How to

Anotace: mladá autorka, co ví jak na to!

Když přišlo psaní, věděla, kolik uhodilo. Vždycky se jí začal trochu zvedat žaludek, když k tomu došlo. Roky to překonávala a většinou marně. Teď tu sedí, před psacím strojem jako před posledním soudem. Je nervózní, ale ne tak jako obvykle. Tohle je šance. Americký sen vždycky začíná na nule.


Teď když si už po stopatnácté přečetla nejnovější bestseller HOW TO write a bestseller z edice HOW TO BOOKS, je sebejistější, ba i odvážnější.

Ten pocit se nedá srovnat s ničím co prožila předtím, před vydáním této Bible, kdy si musela protrpět všechno, čím prošli ti nejlepší autoři.
Prostopovala celý Státy jako Kerouac, aby měla o čem vyprávět, ale nic zajímavýho se prostě nestalo. Začala kouřit a pít kávu před psacím strojem s otevřeným oknem jen ve spodním prádle, aby jí byla zima, nejedla, aby se cítila nuzně jako Sarroyan, ale inspirace zase nepřišla.

Nepřestala. Vyhledávala každou příležitost. Kdyby tak byla válka. To se píše snadno – Norman Mailer, Kurt Vonegut, Joseph Heller, a další.

Ne! Amerika potřebuje něco novýho, opakovala si stokrát denně.Ztracená generace, bítníci, to už tu všechno bylo. Tak kurva co?!!

A pak se to stalo. Zlatý přebal zářiil z výlohy docela obyčejnýho knihkupectví. Tohle není žádnej lacinej pejprbek! Stačilo přečíst záložku a celý svět se kolem ní zatočil. He, celý svět se kolem ní teprve bude točit. „Začátky už nikdy nebudou tak těžké. Ze čtenáře autorem za JEDEN měsíc! Novela za hodinu a třicet minut, román za týden!“, smál se na ni psací stroj z přebalu a ona pomalu umdlívala. Jen tak tak stačila zplatit kreditkou a pak...

paní učitelka rozdala zadání a oznámila, že na slohovou práci mají žáci hodinu a třicet minut.

Teď už byla připravená. Pravidlo číslo jedna:

Napsala si osnovu:

1.úvod

2.stať

3.závěr

…