Máš mě na laně,

Anotace: I to se stává

Máš mě na laně,

myslí si Marta a rukou hledá další chyt. Martin se na ni ani nepodívá, zhoupne se, udělá výpad, ještě krok a je nahoře. „Kde jsi, lez“ poručí a sám stojí a rozhlíží se kolem.
Vylézá za ním a říká: „To bylo těžké“, ale jen mlčení jí odpovídá. Bože, kdy skončí její touha po něm a jeho příšerný chlad, který čiší z každého pohledu.
Ví, že je v duchu s tou druhou, vnímá to hlavně v noci, když se jí ve tmě dotýká a mumlá přitom cizí jméno. Ráno se pak dlouho myje v horském potoce, aby ze sebe smyl vášeň, kterou ona vítala třebaže věděla, že jí nepatří. Ranní kávu si vaří sám jako by se ona neměla dotknout její ruky.
Už v pět hod. stáli pod stěnou. Měla ráda to svítání, mlžný opar v údolí, zvláštní ticho hor a ozvěnu skal. Před nimi už někdo zdolával ostré hrany štítu, protože slyšela zvuk kladívka, které naráželo na skobu.
Navázali se a Martin lezl první. Opatrně ukrajoval kousek po kousku a stoupal, vzpomínala na jeho prsty ve tmě, horký dech, … V tom uslyšela: „Jdeme, nespíme“, šla a kámen ji chladil do vlhkých dlaní.
Když došplhala k němu a výraz jeho tváře se nezměnil, vyšel jí z hrudi hluboký povzdech. Celou další cestu, stejně jako i nahoře neměli o čem mluvit.
Slanili dolů, došli do tábora a na lihovém vařiči uvařili večeři.

Seděl u ohně a přemýšlel o ní, atraktivní rusovlásce, o které si myslel, že ho miluje podobně jako on ji. Dotýkal se jí jako vzácné květiny, hýčkal ji a teď ji objímá jiný.
Mrštil prázdnou sklenicí do ohně, protože tu myšlenku nesnesl.
Jakou má teď jeho život cenu a má vůbec smysl žít? Uvažoval a ani si nevšiml, že se setmělo.Vlezl do stanu, vytáhl spacák a lehl si k ohni. Nad hlavou měl hvězdy a v náruči ji, jak si představoval. Usínal se zasněným výrazem ve tváři.
Druhý den měl opět v duši žal, který bušil do spánků a hrozil, že se hlava rozletí na tisíc kousků. Podobně se cítil i nahoře a tak při sestupu na laně, dal dobrý pozor, aby byl sám, vyndal nůž a řízl.
Jeho tělo chvíli letělo volným pádem, ale za pár vteřin se rozpláclo dole na kamení.
Marta stála už stála pod stěnou a dívala se na něj. Když spatřila jak vyndává z kapsy nůž, došlo jí co chce udělat snažila se vykřiknout, ale nevydala ani hlas. Teprve potom, když ho tam viděla ležet začala plakat a říkat: “Martine proč?“.