Kuroi Tenshi no Hime-Princezna černého měsíce

Anotace: Láska,smutek...Má to tk trochu HappyEnd, d,jestli se tomu tak dá říkat. Mno,tak nějak jsem neměla co dělat...Nikdy nevím,co sem napsat....Takže,byla bych ráda za komenty..Děkuju...

Nebylo to poprvé,co jsem ji viděl.Už jednou jsem ji zahlédl.Když jsem večer vyhlédl z okna,mávala křídlly a vznášela se.Celá v černém,s bílou sponou ve vlasech,s lesklou stříbrnou korunkou a bílými křídly.Neviděla mně,ale přál jsem si,aby ano.Nemohl jsem totiž ze sebe vypravit hlas.Teď jsem ji viděl ale v úplně jiné situaci.
Stála vedle naší učitelky.Bělostná křídla byla ta tam.Byla to normální dívka.Měla tmavé oči a ještě tmavší vlasy.Podívala se na mně,ale po chvilce uhnula pohledem.Sedla si vedle mně.Vypadala úplně normálně,jenom na sobě měla zase vše černé.Černou sukni,černý korzet,černé boty a podkolenky.Ale přesto vypadala úchvatně.
Seznámili jsme se.Moc nemluvila,ale vždycky jsem cítil,že mi rozumí.Až po pár měsících se rozmluvila.Tedy,rozmluvila.Mluvila pouze se mnou a když jí učitelka vyvolala,napsala odpověď na papír.Byla chytrá,všecho měla v sobě.Nikdy jsem ji neviděl,že by se učila a přece znala i novou,dosud neprobranou látku.
Nikdy mi neřekla jak se jmenuje a odkud přichází.Nikdy.Tak jsem jí sám dal jméno.Nazval jsem ji Kuro.Černá.Nejednou ji jeden kluk udeřil.To proto,že s žádným nechtěla nic mít.Když ji ale jednou chtěl uhodit Momoro,zastal jsem se jí a nechal jsem se zmlátit místo ní.Nevím,proč jsem to uděla.Bylo to jako instinkt.A to samé se stalo ještě jednou.Šla tmavou uličkou,oddělila se ode mně,když jsem řekl,že ještě musím jít nakoupit.Neušel jem ani dvacet kroků,když jsem zaslchl vzrušené hlasy.Šel jsem se tam podívat,měl jsem strach.Kuro byla opřená o zeď a svlečená do půli těla.Naproti ní stál vzrušený,asi sedmnáctiletý kluk.Pomalu se k ní přibližoval.Popadl jsem tyč,která ležela kousek ode mně a praštil jsem ho po hlavě.Zakryl jsem si oči,aby se Kuro necítila ohrožená a nahmatal horní část jejího oblečení.Přesto jsem se ale neubránil vzrušení,když jsem se jí omylem dotkl.
Nikdy jsem neviděl Kuro zacházet do domu.Nevím,kde bydlela.Pokaždé se mi někam ztratila.Od té doby,co jsem ji viděl poprvé,jsem nikdy nezahlédl její běloskvoucí křídla.,,Kuro?"promluvil jsem na ni.Otočila ke mně hlavu a pohlédla na mně svýma věčně smutnýma tmavýma očima.,,Odkud jsi přišla?"zaptal jsem se konečně.Opět na mně upřela své temné oči a potom je sklopila.Nechtěla o tom mluvit.,,Ale já bych to rád věděl..." Znovu na mně pohlédla.Příblížila svůj obličej k mému,svoje rty k mým a políbila mně.Tohle bylo to jediné,co jsem nečekal,že udělá.Potom se zvedla a odcházela.V tu chvílimi došlo,že jsem ji miloval.Teď,i tenkrát,když jsem se jí zastal a když jsem ji zachránil před znásilněním a možnou smrtí.Prot jsem ji zachránil.Zvedl jsem se,dohonil ji a otočil k sobě.Vzrušeně jsem ji políbil.Odstrčila mně a odešla.Smutně jsem seděl a myslím,že to bylo poprvé,co jsem brečel.Poprvé.Šel jsem domů,i když jsem přes slzy neviděl na cestu.Pousmál jsem se nad sebou.Byl jsem bídná existence.Vždyť bulí JENOM holky.A těď tu řvu.Jsem k ničemu.Rozvlalil jsem se na postel.Hledal jsem útěchu v tom měkkém polštáři.Už byla tma,když někdo zazvonil.Nikoho jsem nečekal.Neměl jsem důvod otevírat a přesto jsem to udělal.Proč?Proč to dělám?Proč otvírám?Ptal se zmateně,kdsyž rukou tiskl kliku.Náhle ztuhl.Před ním stále Kuro.,,Co...."nenechala ho domluvit.Přitiskla se k němu a políbila ho.Zavřel dveře.O chvíli později již oba leželi na posteli.Oba vzrušeně vzdychlali.
Když se probudil,byla stále noc.Podíval se vedle sebe,avšak Kuro tam nebyla.Vyšel ven.Stála na zahradě,ruce svěšené podél těla.Hlavu zvednutou k nebi,oči upřené na bílý Měsíc.Měl by být bílý,ale když jsem na něj pořádně pohlédl,zjistil jsem,že je šedý a šedl čím dál více.Šedá přešla do skoro černé,až nakonec Měsíc zčernal.Černý měsíc.To jsem ještě nezažil.Popošel jsem ke Kuro.Chytil jsem ji za ramena.Ona však koukala na Měsíc.Nejdřív jsem si myslel,že se na něj kouká fascinovaně,ale v jejích očích jsem viděl jenom smutek.,,Kuro,co se děje?"Teď jsem čekal vysvětlení.Věděl jsem,že s tím Kuro nějak souvisí.Nevěděl jsem jak,ale zajímalo mně to.,,Musím jít"promluvila.,,Co,cože,kam,kam chceš jít?"
,,Já sem nepatřím,musím odejít..."zašeptala.,,Jakto že jsem nepatříš,jak to?"Bylo to jako v těch romantických filmech.Věděl jsem,že abych do nich zapadl,musím z ní dostat řešení.A pak to bude mít dva konce.Buď odejde,nebo zůstane.Te druhý konec se mi samozřejmě zamlouval více.,,Tenshi(měsíc)"zašeptala.Najednou mu všechno došlo.Vzpomněl jsi na pověst o princezně Tenshi.Princezna Měsíce sestoupila na zem,aby poznala lásku,po která tam toužila.Měla na to však čas od bílého měsíce po černý.Narazila na potulného mnicha a získala si jeho srdce.Kvůli ní porušil všechny jejich zákony a obšťastnil ji.Princezna poznala lásku.Ovšem její otec a vladař noční bolohy se nerad díval na její počínání a proto zabarvil Měsíc do černa.Princezna plakala ale musela se vrátit na Měsíc.Přišla však na otcovu lest a zanevřela na něj.Od smutku a nenávisti jí narostla křídla a od té doby sestupuje čas od času na zem a létá noční bolohou.Jakmile Měsíc zčerná,musí se však vrátit.,,Kuro,ty jsi.." ,,Kuroi Tenshi no Hime,princezna černého měsíce,jak vystihující"skápla jí z očí slza.Obejmul jí.,,Neodcházej,Kuro-chan"zavzlykal.Tentokrát měl k pláči větší důvod než předtím.,,A proč ne,nemiluju tě.Nechci tě.Nenávidím tě.Jsi ode mně"chtěl odstoupit,stále ho však nepouštěla.,,Proč mě nenávidíš?"rozbrečel jsem tě.,,T-to není pravda"vyšlo jí z úst mezi vzlyky.,,Já jsem nechtěla,aby jsi byl smutný.Nechtěla jsem,aby jsi mě viděl,až budu odcházet.Proč se Měsíc musel zabarvit zrovna dneska?"brečela.,,Neopouštěj mně"vzlykl.Zaklonila hlavu a černé vlasy vzlétly.Vydala ze sebe bolestný skřek.Ze zad jí vyrašila dlouhá bílá křídla.,,Nechtěla jsem,aby jsi mě takhle viděl"povzdychla si.Neudržel se.Alespoň naposledy.Za chvíli již oba vydávali slastné vzdechy.,,Už je čas,můj milý."Zvedla se.Nechtěl ji nechat odejít.Ještě chvíli ji chtěl zadržet.Políbil ji.Líbala jako anděl.Pak se od něj odtáhla.,Je opravdu čas"vznesla se.
,,Nechci tu zůstat bez Tebe.Pojď se mnou,věř mi.Oba spolu odletíme do říše noční oblohy.Věř mi,prosím"šeptal.Dala si říct a snesla se mu do náruše.Na nic nečekal a běžel potemnělým městem.Vylezl namost a zadíval se do vody.Tmavá voda se líně hnala k jezu.Chytil ji za ruce a přitáhl k sobě.Obejmul ji a vrhl se s ní dolů.,,Sbohem,Kuroi Tenshi no Hime,moje černá princeznoo"


Našli je ráno v těsném obětí.Oba se usmívali.A o chvilku později se již on společně s ní vznášeli k bílému Měsíci.