Odsouzená láska
Odsouzená láska
Anotace: Krátký příběh člověka, který prožil odsouzenou lásku...
Slejvák... Jako každý druhý den v tomhle zapadákově. To mi na sebvědomí nepřidalo. A na náladě už vůbec ne. Jen jsem se procházel. Promoklý na kost, nenáviděn svou vlastní matkou. Když se to dozvěděla, málem umřela. Přes hlavu kápi, aby lidé neviděli mou tvář. Aby neviděli mé slané slzy smutku. Déšť padá na mé tělo. Jeho kapky si představuji jako slzy oblak a hvězdy jako perly, které jim nestekly po tváři. Třeba se jim to podaří další den. Třeba ráno, když rosa ulehne na listy. Nebo slzy uroní večer, jako dnes. Večer, jenž je pro mne smutnější než jakýkoli večer před ním. Migréna v mé hlavě nepovoluje a slyším něco jiného, než slýchám obvykle. Hlasy nerozpoznávám a hlavu mám přecpanou myšlenkami na to, na co myslet nechci. A všude vidím jen smutek. Koukám na jezero. Jeho hladina se vlní, jak jí bombardují další a další kapky. A ačkoliv není možné, aby byl ve vodě vidět nějaký odraz, já ho viděl. Viděl jsem ji. Už zase... Viděl jsem dívku. Plavovlasou, překrásnou dívku. Nemohl jsem ji dostat z hlavy. Miloval jsem ji. Ale nesměl jsem. Byla to láska bez budoucnosti. Věděl jsem to. I má matka to věděla. Mohl jsem se zamilovat do kohokoli jiného, ale skončilo to takhle. Doufal jsem, že to přestane, a že to odnese čas, ale nešlo to. Jediná, na kterou jsem kdy myslil, byla ona. Ať jsem chtěl nebo ne. Potěžkal jsem si znovu věc, kterou jsem držel v ruce a přemítal jestli existují andělé. Jestli je anděl ten, kdo tě zbaví trápení, až zemřeš anebo je anděl ten, kdo ten tvůj život ukončí. Jestli je anděl smrt... nebo spása. Sundal jsem si bundu a hodil ji stranou. Stal jsem se obětí odsouzené lásky. Pistoli jsem sevřel pevněji než dřív a přiložil jsem si ji k hlavě. Poslední pohled směřoval na jezero. Vybavoval jsem si ty krásné okamžiky, kdy jsme sem společně minulé léto chodili. Jen já a ona. Jen já a má životní láska. Ta, kterou jsem nikdy nemohl mít. Má odsouzená láska... Jen já a má vlastní sestra.
Komentáře (12)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk27.09.2006 22:05:00 Darkspace
Aishaaa: Jsem rád, že se ti líbí. Byl to pro mě opravdu zajímavý nápad, který se mi v hlavě urodil dost náhodou. Láska si nevybírá... ale nevím... Bratr a sestra? Sám jsem nad tím párkrát uvažoval abych řekl pravdu, nevim :)
27.09.2006 22:00:00 uživatel smazán
Tyjo,poprvé jsem si četla jednu z tvých povídek (většinou čtu jenom ty nejnovější) a opravdu..nemám slov.Opravdu,trochu šok,ten konec,ale je to hezké,smutné a zvláštní.Láska je taky zvláštní ,nevybere si,ale nevím jak bych se chovala já v postavení člověka odsouzeného za lásku.Nejspíš bych utekla...
Aishaaa
19.06.2006 19:00:00 Darkspace
Nikdy jsem nečekal, že mě bude chválit Yennefer. Kdyžtak přiveď i Geralta :) Ale to neni nutný, díky i tak.
19.06.2006 12:02:00 Santinan Black
Tak tohle si opravdu zaslouží hodnocení 100%. Je to moc krásně napsaný, dotklo se to mého srdce i mé duše a to se mi tu u povídek stává jen málokdy. Je to moc krsný příběh lásky, která je opravdu odsouzená, ale jak jistě všichni víme, srdce je orgánem rozmařilým a málokdy pokud vůbec poslechne rozum. Tomuhle příběhu nemohu nic vytknout, operavdu skvělé...
30.05.2006 16:48:00 Jajja
Musím říct, že se mě to dotko u srdíčka. Je to krásný, moc. A jak si psal, že si o tvé icq nikdo neřekne, tak já si o něj říkám.
21.05.2006 11:16:00 Dark angel
Mě se ta složitost líbí. Jinak by to nebylo ono. Umíš navodit takovou správně melancholickou náladu
19.05.2006 09:52:00 Ariana (Lori)
Má to v sobě něco z prádnoty, kterou člověk cítí, když je sám, ale také mi ten příběh (a marně přemýšlím jak je to vůbec možné)přináší trochu naděje. Možná proto, že se můžeme radovat i z neopětovaných citů. Radujeme se vlastně jenom z toho, že něco citíme.
Píšeš moc hezky, ale někdy je trošinku složité soustředit se na detaily.
09.05.2006 18:41:00 Luciasek
Zapůsobila na mě. Je dost hluboká a do poslední chvíle jsem nečekala takové odhalení. Teď nad tím přemýšlím, zda i to se stává a jsem z toho mimo...je to dobrá povídka
Návštěvnost
