Naděje, nebo pocit marnosti?

Anotace: Hlavou ti běží spousta otázek. Otázek, na které ani neexistují odpověďi a když ano, vyvolávají jen další zmatek. Dobře to víš. Přesto...

Zahlédneš.

Srdce se rozbuší.

Fascinuje tě.

Nechceš zírat.

Snažíš se. Opravdu se snažíš…

Nejde to.

Nespustíš pohled.

Toužíš.

Chceš se dotýkat. Chceš políbit. Chceš vlastnit. Připoutat k sobě….

Ne, vlastnit ne.

Vlastnictví ničí. Pouta zabíjejí důvěru.

Chceš náklonnost. Ne vynucený cit.

Chceš lásku…

Lásku?

Miluješ?

Možná.

Nebo jen toužíš?

Nevíš.

Hledáš.

Nepatrný náznak, naději, správnou cestu. Odpovědi.

Doufáš…

V co vlastně?

Ve šťastný konec? V zapomenutí?

Vykoupení?

Možná. Ale z čeho? Z lásky? Lze se vykoupit z lásky?

Netušíš.

Ale co zbývá?

Společná budoucnost?

Opětované city?

Nikoliv.

Tahle možnost není. Nikdy nebyla.

Nikdy nebude.

Dobře to víš.

Přesto nepřestáváš snít.