Kája: part II

Kája: part II

Anotace: další úryvek z perverzního a ujetého příběhu o naivním polopsu Kájovy, vtipu jako šafránu, brutality, perverze a úchylismu přehršel,

,,Co to bylo?“ problesklo Kájovi hlavou.
Netušil sice co by to mohlo být, ale něco mu napovídalo, že rozhodně nic dobrého. Zvolil tedy tu nejrozumnější taktiku,která se mu vyrýsovala v jeho malé hlavičce.
Vzal nohy na ramena a začal se co nejrychleji kutálet z kopce.
Pochvíli se rozbil o strom.
Poté jej napadlo, že rozumnější metodou bude běh.
Začal tedy utíkat.
Krglmfh vycítil strach.
Líbilo se mu když se ho někdo bál a jelikož se ho bál každý, líbilo se mu to hodně.
Bylo mu jasné, že jeho nová oběť bude utíkat, ale protože znal les lépe než kdokoliv jiný, měl značnou výhodu a věděl to.
Nemusel běžet a slepě pronásledovat. Stačilo mu zavětřit a v klídku a pohodě se vydat po stopě.
Což také udělal, ale předtím si ještě jednou a zplných plic pořádně zavil.

,,Lavjůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ zaznělo opět lesem.
,,Kurva“ vyletělo Kájovi z úst když se úlekem z druhého zavití posral. Naštěstí bylo lejno řídké, tudíž mu nebránilo v běhu a ani se nemusel zdržovat složitým vyklepáváním z nohavic.
Prostě to zteklo.
Vlkodlak opět zavětřil.
,,Á“ pousmál se netvor, když ucítil lejno. Teď už měl jasno, nemusí si brát ani šprcku aby se neušpinil.
Pekelná myšlenka obsahující různé sodomie a obcování s neznámou obětí za použití značné formy hrubé síly, jenž se mu rozvinula v hlavě najednou přemohla všechen zbytek již tak dosti malého, zdravého rozumu. Šíleně se zařechtal a z klidného kroku zkušeného stopaře, přešel pozvolna do neuvěřitelného sprintu lovícího geparda. Svaly se mu rozohnili, šlachy napnuly, penis ztopořel.
Krglmfh byl teď velmi, velmi ale opravdu velmi nepříčetný. Řítil se lesem jako šílenec, vrážel do houbařů a místo toho aby je nějak brutálně zmasakroval, jim jen lámal vazy. Dokonce ani netýral malá zvířátka, jen je zadupával do země. Prostě a jednoduše, zacílil a držel kurz.
Nic jej nedokázalo odtrhnout od stopy.
Tedy, alespoň si to myslel dokud nevpálil plnou rychlostí do útrob vykotlaného stromu, v němž si, jak už to tak bývá, udělalo hnízdo několik sršních rojů.

Posraný, potlučený a velmi rozrušený Kája mezitím dorazil na mýtinu.
Nebyla nijak rozlehlá, sotva tak na velikost fotbalového hřiště.
Přesně uprostřed se tetelila na sluníčku malá unimo buňka po jejíž pravé straně z úhlu pozorovatele, jenž by stál za Kájovými zády, vyčnívala ze země zpola zbořená i když podle zápachu, stále používaná kadibudka, nazývána též suché WC.
Kája byl neuvěřitelně šťasten, že je konečně v bezpečí.
Samozřejmě ale nebyl.
Vždycky se to nějak zkomplikuje.
V tomto případě tak, že ať klepal jak klepal z buňky se nikdo neozýval.
Téměř už se vzdával všech nadějí, když tu najednou vyjelo z pod dveří psaníčko.
Sebral jej rychle ze země a nahlas si to předčítal, protože po tichu ho to nikdo neučil.
,,Milý Kájo, seru na tebe, neotevřu ti. Si zrůda a nemám tě ráda, nikdy sem tě ráda neměla a mít nebudu. Ale aby sis nemyslel že jsem zlá a necitelná, tak si mysli že nejsem doma a jela jsem do lékárny pro pár lahodných jointů. Honza“ dočetl a nechápavě se poškrábal na hlavě.
Myšlenky se mu začali pomalu srovnávat v hlavě, aby se mu posléze co nejrychleji opět rozprchly. Nevěděl co si má počít.
Byl sám uprostřed mýtiny obklopené temným lesem. V patách měl neznámou zrůdu, babička, jediný člověk, kterému věřil, evidentně nebyla doma a k tomu jak naschvál přišla ta část dne, kterou většinou nazýváme stmíváním, či západem slunce. V mnoha případech prý nejkrásnější a nejromantičtější část dne hned po východu slunce, jenže v tomto případě bych se o romantičnosti nejspíše zmiňovat neměl.
Rozplakal se.
Zřítil se k zemi a vzlykal.
Slzy jako hrachy mu stékaly po tváři, smívaly špínu vrstvu po vrstvě, až nakonec odhalili vrstvu další, poté o mnoho větší a tmavější dorazily k bradě, odkud už je pak gravitace stáhla přímo k zemi do trávy, ve které se Kája válel.
Naříkal, nadával, kopal kolem sebe.
Jediné čeho tím však docílil bylo, že si o kadibudku zlomil kotník pravé nohy a levé koleno vyhodil z pantu.

Krglmfh, vzdálený od Káji jen co by kamenem dohodil, na tom oproti své oběti nebyl o mnoho lépe.
Taky se válel na zemi, ale ne v trávě, nýbrž v potůčku, neboť slíznul desítky bolestivých, pro člověka často smrtelně nebezpečných sršních žihadel. Válel se po kamenech a rochnil se ve studené, průzračně třpytivé vodě. Chladil a oplachoval rány a do toho stejně jako Kája vzlykal. V jeho případě to ovšem nebyly slzy strachu a bezmoci jako u Káji, ale spíše slzy vzteku a bolesti.
Kdyby byl člověkem, měl by teď dobrý důvod vybrat spořitelní knížku, objednat se u pohřební služby, vybrat si pěknou rakev, nechat připravit náhrobek a zakoupit si hrob na nějakém pěkném místě na hřbitově s hezkým výhledem.
Naštěstí pro něj tahle starost jej nikdy nepotká.

Stmívání se pomalu ale líně překulilo do časného večera aby se po chvíli mohlo proměnit na hlubokou noc.
Kája bezmocně ležel vedle unimo buňky.
Popíjel víno, uždiboval ze závinu a občas výhružně zamával klackem ve vzduchu aby přítomnému lesu a jeho obyvatelům ukázal že se hodlá bránit, kdyby snad někdo nebo něco mělo choutky pokusit o nějaký atak.
Kadibudka se ve tmě impozantně tyčila k nebi. Z rozkopaných základů za tichého šumění vytékala žumpa,jenž doplňovala už i tak zbytečně přeplácaný ozón v okolí mýtiny.
Vše zatím vypadalo poklidně a mírumilovně, jakoby se les pozvolna chystal ke spánku. Možná že se skutečně i spát chystal, stejně tak i jeho obyvatelé. Snad i ano a možná že všichni.
Až na jednoho.
Krglmfh se skrýval ve stínech.
Dávno již byl na mýtině, dlouhou dobu již sledoval Káju.
Už ne však jen jeho stopu, ale přímo jej.
Krčil se v temnotě za suchým hajzlíkem. Vytékající močka s kusy velkých rozmočených hoven jej lechtivě pleskala po chodidlech. Jednu dobu si myslel, že po takové dávce žihadel, jakou měl dnes možnost dostat, už snese všechno.
Ovšem myslel si to jen do teď.
Tohle bylo mnohem horší než jakákoli akupunktura, kterýmkoli hmyzem z živočišné říše. Nešlo ani tak o to pleskání, lechtání, moč a stolici s lehkým zastoupením zvratků, ale o ten neobyčejně odpudivý, nesnesitelně dráždivý smrad. Odér, jenž ta směsice vytékající z poškozených útrob oné budky přinášela, byl nepopsatelně vlezlý. Bylo by bláhové myslet si, že by jej přefiltrovala nějaká rouška, bylo zbytečné ucpávat si nos a dýchat pusou, bylo dokonce i zbytečné ucpat si i pusu a nedýchat vůbec. Zápach byl tak silný že jej nezastavilo nic, pokud jste byly v jeho blízkosti dostal se do vás a neptal se jestli ho pustíte, prostě si do vás vlezl a smrděl si jak se mu zlíbilo. A v Krglmfhově případě se zápachu zachtělo smrdět opravdu hodně.
,,Kurva, já se pobleju…“ vzdechl potichu vlkodlak a omámeně se vypotácel ze svého úkrytu.
,,Jeminánku co si zač!!!“ vyděsil se Kája a pokusil se vztát. Bohužel zapomněl na poraněné nohy, takže za srdceryvného ryku znovu spadl do původní polohy.
Krglmfh se na něj pobaveně podíval. ,,Vo co se snažíš blbečku?“ pronesl posměvačně a pokusil se zavýt. Sotva však otevřel ústa, zaplnil je zápach z kadibudky, od které nebyl pořád dostatečně vzdálen a nebohého Káju celého poblil.
,,Ty vole sorry. Chtěl sem tě ještě trochu postrašit než tě brutálně znásilním do řiti, ale tohle jsem fakt nechtěl“
Kája na něj udiveně zíral.
,,Znásilnit? Brutálně? Do řiti?“ opakoval tázavě v šoku.
,,Jo jo, přesně tak.“ Přitakal vlkodlak. ,,Ale jak se teď na tebe tak koukám úplně mě přešla chuť do tebe cokoliv strkat.“ Dodal znechuceně.
,,C..c…cože?“nechápal Kája.
,,Co?“
,,No jen se na sebe podívej. Ležíš tu zkroucený, celej seš poblitej, dokonce to máš i pod sebou. Válíš se v tom jako prase.“ Vysvětloval nebožákovi a přitom si ledabyle vytahoval žmolky hoven z chlupů na chodidlech. ,,Hele normálně by mi to nevadilo, ale do toho ten smrad z rozbitýho hajzlu támhle. Asi na to dneska seru a du si domů prolistovat nějaký péčko a v klidu a míru si ho vyhoním nad nějakýma starýma, ale čistýma kurvama.“
,,C..c..cože?“
,,Hele nepřemlouvej mě, nebo se pobleju znova.“ Okřikl Krglmfh Káju a pomalu se otočil k odchodu.
,,Co je to tu u všech svatých rohatých za bordel!!“ ozvalo se s rádoby domečku.
Krglmfh zbystřil.
Ohlédl se zpátky.
Dveře o které byl poblitý mladík opřený se prudce otevřely.
Ozvala se dutá rána. To když se mladík propadl zády do temnoty za dveřmi a udeřil se hlavou o železobetonovou podlahu.
,,A kurva.“ Ozval se opět hlas, nyní již ne z útrob unimo buňky, ale z úst zcvrklé vrásčité babky stojící ve vchodu nad bezvládným tělem Kájovým.
,,Co ty seš do všech pekel zač!?“ okřikla babka Krglmfha.
,,Hmmm já?“ zeptal se udiveně Krglmfh a po krátké zamyšlené odmlce s šibalským úsměvem dodal:,,Já jsem ten poslední, koho budeš mít v prdeli.“
Než babka stihla cokoli dodat, praštil ji netvor Kájovým obraným klackem po hlavě. Zhroutila se okamžitě k zemi, hned vedle omráčeného vnuka.
Krglmfh je oba zatáhl dovnitř do domku.
Poté vykoukl ven, rozhlédl se všemi dostupnými směry, jestli náhodou nespatří ještě nějaké překvapené oběťi.
Nespatřil.
Zabouchl dveře a přimkl na dva západy.

Nastalo svítání.
Krglmfh se důkladně drhl v koupelně. Jestli se tak dá teda nazývat škopek uprostřed podlahy jediné místnosti, kterou unimo buňka poskytovala, obehnaný kol dokola igelitem, aby potencionální návštěva nemusela rochnění přihlížet.
Trvalo mu celý zbytek noci než se důkladně očistil od všech fekálií.
Kája, stále v bezvědomí, s babkou, omámenou klackem, seděli v rohu opření zády k sobě a oba spoutaní provazem.
Slunce se pomalu ale jistě vyhouplo o trochu víš nad obzor, aby započalo každodenní tůru po obloze a nadržený Krglmfh dokončil svou očistu.
Stál nad spoutanci a škrábal se podlouhlým nehtem malíčku na svém nafouklé, srstí pokrytém pupku.
,,Probuďte se prasátka.“ Šeptal a lehce pokopával do svázané dvojice.
,,No tak, je čas vztávat!“ pokračoval již trochu hlasitěji.
,,Ještě pět minut mami, musím dokuchat tu zlatou rybku.“ Pronesla omámeně bábrle.
,,Ne ne, žádných pět minut ty stará špíno.“ Okřikl ji Krglmfh načež ji nakopl do břicha aby ji trochu motivoval.
,,Ježišikristasvatapanenkobozi, jejdananku dobrotivy.“ Vyletělo z ní.
,,Můžete být chvíli zticha?“ okřikl je Kája. Sotva však otevřel oči dodal: ,,Pardon, já zapomněl v jaký sem tu pozici.“
Výchovnému vydloubnutí oka to však nepředešlo.
,,No, když už jsme tu všichni plně při vědomí, začneme něco dělat že?“ začal Krglmfh svoji řeč. ,, Včera v noci už sme se tak trochu poznali, ale moc neseznámili, takže já jsem hrůzostrašný vlkodlak Krglmfh a přišel jsem tady přítomného mladíka co se teď zrovna snaží nacpat si oko zpátky do důlku, po dlouhém a namáhavém pronásledování brutálně znásilnit. Skoro už jsem se na to vykašla, bo strašně smrděl moji blitkou, když jsem spatřil tebe, stařenku, co vypadá jak starý hnusný chlap a která mi vrátila chuť do mrdačky. A cobych o sobě řekl závěrem? No třeba, že kdo jste vy dva mě vůbec nezájímá, protože vás stejně nebudu znát dlouho.“ Dopověděl a na oba vykouzlil smyslný pohled, což pro vlkodlaka není vůbec jednoduché, jenže Krglmfh byl ve svém činění značně zběhlý, tudíž to pro něj moc velký problém ani nebyl.
,,C..c…cože?“ vykoktal vyděšený Kája.
,,S tím svojim cože už mě začínáš pěkně srát!!“ okřikl jej Krglmfh a uštědřil mu ránu pěstí do oblasti pravé ledviny.
Kája se opět posral.
Krglmfh při vzpomínce na včerejší příhodu s úkrytem vztekle zavyl a nakopl babku do žeber.
Nakonec se přemohl, vydechl a uklidnil se.
,,Tak kdo první?“ otázal se.
,,Kája, vem první toho malého polopsa!!“ vyhrkla ze sebe bábrle.
,,Hmmm oukej, takže za tohle půjdeš první ty stařenko.“ Zašklebil se a zvedl ji ze země.
Strhl s ní zástěru, poté obnošenou pytlovou sukni.
Mrsknul s ní na kavalec a chvíli sledoval jak se vzdorovitě mrská.
Uchopil do pravačky kudlu co se ledabyle povalovala na kuchyňské lince.
Přistoupil k ní.
Pomalu, zlehounka ji nožem přejížděl po těle.
Vychutnával si jak strachem ztuhla. Téměř ani nedýchala.
Poté sekl.
A znovu.
A zase.
Skrz zbylé oblečení začaly prosakovat potůčky krve, jenž se vyřinuly s drobných ranek které ji na těle způsobil, aby z ní osekal zbytky šatstva přilepené potem ke kůži.
Kája seděl ani nedutal. Bezmocně přihlížel zbylým okem prznění vlastní babičky.
Díval se jak lesní monstrum strká svůj obří úd do každého jejího tělního otvoru a ukájí své nízké pudy.
Sledoval jak ji ejakuluje do úst, poté na svraštělou zadnici a pak opět do úst.
Trvalo to celé dopoledne, už to vypadalo že s ní nikdy neskončí.
Ale tak to vážně jen vypadalo.
,,Uáá už mě to s tebou nebaví ty kurvičko.“ Oznámil unaveně Krglmfh a vrazil jí nůž, který stále svíral v ruce, rovnou do krku.
Bábrle párkrát marně zalapala po dechu, přičemž jediné čeho docílila bylo, že si akorát naplnila plíce vlastní krví.
Několik posledních vteřin strávila ve smrtelné křeči s vlkodlakovým údem vraženým v rozkroku, díky čemuž monstrum dospělo poněkolikáté vyvrcholení.
,,Tak to by bylo.“ Pronesl Krglmfh oklepávajíce mrdku ze žaludu. ,,A teď se mrknem na zoubek tobě.“ Usmál se na Káju.
Lapl ho za provaz kterým měl chlapec svázané ruce za zády a zvedl jej do výše, aby jej posléze přehodil přes židli, zadnicí k sobě.
Přejížděl mu pařátem po zádech, zatímco mu druhou rukou stahoval kalhoty.
Kája vyjekl.
Prudký tlak ve svěračové oblasti byl nesnesitelný.
Zvíře do něj pronikalo znova a znova ve zběsilém tempu které stále svyšovalo frekvenci.
Bolestí pomalu upadal do mdlob.
Každý příraz znamenal novou bolest a ta vždy byla větší než ta předchozí.
Z prdele se mu řinula krav.
Po chvíli krev a semeno.
Ale monstrum pokračovalo, jakoby pro něj vyvrcholení nic nepředstavovalo.
Jakoby si nepotřebovalo ani chvíli vydechnou.
Konec.
Přestal.
Byl klid a ticho.
Jediné co zaznělo byla tupá rána bezvládného těla o zem.
,,Chlapče si v pořádku?“ tázal se jej cizí hlas odněkud od okna.
,,Chlapče? Chlapče slyšíš mě?“ ozvalo se opět.
,,Moje prdel.“ Bylo jediné na co se zmohl.
Omdlel.
Autor hp.Rick, 03.05.2011
Přečteno 621x
Tipy 2
Poslední tipující: hp.Rick
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí