"Z deníku nevyrovnané slečny"

Anotace: inspirováno Lady Carnal

Zmatek, zmatek a ještě jednou zmatek. Tak by kdokoliv označil mé "strategicky" rozmístěné věci po pokoji.
Taška uprostřed místnosti má sotva pár věcí na dně, zatímco já jako majitelka řeším odvěký ženský problém: "Co si mám vzít na sebe a co budu potřebovat?!" Střídám jednu kreaci za druhou, občas kouknu na hodinky a věčně si pro sebe něco povídám.

"Takhle to nestihneš, krásko." ozve se škádlivě z křesla. Raději se neohlížím. Vím co bych viděla. Anděla s černými křídli. Na pohled obyčejný muž kolem dvacítky s modrýma očima, delšími černými vlasy, vysoký kolem 170 cm a s obyčejnou postavou. Teď se určitě zase rozvaluje v MÉM OBLÍBENÉM křesle, nohy natažené před sebou, v rozepnuté košili a odrbaných džínách. Sleduje mě jak kočka myš a ještě se u toho blbě culí.

Trpitelsky si povzdechnu. Od té doby, co jsem se po nehodě vzbudila v nemocnici, mě stále pronásleduje. Prý anděl strážný...pch! To tak! Spíš strašlivý kecal, co by lezl na nervy i světci. Být tak "vyvolená" a proklát ho plamenným mečem! Bohužel jsem zřejmě jen pošuk a měla bych jít na psychiatrii.
"Je to jen má představa, jen má šílená představa." mumlám si jak modlitbu a snažím se pokračovat v balení. Hlavně nedržet zásadu, že si je ženská schopná vzít s sebou plesové šaty a kuchyňský dřez. Jedu jen na týden do Prahy za přítelem. Těžké zavazadlo by bylo jen na překážku.

Po půlhodině se přehrabuji v útrobách tašky a uvažuji, co je zbytečné brát. To, že vedle mě sedí ten okřídlený zmetek, si všimnu až když mi dýchne do ucha a zavrní: "Ujel ti vlak." Leknu se div nevyskočím z kůže, ale zároveň vím, že má pravdu a snaží se mě vytočit.
Po několika hodinách ignorace se mu dívám přímo do očí
a toužím být tím grázlem, co je schopný nakopnout štěně.
Koukám do nevinných modrých očí a pomalu se začínám potit a zběsile polykat.
"Jsi jen výplod mé m-m-mysli, nejsi ... skutečný! Nechám si předepsat nějaký p-p-prášky a zbavím se tě!" podaří se mi ze sebe dostat. Rychle zavírám tašku, přehazuji si popruh přes rameno a mizím ke dveřím.
"Chyběl bych ti, lásko. A dávej pozor na přehodech!" volá za mnou se smíchem. Zmůžu se jen na výmluvné prásknutí dveřmi.

.....pokračování příště