Umírá hrdina

Anotace: No o čem to asi může být?

Na pomníku Hokage se odehrává neskutečný boj. Hromada mrtvých těl obklopuje dvě postavy, které zde bojují na život a na smrt. Nejde zde o nějakou malichernost, ale o budoucnost celého světa shinobi.

Rychlá otočka a švihnutí katanou a marný pokus o úhyb. Katana, posílená o větrné ostří, vždy najde svůj cíl. Postava, které byla rána určena je v pokleku. Pramínky krve jí stékají dlaní svírající hlubokou ránu.
„Není všem dnům konec, Hokage. Jsou i další, kteří nenávidí Tebe a Tvou vesnici! Ti mou smrt pomstí. Já...“
To vše byla poslední slova ninji, který se opovážil napadnout se svou vesnicí Konohu. Teď za svou domýšlivost zaplatil a to nejen on, ale všichni útočníci.
Nad ním se tyčil jeho protivník. Žádná agrese, či pocit zloby by jste v jeho tváři nenašli. Jen hluboké opovržení. Opovržení nad lidmi, co chtěli zničit mír ve světě ninjů. Svět, který poslední válka málem zničila. A přesto se nyní stejně najdou lidé, kteří chtějí další válku.
Postava Hokage přešla k zábradlí, aby se podívala na svou rodnou vesnici. Jak se zdá útočníci jsou z větší části mrtvý, nebo těžce zranění. Nikdo na útočníky nebere ohledy. Lidé co nechtějí mír si nezaslouží žít. Již bylo dost zabíjení nevinných kvůli hloupým malichernostem.
Hokage se hrdě dívá jak poslední zbytky útočníků, zahánějí jeho lidé..ne..jeho přátelé a rodina. Každý vesničan je součástí jeho rodiny a jejich ochrana je jeho posláním. Palčivá bolest na hrudi a v boku ho však vrátila do reality. Rukou si sáhl na bolestná místa, pak ji pozvedl k očím. Krev. Ta životodárná tekutina z něho pomalu, ale jistě unikala. Hokage si ruku chvíli prohlížel. Pak se však pousmál a potichu pronesl:

„Vypadá to, že zde naše cesta ninji končí, ty hnusná liško!“

Nedočkal se odpovědi, ale za to tíživý pocit a cizí zloba , rozlehající se jeho nitrem, ho přesvědčila, že ho démon slyšel.
Pomalu si sednul nad vrcholkem hlavy čtvrtého a pozoroval začínající západ slunce. Zase pousmál.

„Tak takhle vypadá můj konec?“

Vlastně to byl dobrý život. Dokázal vše co si přál a dokonce něco víc. Možná až na přivedení Sasukeho. Při té vzpomínce Hokage posmutněl. Nebýt Sasukeho, nikdy by Madaru ve Čtvrté světové válce neporazili. Byla to hlavně jeho katana, která našla Madarovu slabinu a dala šanci rasenganu k ukončení života nejstaršího Uchihy. Ještě, že se nakonec rozhodl pro správnou stranu a zahodil svůj hněv. Bez Sasukeho by totiž nikdy nevyhráli. Zaplatil za to však smrtí. Zranění, které mu Madara způsobil, byla příliš vážná. Ještě dnes vidí jak Sakura lečí jeho tělo očima plnými slz a jakmile vydechl naposled, křičela tak, že i nebe začalo plakat.
Jeho hrobka je se vyrovná krásou hrobům Hokage. Sakura se z toho dostala. Dnes žije z Leem a čekají druhé dítě.

....Umírající Hokage vzpomínal dál...

Stal se šestým Hokage, když Tsunade-bacha byla již unavená. Ta volba byla jednohlasná. Nikdo nepomýšlel na jiného kandidáta, když Naruto již tolik pro vesnici udělal. Jeho cíl a sen se stal skutečností. Všichni ho ve vesnici uznávají a milují. Taky jako Hokage dokázal tolik věcí, že vesnice jen vzkvétá a žije v blahobytu.

....Narutův pohled sklouzl dolů, na hlavu Čtvrtého...

Budeš na něj hrdý i otec? A co Jiraiya? Jak se bude tvářit až mu poví, že po jeho smrti pokračoval v psaní jeho knih pro dospělé a to v jeho památce? Už vidí ty nadávky, ale stejně jsem si určitě nevedl špatně. Knihy byly vždy beznadějně vyprodané a čtenáři se hlásili o novou a navíc jsem splnil i jeho sen. Všude na světě je mír.

Pak přepadl umírající Hokage největší smutek...

„Je mi líto, že tě tu nechám samotnou, Hinato!“
Již teď mu trhá srdce představa jak se dozví o jeho smrti, či dokonce najde jeho tělo.
Ach, Hinata! Jejich láska začala jejím vyznáním při boji s Peinem. Rok po té se vzali a dnes? Dnes mají spolu malého Jiraiyu. V jeho šesti letech je docela pěkné kvítko a zrovna začal chodit do ninja akademie, ale již vyvedl spoustu usměvavých lotrovin. Jak Hinata ráda říká: „Druhej Naruto.“ Rozdíl je, že po matce zdědil černé vlasy a více její krásy. Po Narutovi má jen náturu. Alespoň poznal, co je to mít rodinu. Né, jako on sám.
Budou mu chybět.

.....
Slunce už skoro zapadlo a pátrací četa dorazila na monument. Skoro začali jásat štěstím, když našli Šestého, jak opřen s úsměvem, kouká na západ slunce. Vzápětí však pocit štěstí vystřídal neskonalý smutek, když zjistili, že je to úsměv mrtvého.
.....
Jeho pohřeb byl nádherný, ale také nejsmutnějším v celé historii Konohy. Nebe bylo celé zamračené a zástupy lidí se hrnuly ze všech koutů země, aby se rozloučily s největším shinobim, jehož rakev se tyčila nad horou květin, které zde dav přinesl. Hodně lidí mlčelo, ale z většině kapali z očí slzy nad velkou ztrátou. Nikdo nezapomene na jeho slova – Nikdy se nevzdat. Tak žil a zemřel šestý Hokage.... hrdina jménem Uzumaki Naruto