Proč se člověk nemůže zahrabat hluboko pod zem?

Anotace: že by část občasného deníčku?

Taky se vám občas honí hlavou, že jste ten největší debil na světě, který pokazil všechno co mohl? Mi ano. A "naposledy" to bylo včera. Nevím, proč mě popadla taková nálada, ale bohužel se s tím nedalo nic udělat. Já debil začala přemýšlet o věcech, kterých neskutečně lituji a které bohužel nejdou vrátit zpátky. Ani nevíte, jak ráda bych vrátila čas. Ale copak to jde? A když jsme u toho, co kdyby se ten opravdu vrátil čas a vy udělali tu samou chybu? Nebylo by to nějaké znamení?
V tu chvíli, jsem si opravdu připadala jako největší debil, který pokazil vš co mohl a kdyby to šlo, zahrabala bych se někam hoodně hluboko pod zem. Nesnáším takové nálady, protože v tu chvíli se cítím jako bezbranné pětileté dítě, které neví co dělat a vlastně ani nic dělat nemůže. Kvůli té kravině jsem přišla v podstatě přišla o člověka, na kterém mi docela dost záleží. Asi mi na té osobě záleží víc, než si dokážu přiznat.
Na jednu stranu mě potěšilo, že v tom nejsem sama.... Ale k čemu mi to vlastně je a vlastně i bude? Jak bylo řečeno v moderní popelce. "Je to jako čekat na déšť uprostřed léta." (Nebo nějak tak to bylo.)
Ale stejně....
Jo, a přemýšleli jste někdy o ideálním partnerovi? Máte nějaký vyhraněný typ? Já nad tím nikdy zas tak moc nepřemýšlela a ani jsem si nevysnila prince z pohádky.Stačilo by mi, kdyby byl pěkný, mohl by být štíhlejší a příjemný. A hlavně. Když s ním nebudu, musím mít pocit, že mi chybí a že s ním chci být, že se mi prostě stýská. Jo a nesmím zapomenout na chlapský ramena, které umí pořádně obejmout.