Jeden bláznivý okamžik

Anotace: z jednoho úryvku, který jsem kdysi slyšela

Marek seděl zadumaně pod stromem na místě kam s Blankou dřív často chodili, byl odtud výhled do údolí, nedaleko stály sloupy elektrického vedení a ovocný sad. Seděl tam dlouho, už ani sám nevěděl jak vlastně dlouho, myslel jen na Blanku, nedokázal pochopit proč ho přestala milovat, proč už s ním nechtěla být, vždyť pro ni přece udělal všechno na světě a chtěl za to jen její lásku. Zmítal se mezi pocity lásky a nenávisti za to co mu provedla, pohrdla jeho city a on tam teď seděl sám a přemýšlel co udělat aby se k němu Blanka vrátila.
Přeci jen ho něco napadlo, vytáhla telefon a vytočil Blančino číslo, dlouho mu to nezvedala, ale nakonec se ve sluchátku přeci jen ozval její hlas. Marek prosil aby přišla, prý pro ní měl dárek, který jí nestihl dát a také jí prý chtěl naposled vidět. Blanka dlouho váhala, ale nakonec se přeci jen rozhodla za Markem jít, měli sraz na jejich starém místě. Blanka přicházela, Majek jí netrpělivě očekával a bezcílně přecházel sem a tam.
Znovu se vše opakuje, slzy, prosby, pláč a přesto to bylo tentokrát jiné, Marek začíná vyhrožovat sebevraždou a opravdu vylezl na jeden ze sloupů elektrického vedení. Říkal, že skočí, že se zabije jen aby Blanka viděla čeho všeho je pro ní schopen. Blanka prosila, ať sleze dolů, ať zbytečně neriskuje. Konečně ji Marek poslechl a pomalu slézal dolů. Byl šťastný, Konečně zase bude všechno jako dřív, Blanka bude zase jenom jeho. Jenže ona odmítla, nechtěla se vrátit do nešťastného vztahu. Marek v zoufalství znovu vyšplhal na elektrický sloup, přestal dávat pozor a chytil se elektrických drátů.
Probral se až v nemocnici s jasnou a nezvratnou diagnózou: přerušení míchy a amputace obou rukou, až do konce životě z něj bude paraleptik...