Toaletní démon

Anotace: Moje první povídka (vůbec) o muži, co ucpával záchody. Já vím je to trochu divné téma,ale někteří autoři 20. století psali na horší témata. Snad Tě trochu oslovím milý čtenáři. Snad se to bude někomu líbit. Je to trochu ze života.

Celou dobu poslouchal ty bláboly a zapisoval si poznámky do čtverečkovaného sešitu. Tu zkoušku z anatomie musí přeci někdy udělat, nic jiného mu nezbývá. Pro postup do dalšího semestru potřebuje 15 kreditů a kde je má k sakru vzít? A tak dál píše a pořád poslouchá hovořící profesorku: „ Bla bla bla. Bla bla bla os scaphoideum bla bla.“ Už ho ty řeči unavovali. Anatomie ho očividně nebavila a ani nezajímala. Už se spíše zabýval tím, co si koupí k svačině a čím to zapije. Nejraději by zapíjel plzeňským pivem, které ho vždy tolik osvěžilo. Otočil na další stránku v sešitu a psal dál výpisky z přednášky.
„Už mě to nebaví, kašlu na to, budu jenom poslouchat.“ pomyslel si. Zavřel sešit a pozoroval slajdy promítané na plátno. Na obrázku se zrovna rýsovaly kosti horních končetin. Přednáška vypadala ještě hodně na dlouho, vždyť dnes nemá nic jiného než anatomii. Doktorka vykládala cosi o kosti pažní a on pořád jevil značný nezájem tím, že se začal vybavovat se s vím kamarádem, který seděl nalevo od něj a zvládal anatomii o něco lépe: „ Už jsi si poslechl to cédo, co sem Ti včera přines.“ zeptal se kolegy a lehce mu zajiskřilo v očích jakoby čekal výhru v loterii.
„ Jo, už jsem si to poslech. Je to docela hustej binec. Nečekal jsem, že posloucháš takovouhle muziku. Tipoval jsem Tě spíš na klasickýho metaláka nebo pankáče, ale ty seš drsnější.“ odpověděl usmívajícímu se Dantemu, který si tuto přezdívku vysloužil právě tím, že obdivoval představu Dantova pekla a svým krutým, morbidním humorem.
„ Vím, je to krutej nářez, kterej se nemůže srovnávat s žádnou kapelou z okolí. Koupil jsem si to na jednom fesťáku. Kdybys jel příště s náma, moh by sis koupit taky nějaký kazety nebo ňáký to CD. Na koncertech jsou docela levný.“
„ Víš, ještě uvidim. Vono to s tim studiem nevypadá zrovna nejlíp.“
„ V pohodě. To je Tvoje věc. Jenom Ti to nabízím.“ řekl a zahleděl se znovu na plátno a chvíli ještě poslouchal přednášku. Zase a zase slyšel: „ Bla bla bla a u artrózy bla bal bla, ale to se dovíte i v jiných bla bla bla. Nějaké dotazy? Nejsou?! V tom případě vám děkuji za pozornost a těším na příští přednášce nashledanou.“ V posluchárně se studenti začali zvedat a odcházet do kantýny si koupit něco k snědku. Někteří šli na cigaretu a jiní zůstali sedět a čekat na další přednášku v té samé místnosti.
Dante se zvedl a pomalu kráčel k východu z fakulty. Ohlížel se kolem sebe a pozoroval bavící se studenty, jak si lámou hlavu nad problémy jejich všedního života. Jinde zase zahlédl profesora, který se studenty domlouvá náhradní termíny zkoušek, který ve zkouškovém období onemocněl a musel si domluvit se studenty náhradní datum zkouškového testu, aby je nemusel zkoušet někdo jiný. Otevřel dveře a vyšel ven. V levé kapse u bundy nahmatal krabičku cigaretu jednu nervózně vytáhl a zapálil si. Sedl si na lavičku a hleděl do nebe a přál si, aby už měl studia za sebou začal něco pořádného ve svém životě dělat. Už se nechtěl jen učit, chodit na brigádu a vysedávat po hospodách a ve vlaku číst oblíbené knihy, které ho inspirovali k lepšímu životu, dobrodružnějšímu, krásnějšímu a šťastnějšímu. Naplňoval ho pocit promarněného mládí.Pomaličku dokouřil a cigaretu típl o kovový okraj odpadkového koše. Zvedl se a pocítil, že si potřebuje odskočit. Zamířil rovnou na studentské toalety. Vešel na WC a přes nos ho praštil strašný pach. „ No fuj! Tady nebyla uklízečka roky!“ řekl hlasitě. Ten zápach se linul až na chodbu, bylo to příšerně. Nejraději by použil jiné záchody, ale on už opravdu musel vykonat nutnou fyziologickou potřebu. Otevřel kabinu sedl si na mísu. Ten zápach se stával odpornějším každou minutu. Už ho to začínalo slušně rozjíždět do pěkného vzteku. Udělal, co mu příroda kázala a spláchl, jenže záchod byl ucpaný. „ To je hnus!!! Já se na to můžu…“ klel velmi nahlas. „ Tu uklízečku dostanu. Naučím jí uklízet záchody. PO podlaze teče moč , záchody jsou ucpané, smrdí to tady. Já jí ukážu.“ Prošel všechny kabinky a spláchl. Jen jeden záchod nebyl ucpaný a to ten třetí. Vzal roli toaletního papíru a utrhl pořádný kus, který naházel dovnitř a pak to hodil i ten zbytek s celou rulí. „Teď až někdo pozná to utrpení ucpaného záchodu za někým zajde a vydupe si uklízečku na tyhle hajzly. Já už sem chodit nebudu.“ Pomyslel si a odešel na další přednášku. Cestou do sálu v sobě krotil vztek. Potom ho jeho nemravný čin rozesmál. Ano, přišlo mu to vtipné.
Došel do přednáškového sálu a šel to hned sdělit spolužákovi:
„ Představ si, co jsem udělal?“ řekl.
„ Co?“ tázal se ho kamarád.
„ Ucpal jsem záchod a mám z toho úžasnej pocit.“
„ Cože? Blázníš?“
„ Ne. Když jsem tam přišel, cejtil sem hroznej smrad. Ty hajzly snad nikdo neudržuje. Tak jsem to provedl a jsem rád, že jsem udělal něco pro tuhle školu.“
„ Jasně. Seš cvok, ale hustej.“ vychechtal ze sebe Honza.

Doma v ledničce nic nenacházel, tak se rozhodl pro nákup nějakých potravin v hypermarketu. Projížděl mezi regály s potravinami. Tam si vzal několik rohlíků, támhle zase sebral krabici mléka a tak to šlo dobrých půl hodiny. Usmíval se na lidi kolem a pobíhal sem a tam. Nakoupil vše potřebné a už si to štrekoval přímo k autu. Nakoupenou stravu uložil do kufru auta. „ Teď už jenom vrátit vozík a pojedu domů.“ zamyslel se.
„Teď si jenom odskočím a můžu vyrazit.“ Vešel na WC a zašel k mušlím. Vymočil se a vzpomněl si na toalety ve škole. Tyhle byly úplně jiné, čisté a nepáchly. Měl z toho radost. „Aspoň někdo udržuje toalety.“ a znovu si vzpomněl, jak ho jeho čin ucpání záchodu pobavil. „ Ucpu i tyhle. Co když se o ně přestanou starat? To bude moje výstraha .“ jízlivě se usmál. Vytahal z role co nejvíce toaletního papíru šlo a ucpal všechny záchodové mísy. Na kousíček toaletního papíru napsal vzkaz:“ Tohle je varování toaletního démona. Starejte se o to tady a tohle se Vám víckrát už nestane. Dante“ Domů odjel s dobrým pocitem za dostiučinění. Hned poté, co přijel domů si nalil skleničku dobrého červeného vína a usadil se ke knize, kterou si půjčil v knihovně a rozečetl první kapitolu. Po chvíli lehce usnul.