Zimní cesta

Anotace: Příběh skupiny ztracených lidí.

První šel starší muž,stopař,mohlo mu být asi kolem čtyřiceti.Nebo víc?Míň?Mohlo to být jedno,ovšem byl nejstarší,a po zraněních,které jsem na něm viděl při našem setkání bylo záhadou,že ještě dokáže povzbuzovat ostatní,daleko mladší.Myslel jsem si,že jsme mu dovolili přidat se k naší skupině,ale teď,když se dívám na jeho skrčenou siluetu,pozorující jako dravec údolí pod námi,vím,že on nás nechal jít s ním.Rukou si otřel obočí bílé mrazem.Jemu se dalo věřit.O těch šesti ostatních jsem měl pochyby,ale stopař nedal nikdy dát na sobě nic znát Ani neznám jeho jméno..Ze zamyšlení mě vytrhlo skoro neznatelné zasyknutí.Osm mužů zakleklo.Mlha v údolí se rozestoupila a odhalila ohromnou krabici.,,Market"!Zašeptal stopař.Budova nějaké prodejny nebo skladu vypadala opuštěně.Nebylo vůbec vidět do temných oken,dávno beze skel.Vytáhl jsem dalekohled.,,Vypadá opuštěně".Stopař se nesouhlasně podíval a usmál se.Zase viděl něco co nám uniká.Ve sněhu nebyly v okolí budovy stopy.Za zády jsem zaslechl:,,Nechápu že v tom skladovali jídlo.Vždyť se to nedá bránit".Tenkrát asi nepočítali s válkou,pitomče.Pokyn rukou.Sníh klouže pod botama,občas dostanu větvičkou přes zmrzlou tvář.Stmívá se.Sám bych do té budovy nikdy nevlezl.Jdu se stopařem a ještě jedním pomalu ke vchodu.Stopař má v ruce luk,který si vyrobil ze zlomené běžky.Borec vedle mě funí.Drží revolver,a v jeho očích vidím strach.On se bojí se šesti náboji.Mám sice samopal,starej,těžkej,vzor 58.(pro hnidopichy:Vím že 58.mička je útočná puška,je to ale můj příběh),ale je takový tajemství,že mám jen jeden poslední náboj.Kolikrát jsem si říkal,někde omylem vystřelit a nemusel bych ten kus železa na jedno použití tahat.Momentálně vypadám z nás tří asi nejvíc nebezpečně.Já na místě těch uvnitř bych střílel na samopalníka.Procházíme kdysi otáčivými dveřmi dovnitř.Ohromná hala,plná zkroucených regálů,asi pozůstatek rabování.Bude tu možná hodně jídla,konzervy,věci v prášku,nějaké to mýdlo?Ale vše je tak pod půl metrem vrstvy shnilých kartonových papírů,navátým listím,a kusy stropu.Hrabat se tady delší dobu může být o zdraví,tenhle barák je na ráně ze všech stran.Pod botou kluka vpravo prasklo nějaké cedéčko.A zárověň se staly tři věci.Z úkrytu v kupě listí za kusem truby ke klimatizaci vyletěl proti nám zajíc.Stopař vypustil šíp a aniž by se zajímal jestli zasáhl,otočil se ke vchodu.Jeden z těch co zůstal venku něco zahlédl.Ale varovat nás ho nenapadlo.V dálce byla řada zelenobílých postav.Sakra,vojáci.Tlupy lidí,které není dobré potkat.Pamatuji,jak tenkrát v zemi vrcholily nepokoje.Armáda to měla zklidnit,ovšem těm klukům,co měli poslouchat velitele z cizí země,bylo zatěžko střílet vlastní kvůli povstalcům.Vedoucí stát to vyřešil...Ne,žádné atomovky,jak jsme čekali,nebo okupace.Vypnuli elektřinu.Rušili signály.Na hranicích vybudovali opevnění.Vojáci měli v rukou zbraně,spoustu střeliva,přibrali rodiny,a bránili se povstalcům.Nakonec se jejich skupiny bez velení a spojení toulaly zemí a bojovali proti všem.A teď jich jde tak stovka k nám.Já a stopař jsme proběhli budovou a skryli se pod střechou.Ostatní zazmatkovali a vyběhli zpátky směrem na kopec.Ozval se výstřel.Další.Dohromady šest.Podívali jsme se zděšeně jeden na druhého.pokud tam měli odstřelovače,a ten nás viděl,tak nás zlikvidují.Rojnice se blížila a já smutně koukal na ten velký šestiraný revolver,co se válí před vchodem.Zbytečně.Další střelba.Povstalci.Asi šli po naší stopě.Před hodinou jsme minuli jejich osadu.Jsou zimomřiví,přes léto se nedá v zemi chodit,teprve s prvním sněhem zmizí z krajiny.Napadlo nás nechat se raději zastřelit od vojáků než se dostat těm kanibalům se sekerami a vidlema do rukou.Vojáci ale zaútočili.Přehnali se přes market a jeho okolí,vyběli na kopec,co jim težké batohy dovolily,za nimi šly jejich rodiny,spousta saní,zvířat.Ani jejich psi nás nenašli.Padala tma,začalo mrholit.Ticho.Díváme se na okolí.Bolí oči,ticho skoro řve.Nic.Slézáme ze střechy.Nic podezřelého.Ta střelba přiláká kdekoho,takže budeme muset ještě v noci jít k horám.Přes léto je v horách bezpečně,ostatně,pro povstalce je tam zima.Ti co tam dřív žili,se po přerušování dodávek topiva stáhli do nížin a založili osady.Na opuštěných polích bylo dost plodin,stejně jako v osadách našich,kteří se neubránili hordám nájezdníků,byla hojnost.I co se týká oblečení.Povstalci neměli vůbec zimní věci.,,Hlídej"!Stopař zatím jde přede vchod.Jdu za ním.Nad hlavou kdesi vysoko letí dopravní letadlo.Okolní země dělají jako když nejsme.Ten kontrast.Nedovedu si představit komfort na palubě,teplo,deku,jídlo donesené na zavoláníCo si myslí ti nahoře?Asi že jsme si to zavinili vlastní nesnášenlivostí.Koukám na šest těl,každé navíc střelené pro jistotu do hlavy.Batohy pryč.Kdyby tu nechali třeba na někom zimní bundu.Nemyslím támhle ty cáry na stezce v křoví s kusem ruky.Klečím vedle jednoho.Hledám.Hrabu ve sněhu.I když vím že marně.Revolver je pryč.,,Smůla".Za zády se ozve:,,Ne,dnes máme štěstí".Otočím se a vidím stopaře,jak drží šíp a na něm velikého zajíce.