Já jsem jen odlišná 6

Anotace: Poslední kus

„Už teď se moc těším, díky!“
Doma na Soňu čekala Šárka.
„Co to bylo za kluka, co s tebou vykládal?“ zajímala se.
„Tys nás viděla?“ divila se Soňa. „Je to jeden kluk ze třeťáku, jmenuje se Patrik. Tehdy zalarmoval zásah, jak jsem skončila v nemocnici. Šla jsem mu do školy poděkovat, nikdo jinej by se nezachoval stejně jak on. A jak jsem zjistila, je to milej kluk a dobře se s ním vykládá, budeme spolu chodit sportovat. Nabídl se, že mně bude dělat oči.“
„No, tak to je skvělý, že máš kámoše! A on je navíc fakt pěknej!“
„Cože? Jak vypadá? Ani nevím, jestli jsem si ho ve škole kdy všimla, když jsem viděla.“
„No, když to chceš vědět, je o kus větší než ty, tmavý vlasy, oči jsem na tu dálku nějak neregistrovala, ale vypadá, že bude mít hezkou postavu.“
„Jo, když sportuje, tak jak jinak. Jsem ráda, že mám kámoše jako on. A ten sport je dobrá příležitost, když vezmu v úvahu, že bych se ho nikdy nedokázala vzdát. Zítra jdeme lézt po stěně, před čtvrtou se pro mě staví a pak mě zas dovede zpátky.“
„No, proč ne. Když je ti s ním dobře…“

„A hele, Rychnovská má ochranku!“ ozval se výsměšný dívčí hlas. „Lindo, to je sranda, ona se ho dokonce drží!“
„Teda Andreo, já čumím, on tu nudnou pipku někdo chce!“ přidal se další hlas.
„Ty jsou od nás,“ zašeptala Soňa Patrikovi.
„Já vím,“ odpověděl jí Patrik. „Nevšímej si jich, ty krávy za to nestojí.“
„To je pravda, jsou to ty největší chuděry pod sluncem, s takovýma neztrácím čas.“
„No počkej, Rychnovská!“ ozval se zblízka hlas Lindy. „Myslíš, že si můžeš troufat, když se držíš nějakýho fešáka? Ten vyhazov ze školy ti taky jenom tak neprojde!“
„Tak dost, vy dvě!“ vložil se Patrik rázně do sporu. „Ani jedna z vás už Soni neublížíte! Jako by nestačilo, že se vám podařilo zařídit jí následky na celej život! Obě zavřete oči!“
Agresorky na něj nechápavě hleděly. Poslechly, protože Patrik v nich vzbuzoval respekt.
„Nic nevidíte?“ optal se jich. „A díky vám takhle Soňa bude žít pořád, nikdy nebude vidět!“
„Tss, to vím,“ ušklíbla se Andrea. „Možná to bude ten důvod, proč u nás ze třídy pár lidí dostalo podmínku. Se slepou pipkou nebudu ztrácet čas.“
„Hmmm, to je zajímavý, slepá a s takovým borcem, jdem pryč, kašlem na Rychnovskou jednou pro vždy.“
Obě odešly, bez jakýchkoliv výčitek svědomí.

„Seš talent!“ pochválil Soňu Patrik, sotva ji spustil ze stěny.
„No, jenom mám slabý ruce, jak zjišťuju,“ podotkla Soňa. „Při vejšce jsem je nepotřebovala.“
„To doposiluješ, uvidíš, párkrát se prolezeš a bude to v pohodě. Sportovalas, takže základy by byly dobrý.“
„Škoda, že tě na té stěně nevidím, to musí být pohled,“ pokusila se o kompliment Soňa. „Budeš muset vzít ségru příště, aby tě mohla jistit, a aby mně popsala, jak lezeš.“
Patrik se zasmál.
Od toho dne spolu chodili na stěnu každý týden. Soňa se seznámila s Patrikovou starší sestrou Jitkou a staly se z nich kamarádky.
„No jo, mám hezkýho bráchu,“ špitla Soni Jitka při jednom lezení se zasmáním.
„A jak vypadá, když leze?“
„No, tak teď, když leze po tom převisu… Tak má napnutý veškerý svalstvo, zrovna se dostal na takový místo, kde stup má moc vysoko, takže se musí chytit a přitáhnout se rukama, než se zapře nohou, to bych asi nedala, nicméně brácha to dokázal…Vypadá dost soustředěně, aby taky ne, při takovým výkonu. Soni, ty nějak bledneš! Je ti dobře?“
„Jo, Jituško, dobrý, jenom jsem si představila, co mně popisuješ,“ řekla Soňa. „A trochu při tom přestávám dýchat.“
„Já ti poradím, zkus se soustředit na to, co cítíš pod rukou, až tě povede. A taky mu zkus jakoby náhodou sáhnout na záda a uvidíš, teda vlastně ucítíš.“
„Teda, ty mě tady tak lákáš, že se snad ještě do tvýho bráchy zakoukám, vlastně už se stalo, i poslepu to jde.“
„A ty se stydíš? Sakra, já si pro bráchu nedokážu představit lepší holku než tebe! Taková milá, hezká, inteligentní, byli byste skvělej pár! Aha, právě vylezl ke stropu, musím ho spustit dolů.“
Soňa si přála být neviditelná, aby nikdo nezaznamenal, jak se červená. Jitka ji uvázala a Patrik jistil. Měla pocit, že se vznáší, že ji lezení nestojí téměř žádnou námahu.
„Nezapomínej dýchat!“ ozvala se zespodu Jitka.
„Cos s ní provedla?“ nevěřil svým očím Patrik. „Že bude dobrá, to mně bylo jasný, ale že poleze jak chameleon za tak krátkou dobu…“
„Neprozradím,“ uchechtla se jeho sestra. „To je naše holčičí kouzlo!“

Postupem času spolu Soňa a Patrik nechodili jen sportovat. Přidali i vycházky a někdy se i navzájem navštěvovali.
„Teď mně nezapřeš, že se ti líbí,“ šťouchla do Soni Šárka.
„Nech si toho, ségra!“ nedala se Soňa, přitom se však smála.
„Seš do něj zamilovaná, to mně nikdo nevyvrátí!“ pokračovala dál Šárka. „ On do tebe taky, je to na něm vidět!“
„No tak teda jo, když jinak nedáš, ty rejpalko! Patrik se mně líbí dokonce děsně, dokonce jeho ségra, se kterou jsme kámošky, byla tak laskavá a poskytla mně popis toho, jak leze po stěně. Jako bych to viděla, to musí být pohled! Krom toho je opravdu milej a hodnej, to je pro mě ještě důležitější. Ale proč by se mnou chtěl chodit, když nevidím.“

Tehdy se ovšem Soňa trochu přepočítala, když si myslela, že jako slepá nemá šanci jako dívka.
„Chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ začal při společné vycházce Patrik.
„Pokud budu vědět, ráda odpovím,“ usmála se Soňa.
„Promiň, že na to jdu takhle rychle, ale napadlo mě, ty seš hezká holka, milá, sympatická, inteligentní… Co kdyby naše kamarádství bylo něco trochu víc?“
„Cože?“ vyhrkla Soňa a rozbušilo se jí srdce. „Ale… Já… Jsem přece slepá, v ledasčem ti nikdy nemůžu stačit…“
„To, že nevidíš, je to poslední, co by mně vadilo. Samozřejmě záleží jenom na tobě, nemusíš odpovídat hned, já si počkám, je mně jedno, jak dlouho. I pokud řekneš, že ne, tak to pochopím, byla to blbost, takhle na to na tebe vybalit. Mám tě rád, úplně´s mně zamotala hlavu, sakra, co zas kecám.“
„Kecej dál, mně se to líbí,“ řekla Soňa. „Lhala bych, kdybych řekla, žes mě nechal chladnou. Pokud tobě nevadí moje slepota, tak já souhlasím.“
Ruce se jí třásly, vlastně se třásla celá. Chvíli jí trvalo, než popadla dech, ale pak dovolila Patrikovi, aby ji políbil a objal. Měla pocit, že se jí nohy podlamují, a kdyby ji pevně nedržel, nejspíš by spadla.
Sonin život získal i to nejhezčí, co předtím nikdy nepoznala, přátelství a lásku. To jediné chybělo, aby byl kompletní, a přitom to bylo to nejdůležitější.