Hned za mraženými kuřaty část 1.

Anotace: anotace může být dlouhá, nebo krátká... A nebo taky žádná. A název stejně zatím není na pevno.

Hlad je neukojitelná svině a někdy vás přepadne v takové míře, že se rozhodnete jít do obchodňáku. Najít příslušnou minci do košíku nebyl problém a tak už mě nic jiného nedělilo od toho vyrazit do společností a konzumem prolezlého chládku, kam rodiče své ratolesti berou na rodinné výlety. Já děcko nemám. Nedopadlo by to dobře a vyrostl by z něho nejspíš pěkný parchant.
Jelikož sem byl po včerejším tahu ještě trochu malátný, upoutal sem na sebe pozornost pánů z ochranky a taky pobuřujících pohledů oněch přezodpovědných rodičů. „Ne Románku, nedívej se tam a pojď, maminka ti koupí čokoládku.“ Schytám obzvlášť opovržlivý pohled a ta dáma si kroutí prdelkou a odvádí si svého syna k sladkostem. O tom, že její osmiletý Románek si bude za pár let ujíždět na jiných dobrotách, píchat si herák, protože haš už přestal mít koule, nemá ani ponětí.
Jo a taky sem hrozně smrděl po chlastu. Ale nevypadal sem jak klasický šlusák, tak mě bylo dovoleno vstoupit přes samo otevírací naleštěnou závoru. Mám raděj menší obchody, kde je jistota, že budete mít míň lidí, klid a nebude vás otravovat hlášení. „Pan Kedlubna ať se dostaví k zelenině, pan Kedlubna ať se dostaví k zelenině.“ Kam jinam by taky kedlubna měla jít, že. Do chlastu určitě ne. Tam zamířím radši já. Ovšem obchodní dům nabízí víc než zajímavou sortu zboží. A cesta k alkoholu je ještě dlouhá. A taky sem chtěl nějaké jídlo.
Prve mi zastře mysl velký nápis AKCE -15% na spokojený život.
Kde se přehrabuje ženská, co vypadá jako Janis Joplin. Počkat to je Janis! Určitě. Než se, ale stihnu rozhýbat, už je pryč. Nebo, že by se mi to jen zdálo? Začnu si víc prohlížet návštěvníky. Mezi obyčejnými lidmi začínám ty tváře rozeznávat. Jsou tam. Mrtví i živí. Sylvestr Stallone, nebo je to ta stará páka Rocky? Vypadá mladší a promýšlí si, jestli si koupit dietní párky ve slevě nebo normální párky v akci. Vypadá u toho hrozně vážně, jako kdyby na tom závisel osud lidstva. Nebo aspoň osud jeho střev. Chvilku ho sleduju a nevím, co si o tom myslet. Každopádně teď mám v plánu zdržet se tu o něco dýl, třeba potkám někoho, s kým bych si chtěl pokecat.
Když v uličce mezi vínem, hned za mraženými kuřaty, na něho narazím. Hank Chinaski. Jak jen začít rozhovor.
„Víš, mě se škaredé ženské tak nelíbí jako tobě.“
„To je v pořádku chlapče.“
„A napíšeš o mně něco?“
„Nemůžu, jsem přece mrtvý.“
„A jo... A můžu napsat něco já o tobě?“
„Pro mě za mě.“
„Třeba o těch ženských. Všichni rádi čtou o ženských.“