže. Poklekli tak, že levou nohu pokrčili a pravou natáhli dozadu. Nepamatuji si, co dělali s rukama, ale hlavou se poklonili. Vnímala jsem to jako vyjádření důvěry, že hrobku dobře ohlídají. Další události okolo rituálu si nepamatuji. Odněkud ke mně přišel joint slunečního skunku a mnohem víc než lidé mě zaujali šílení pavouci…které nebudu popisovat slovy a mé schopnosti v malbě na to nejsou dost dobré tak si tato krásná zvířátka uchovám pouze pro sebe. Byli šílení!
Ležela jsem a pozorovala davy lidí, jak odcházejí…užívala jsem si své opojení a poslední kousíčky zapadajícího slunce. Však nemělo být ještě všemu konec…Další událost jakoby magnetem přitáhla mé smysly a nebojím se říct, že jsem při tom sledování měla otevřenou pusu…ostatně jako vždy když mě něco zaujme nebo se hodně divím. Přede mnou na bílém písku několik domorodců neslo několik nosítek, na nichž odpočívala mrtvá těla. Neřekla bych, že byla zakrytá možná některá…možná některá těla bohatých domorodých přes sebe měla bílou látku, ale pamatuji si mrtvé hlavy ruce i nohy…Vynášeli je za město…každý večer po tomto obřadu…každý den umírali lidé…bylo to z toho procesí cítit…řekla bych, že vždycky museli jít více než dva domorodci…
Pak písek a malé domky pohltila tma a plápolající ohně kam oko spočinulo…Někdo řekl ohňostroj a já jsem věděla, že to je další a tentokrát poslední rituál každého dne. šla jsem k místu, kde se měl konat. Byl to plac s barevným podkladem velký asi jako půl fotbalového hřiště. Pohybovalo se zde několik mladých lidí v oblečení z nostalgie a mě na mysli vyvstala jména Mazy a Kláboš…věděla jsem, že tam jsou…ale v tu chvíli jsem je nehledala…jestli tam byli ta krása jim neunikne a jestli ne, kdybych je hledala, nemohla bych jim pak líčit zážitky. Rozjel se kolotoč barevných obrazců na nebi…měli ohňostroj bez ran a lehce zajímavější než ho známe…takže mě opravdu bavil. Pod ním se žonglovalo se vším možným. Zajímavý byl stolek u schůdků na tu barevnou plochu. Byl posetý slunečníčky do pohárků…nevím na co přesně, ale používali je k té šou. A turisté je samozřejmě kradli, protože to byla zajímavá suvenýrová kořist. Ale i když sem tam přišel někdo z účinkujících a zlobil se, napadlo mě, že to je pro turisty a ty, které potřebují, mají pod stolem nebo jinde v záloze…
Byla to úžasná návštěva…ale nevěřili byste, jakej problém bylo dojít si na záchod…veřejné wc bylo snad jedno a myslím, že zavřené a jinak všude písečná placka zavalená lidskou symbiózou…