Ganter

Anotace: ujeté

Na zvonku bylo napsáno Ganter Hasell – ateliér. Dívka na vozíčku se obrátila k muži, který jej tlačil. Jeho oči se ani nepohnuli a vyseli jako by v prázdnotě v určitém místě a čase, jenž byl pro ní naprostou záhadou. Zkoušela opět oční kontakt když vedle sebe stáli ve výtahu. Muž stále byl nepřítomen.
„Takže jste to opravdu vy.“poznamenala do praskání výtahu a snažila se zamaskovat nervozitu. Její společník znuděně klesnul hlavou a ona měla opět možnost, jako když se poprvé potkali, vidět jeho tmavé oči. Chvilku na ní hleděl a se zastavením výtahem zašeptl
„ Copak vypadám jako někdo kdo vy dokázal lhát? Jsme tu.“ Otevřel dveře výtahu a vyšli na chodbu s blikající, starou žárovkou. Ve vteřinách kdy bylo světlo zaregistrovala již známé jméno na dveřích. Zachvěla se. Ganter otevřel dveře a vešli do tmavého bytu se zvláštně vzrušující zatuchlinou. Ze tmy vyrazil pes velikosti medvěda a začal vítat svého pána. Ten jej obdaroval pohlazením následně rozsvítil. Světlo to bylo silně tlumené namísto aby byla dál tma člověk mohl rozeznávat alespoň obrysy vybavení.
„ Zavřete prosím dveře a najděte si nějaké místo. Nakrmím ještě psa.“
„ Dobře“ dívka se uvnitř zachvěla když muž s doprovodem medvěda mizel v přítmí. Celá situace jí naháněla strach. Nikdy nic takového neudělala. Přesto zůstávala zároveň i vzrušená. Nechtěla dál stát u dveří a vydala se do největší místnosti, kterou dokázala rozeznat. Opravdu to byla velká místnost s jednou stěnou tvořenou pouze okny, které byli přemalovány barvou. Buď aby nikdo neviděl sem nebo aby Ganter neviděl ven. Podlaha vrzala pod jejím vozíčkem. Rozhlédla se víc a s patřila na stěnách obrazy a fotografie. Byli úchvatné. Nepopsatelné. Slyšela že Ganter Hasell je moderní ikonou kultury ale ještě neměla možnost jeho či nějaké jeho dílo spatřit. Ted stojí u něj v ateliéru, který by se dal bezpochyby nazvat Mekkou umění, a prohlíží si originály v hodnotě několika milionů. Cítila se jedinečná jako by stanula tam kde žádný člověk ještě nebyl.
„ Líbí se vám nějaký? Vyberte si a je váš. Kterýkoli.“ Lekla se Ganter si už hodnou chvilku stál vedle ní a nerušeně jí pozoroval.
„ To přece nemohu. Vím jakou mají hodnotu. Byl by to až příliš velký dar.“ Posmutněla.
„ A který se vám líbí? Na to se mohu zeptat?“
„ Tenhle“ stydlivě ukazováčkem namířila na jeden obraz.
„Aha. Ten mám taky moc rád.“ Pomalu a opatrně jej sundal ze zdi. Prohlížel si jej. Procházel se. Dívka jej pozorovala a někde v skrytu doufala že jí ten obraz vnutí. Ganter se zastavil chytl pevně obraz otočil se k dívce lehce se usmál a prorazil plátno kolenem. Rám obrazu zaskřípal a rozpadl se na kusy. Dívka byla ohromena. Ganter obraz odkopl stranou.
„ Tak ještě jednou, líbí se vám nějaký? Kromě toho co tam leží?“
„ Proč jste to udělal?“
„ Protože vše na světě je pomíjivé. A pokud se obáváte něco vzít z důvodu, že je to velké sousto ta věc není hodna pro vás existovat.“
„ Tomu moc nerozumím.“ Dívka se zarděla.
„ Ani já ne, ale připadalo mi to chytré. Vybrala jste si jiný?“
---
Ganter sundal nový obraz a dal jí ho do rukou. Dívka jej uchopila a prohlížela jej jako dítě, které dostane novou hračku.
„ Víno? Nebo snad něco trochu tvrdšího?“ ukazoval na velkou stříbrnou nádobu.
„ Co to je?“
Ganter přinesl nádobu a položil jí dívce do klína. Ta jí otevřela. Byl tam bílý prach. Ganter si malou lžičkou nabral a celý obsah lžičky nosem nasál.
„ Ale já nejsem taková“ pohoršovala se dívka.
„ Jistě že nejste. A vůbec jste sem nepřišla kvůli sexu.“
„ Cože? Co? To tedy rozhodně ne!“ pohoršovala se.
„ Neurážejte svojí inteligenci. Znala jste mě. Věděla čím se živým. A i kdyby ne ten živočišný pach, který je tady přímo nasáklý do zdi vám to řekl hned jak jste vkročila do místnosti. A upřímně s vaším zraněním a těmi jizvami na obličeji a po těla myslím, že nemáte příliš nápadníků.“
„ Jste zlý! Krutý! Chci pryč!“ se slzami v očích vyrazila pryč. Ganter jí ale chytil a do ucha za jejími zády jí šeptal.
„ Jsem krutý jako život sám. Vy to víte nejlíp…“
„ Nechte mě jít! Začnu křičet!“
„ To můžete ale věřte mi že žádná záchrana nepřijde. Sousedé jsou zvyklý slyšet ode mě křik. Nechám vás jít ale až po tom co mě vyslechnete. Pak můžete jít nebo zůstat. To už je na vás.“
---
Dívka si sama oblékla speciální korzet. Po Ganterových slovech byla jiný člověk než ten který sem přišel. Ganter jí zdvihl z vozíku a pověsil jí za korzet na hák, který visel uprostřed místnosti. Vysela tam jako housenka a třepotala pahýly jenž jí zbyli z nohou. Hostitel přišel s injekční stříkačkou.
„ Po tomhle není cesty zpět.“ poznamenal
„ Jen kus masa.“ odpověděla a nechala se zdrogovat s chtivostí a nenasytností patřící k tomuto muži a jeho ateliéru. Vysela v místnosti a užívala si stav blaženosti. Ganter jí pozoroval a jemně se jí dotýkal na tváří, která byla naprosto otupělá a křečovitě ztuhlá. Umělec si došel pro hrst svého prachu a dostal do sebe tolik co snesl a možná něco navíc. Z Gantra se stala šelma jsoucí po své oběti. Zmocňoval se jejího těla i ducha. Prostupoval jí hodiny a hodiny s občasnými prašnými přestávkami. Pot se mísil se sekretem a spermatem. Společně kapali na zem a vsakovali se do dřevěné podlahy. Každičkou její grimasu od drobného vzrušení až po šílenou orgasmickou křeč zaznamenával svým polaroidem. Blesky fotoaparátu tvořili hru stínů na stěně mezí Gasterovými obrazy kde se ze dvou těl stávalo jedno, aby se vzápětí opět rozdělilo. Hodiny utíkali a slastnosti přibývalo. Do podlahy se krom směsy lásky začala vsakovat i tekutina života odkapávala z obou částí jednotného těla. Vzduch ztěžknul.
Gantrovi se zatočila hlava ztratil rovnováhu a v křeči způsobené drogou a vysílením se zhroutil na podlahu. Nad sebou spatřil nehybné tělo své dobrovolnice, která měla rozkoší v očích.
On sám neměl sílu vstát. Krev se mu valila z nosu od rozleptání prachem a z údu. Díval se na své poslední umělecké dílo do kterého dal vše co měl. On sám se stal svým vlastním výtvorem. Cítil se šťastný. Naposledy zalapal po dechu a s ním ze sebe vydal „ Jsme jen zvířata.“