Černý závoj

Anotace: Všem co nemají chuť do života i přesto,že život je krásný. Tak si ho musíme vážit!Omlouvám se za chyby:-)

Posadila jsem se na podlahu a vytrhla jsem jednu parketu. Přes celou místnost , přes celý život jsem parketu hodila na okno. Okno se rozsypalo a vydalo menší ránu. Jak pomalu odpadávaly zbylé kousky okna na podlahu ,musela jsem si zakrýt uši. Ten zvuk mě doháněl k šílenství . Poslední kus skla dopadl, poslední slza dopadla , poslední chvíle.


Šla jsem k střepům. Přejela jsem prsty po ostrých hranách.Na skle to zanechávalo krvavé stopy.Nebolelo to. Vzala jsem jeden střep do ruky.Prohlížela jsem si ho.Byla jsem jako ve zpomaleném filmu. Neměla jsem povahu.Nikdo mi jí neurčil. Nikdo mě nevychoval.
„Nic neznamenám.“ a sklem jsem projela po zápěstí. Schoulila jsem se do klubíčka a do tmy pronesla : „ Pro smrti lidi aspoň něco znamenají“ a čekala jsem.