Objekt žárlivosti - část 8.

Anotace: Tak tuhle kapitolu si užijou prasáci...muhehe...(sorry za chyby)...mimochodem...ještě bude epilog...ten už bude ale opravdu poslední ukončení tohoto "veledíla" :D *ironík*

Sbírka: Objekt žárlivosti

Kamijo pohladil odvážného nevědomého Uruhu po jemné tváři a pln všech silných pocitů ho políbil, jakoby se bál, že se mu každou vteřinu ztratí, rozplyne, umře v náruči.
Nechci o tebe přijít! O tebe už opravdu ne… Kamijovy myšlenky, city, vůle nabývaly při tom polibku na síle. Takový nápor emocí! Uruha se na chvíli odtáhl.
"Kamijo…" oslovil téměř neslyšně druhého muže, kterému zeskelnatěly oči. "Kamijo, neplakej prosím. Co se děje?" Uruhova starostlivost Kamija odzbrojila ještě víc. Strach o milovanou osobu byl tolik veliký, tak silný! Objal toho nechápajícího smrtelníka, a co nejvíce ho k sobě přitiskl. Mezi Kamijovými vzlyky Uruha rozeznal dvě slova. Slova vyrážející dech a vsazující do hrudi tisíce nožů, nikoliv vražedných, ale příjemně a hluboce se zařezávajících do srdce, aby jej donutily bušit víc a víc.
"Miluji Tě." Uruha přestal na vteřinu dýchat. Bože! Cos to pověděl?! Kamijo!
"To já tebe, můj dokonalý vampýre." Vydechl nakonec, slastně přivřel oči, téměř drtivé sevření silných paží oplatil a nechal pár drobných slz štěstí ledabyle sklouznout po své tváři. Byl tak šťastný, byl tak dojatý a zároveň tak neuvěřitelně zmatený, že prostě musel plakat spolu s Kamijem. Proč plakal on? Proč nenávidí Violetu? Co provedla? Co se děje?
"Kamijo…" utěšoval Uruha plakajícího dlouhověkého mladíka a hladil ho při tom po hebkých vlasech. "Pověz, co tě trápí." Kamijo ale jen zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu. Pomalu svůj pláč uklidnil, aby hned na to mohl uvolnit těsné sevření svých rukou. Oči nechal uslzené a zahleděl se jimi do Uruhových očí. Nevěděl co říct. Nechtěl dopustit jeho smrt, ale tušil, že ubránit jeho život nebude snadné. Violeta mu zabila Yuukiho a chce zabít i Uruhu. Měl si tehdy dávat větší pozor, když za ním chodil, měl si všimnout, že sleduje jeho cesty! Nyní tomu chtěl zabránit tím, že by měl Uruhu stále na očích, ve svém domě, zamčeného. Pod svícnem největší tma. Jak se spletl! Další vlna neuvěřitelného strachu a téměř čistého bezmocného zoufalství. Dalších pár bolestivých hořkých slz. Chytil svého ustaraného milence dlaněmi jemně za tváře a dlouze ho políbil. Snažil se nevnímat nic jiného než lehké otírání se jazykem o ten Uruhův. Soustředil se jen na nepopsatelný pocit z právě probíhajícího polibku plného hlubokých citů, emocí, vášně, touhy. Nechal se pohltit omamným kouzlem dokonalého polibku a po dlouhé chvíli se násilně odtrhl, aby Uruhu chytil za ramena a opět se mu zpříma podíval do očí pohledem, který odhaloval odhodlání ale také částečné vzrušení, díky širším plamenným zorničkám. Promluvil:
"Odjeď z této země! Byla chyba tě přesvědčit jít do mého sídla. Byl jsem sobecký hlupák, odpusť. Musíš zmizet ještě dnes!" Nechtěl, aby se opakovala minulost. Ale Uruha byl tvrdohlavý jako tenkrát Yuuki, když ho žádal, aby odešel. Měl tehdy špatné tušení, že se by se mohlo stát něco zlého, ale nenapadlo ho, že zrovna Violeta… Bože jak jsem byl tenkrát tak hloupý, že mi to nedošlo! Ale Yuuki nechtěl odejít. A teď Uruha.
"Nemohu odjet, Kamijo!" vzpíral se Kamijovu přání. "Ne, když jsem tě konečně získal!" Na chvíli se odmlčel a s bolestí hleděl do těch zraněných očí, ve kterých se ten strach dal bez problémů přečíst.
"Kamijo," pokračoval Uruha, "nebojím se smrti."
"Nechci, aby tě zabila." Namítal Kamijo. Uruha to skoro vůbec nechápal. Nakonec tedy Violeta byla ta špatná? Nerozuměl tomu, ale tak nějak věděl, že prostě v tomto domě není v bezpečí. V tomto městě, v Japonsku. Utíkal by snad celý život? Před čím, proč? Jak moc je to vše závažné? Jak moc je mu souzeno zemřít? Nechce zemřít rukou krvelačné stvůry.
"Kamijo, nebojím se smrti." , zopakoval Uruha a pokračoval. "Ale pravda, že nechci zemřít její rukou." Hleděl mu do očí a čekal na odezvu, která nejdřív notnou chvíli nechtěla přijít.
"Jak to myslíš?" vyšlo z Kamijových úst přiškrceně. Uruha ale místo odpovědi věnoval Kamijovi polibek. Teď, naposledy, bez ovládání, na rozloučenou, mu dá vše. Musí.

"Kamijo." Vydechl mu do horkých rtů, než slastně olízl bledý krk, odkud se hned na to přesunul k pravému ušnímu lalůčku. Lehce ho olízl, jemně nasál a trošku skousl. Kamijovy ze rtů utekl tichý sten a jakmile mu ucho ovanul Uruhův horký dech, mírně se mu podlomily kolena. Kdyby ho Uruha nepodepřel, jistě by upadl do kleku na podlahu. Uruha ho ale nezvedl, naopak pomalu podepření uvolňoval, mohl Kamijo dosednout do překvapivě měkkých kožešin na zemi starobylé pracovny. Znovu se políbili, tentokrát dravěji a intenzivněji. Uruha lehce zatlačil na Kamijův hrudník, čímž mu vlastně přikázal, aby si lehl úplně. Kamijo uposlechl jeho dlaň a položil se na záda, aniž by nějak přetrhl polibek. Stejně jak si Kamijo lehal, Uruha se nad něj pomalu skláněl a nalehl na něj, podpíraje se jednou rukou v loktu a druhou začal putovat po Kamijově oblečení. Tentokrát měl na sobě jen lehkou obyčejnější bledě modrou košili s jemným vyšíváním v levém dolním rohu na břiše a tmavě šedé kalhoty. Typické barvy pro tuto dokonalou bytost. Dotek látky, jež byla podstatně hrubější, než Kamijova sametová pleť, už Uruhu nebavil. Přestal Kamija na chvíli líbat a zadíval se mu do očí. Viděl jeho touhu, která by v tento moment dovolila vše, jen aby byla vyslyšena. Ach, jak si tento pohled Uruha okamžitě zamiloval! Chtěl ho. Pohladil Kamijův krk a sledoval, jak milovaná osoba pod ním slastně přivírá víčka. Na co se zdržovat s rozepínáním knoflíku, když oba tak moc toužili jeden po druhém? Chytil jistě drahou košili oběma rukama uprostřed, po stranách zapínání, a silou škubl. Malé knoflíčky se rozlétly po pracovně a Kamijo překvapeně otevřel oči.
"T-to…" , chtěl nějak zareagovat, ale místo slov mu nezbylo nic jiného, než hrubý vzdech, jak začal Uruha jazykem kmitat po jeho pravé bradavce, aby do ní vzápětí lehce kousnul. Bylo to k nevydržení! Chtěl to, potřeboval to! Musel to mít, musel mít jeho! Uruha se už svým jazykem přesouval z hrudníku na pupík. Jakmile mu dolík na břiše zmapoval špičkou jazyka a následně udělal vlhkou stopu až ke stále zapnutým kalhotům, Kamijo to nevydržel. Stiskl Uruhovo rameno, odtrhl ho od svého klína a sám se hbitě posadil.
"T-ty…Já…" Zjistil, že vlastně v hlavě nemá ani jednu souvislou myšlenku, proto se prostě opět vrhl na Uruhovy rty. Rychle na to mu svlékl červené tričko, povalil ho na kožešinu pod nimi a začal opět líbat. Sílilo to. Čím dál víc.
Uruha měl pocit, že ho ovládá šílenství. To jak Kamijovi roztrhl košili bylo tak…vzrušující! Všechno to bylo tak vzrušující. Už nechtěl na nic čekat, nechtěl nic protahovat! Když ho teď Kamijou silou donutil vyměnit jejich pozice, myslel si, že se samým vzrušením z té akce zblázní. Nemyslel už na nic jiného a začal Kamijovi rozepínat kalhoty, u kterých naštěstí ani nebyl pásek. Kamijo mu bez váhání se svlékáním širokých kalhot pomohl a hned na to ucítil dotek ruky ve svém klíně. Neváhal ani vteřinu a sám také sundal Uruhovi jeho kalhoty a zároveň odhodil stranou svou rozervanou košili. Prohlížel si Uruhovo vypracované tělo. Takový pohled se mu ještě nikdy nenaskytl. Vzrušením se Uruhovi napínal téměř každý sval v těle. Bylo to tak…sexy. Nedočkavě si olízl své rty a s pohledem do vzrušených zorniček smrtelníka, sundal Uruhovi i sobě ten přebytečný kus látky. Políbil ho na obě vnitřní strany stehen a lehce přejel jazykem po celé délce penisu a olízl špičku, než ho vzal celého do pusy a lehce nasál. Uruha se díky Kamijovu počínání lehce roztřásl, jak ho to vzrušovalo. Opět cítil, jak mu každým nervem proudí ta nepopsatelná vzrušující energie z Kamijových doteků a laskání. Když poté začal Kamijo přejíždět svými rty nahoru a dolů nepřestávaje při tom Uruhu sát, myslel si, že se zblázní.
"Ka-mijo!" vyhrkl Uruha s vytřeštěnýma očima, jakmile se dostatečně nasliněné prsty dotkly jeho otvoru a rychle na to zajely dovnitř. Sakra! Tohle je dokonalý! Áááh! Kamijo postupně zrychloval umění svých úst, občas jazykem obkroužil žalud, aby celé téhle hře dodal ještě více na smyslnosti, a přidal k první prstu druhý. Co nejšetrněji pohyboval svými prsty uvnitř něj, aby mu přivodil ještě větší slast a zároveň si ho připravil. Po chvíli se ústy odtrhl a svou druhou volnou ruku si pořádně naslinil také, aby ji přesunul do svého klína a co nejvíce se navlhčil. Sledoval Uruhu. Měl křečovitě sevřená víčka, nehty zarýval do kožešiny, ústa měl pootevřená, skoro se zdálo, jako by nedýchal vůbec, kdyby často nelapal po dechu. Roztahoval nohy a prohýbal se v zádech, čekal, až jeho milenec udělá to, po čem oba tak dlouhou dobu toužili. Kamijo už nehodlal čekat. Ještě jednou si naslinil volnou ruku, přejel si jí po svém penisu a pomalu vytáhl prsty z Uruhova zadku, aby je nahradil svou chloubou. Opatrně přitlačil a sledoval Uruhovu reakci, zda ho to moc nebolí.
"V pořádku?" ptal se ho starostlivě. Uruha nyní dýchal rychle, hrudník se mu zběsile zvedal a opět klesal a celé jeho tělo se začalo o něco více třást.
"J-já…dělej!" přikázal vzrušeně, aniž by otevřel oči. Kamijo tedy přitlačil ještě víc, až do něj vnikl úplně celý. Chvíli počkal, aby si Uruha zvykl a pak se pomalinku poprvé zhoupl v bocích. Uruha hlasitě vydechl, vypjal hrudník ještě víc a zaklonil hlavu. Kamijo tedy pokračoval, maximálně vzrušený a zlehka zrychloval. Levou rukou se opíral o zem a druhou uchopil Uruhův stále naběhlý penis, který téměř doslova žadonil o pozornost. Přejížděl rukou nahoru a dolů a rychlost své ruky synchronizoval s rychlostí svých přírazů. Sklonil se nad Uruhův sladce vzrušený obličej a opět políbil na ústa. Uruha jeho polibek lačně oplatil, jednu svou paži ovinul kolem Kamijova krku a druhou ruku položil na vampýrova záda, aby do nich mohl zarýt své pěstěné nehty.
Bolest v zádech způsobená Uruhovými ostrými nehty Kamijovi přivodila další vlnu dosud nepoznané slasti. Tohle už nešlo vydržet! Kamijovi se roztřásly ruce a přicházející vlna orgasmu ho donutila přestat v polibku, aby se mohl zhluboka nadechnout. Extáze, která v tu chvíli přišla, mu zatemnila všechny smysly. Přestal vnímat, neviděl, neslyšel, jen se hlavou opřel vedle té Uruhovy o zem nechal se vtáhnout do víru dokonalé smyslnosti. Nechal bílou tekutinu vystříknout do Uruhových útrob. JSI MŮJ! Znělo mu v hlavě. Pootočil lehce hlavu, pootevřel ústa a bez jakékoliv vnitřní kontroly zaryl své špičáky do hebké kůže krku Uruhy přesně v místech, kde pulsovala tepna. Uruha v ten moment vytřeštil oči. Slastná bolest způsobená nadpřirozenou bytostí nad ním a teplá ruka stále se starající o jeho klín ho přivedla k osvobozujícímu vyvrcholení. Hlasitě a trhaně vykřikl a nechal Kamija, aby udělal to, čeho sám chtěl docílit.

Odtrhni se! Přestaň! Nedělej to! Přikazoval si sám sobě Kamijo. Ale ta chuť Uruhovy krve! Nepřestával, zůstával ležet, stále spojený s osobou, kterou miloval víc než sám sebe a nechal do svých útrob vtékat temně rudou krev. Jeho osobnost se vytrácela a šelma přejímala vládu nad jeho myslí. KREV.

To je ono. Udělej to. Dokonči to. Skonči to. Uruhovi začaly po obličeji stékat slzy. Umře. Ale nebál se. Byl šťastný. Byl tak vděčný, že mohl umřít v Kamijově náruči. Takhle to je správné.
"Miluji Tě." Zašeptal do ztrácejícího se světa, než vše dokonale potemnělo a ztratilo se v myšlenkách věčného posmrtného snění.