Jediný okamžik

Anotace: ...nevim esi je to povidka...spis takovej pokus shrnout jeden nedavnej hodne silnej zazitek..spis osobni zpoved nez cokoli jinyho, tak to podle toho taky posuzujte..kuju

Mohu Tě obejmout?
Čekala na tu větu. Dokouřila a vrhla se do jeho dlaní.
Šeptal o ní.

Složil jí hlavu na rameno, ona objala jeho hruď a spojila ruce nad jeho pevný pas. Vnímala jeho hlas.
Stáli tak dlouho, až noc se slitovala a probudila je svým mrazivým dechem.

Mysleli oba na to samé.
Vzhlédli a jejich rty se konečně setkaly. V jediné chvíli se splnily dávné sny.

*Stále mají tu chuť kdesi pod jazykem. Stále jim nedochází, co se té noci stalo. Jediný polibek po létech čekání probudil vše, co do té doby spalo.*

Zapotácela se, její nohy ztratily jistotu.
On, pozorný, jí nabídl oporu.
Ona, omámena, se zády opřela o zeď.

Propadli se do hloubi času. Vrátili se o dvě léta zpět.
Jeho zmrzlé prsty, a její zmrzlé tváře. Nemohli se nabažit.

Nedošlo jim, jak nebezpečné a zlé je nechat se unášet vírem minulého. Protože teď není tehdy. Protože spadli někam, kam padat není radno.

Plakala. Slíbal jí slzy, osušil spánky a více se neptal.

*

Podělili se o poslední cigaretu a poslední dotek rtů a rozešli se na opačné strany.
Odcházeli, oba s kamenem na srdci, který doufali shodit.

Po pár krocích se oba, jako na povel, beze slova a bez přemýšlení, v tu samou chvíli, ohlédli.
Tím ohlédnutím ztratili poslední naději. Sami sebe. Tím ohlédnutím potvrdili, co nemělo být. Tím ohlédnutím zavřeli nad sebou víko.

Pohřbeni zaživa ve své minulosti.