Přání

Anotace: Pro moji hvězdu

Dlouhé jsou bezesné noci, ty, o kterých nemůžete spát a pořád se jen převalujete. Jsou mnohem delší než unavené dny, které po nich přicházejí.
Naslouchám tichu a po chvíli znovu otvírám oči do noční tmy. Je mi jasné, že ani tuhle noc neusnu. Moc myšlenek a každá další bolí víc. Vstávám a otvírám dveře na balkón. Vstupuji do mrazivého vzduchu. Je jasná noc a hvězdy mi září na pozdrav. Jejich smutná záře se odráží od chladného sněhu. Vidím jen pár rozsvícených oken a jednu dvojici. Jdou ruku v ruce sněhem a smějí se. Nikam nespěchají, vždyť mají všechen čas světa jen pro sebe. I já takhle chodíval a dlouho do noci se smál se svojí láskou…
Závist, tahle vlastnost se mi nikdy nelíbila, ale teď? Obyčejně závidím štěstí těm dvou šťastlivcům hluboko pode mnou. Znovu se mi vracejí všechny ty šťastné chvíle, ale za nimi spěchají i nešťastné vzpomínky. Je to jako bitva dobra a zla… po tváři mi stéká slza a překvapivě rychle mrzne. Ani jsem si neuvědomil, jaká je mi zima.
Po hvězdách posílám své poslední Miluji tě! A přeji si, aby jsi zrovna teď, v tuhle chvíli, sledovala stejné hvězdy jako já a dostala můj vzkaz.
Víš, byla jsi mým nebem, byla jsi i hvězdou na něm. Však něco se pokazilo…a mě opustila chuť do života a teď tu stojím na mrazu, bos a jenom v trenkách, promrzlý až na kost,,,