Gordický uzel

Gordický uzel

Anotace: Nejtěžší problém lze vyřešit jednoduše a prostě.

Propadl jsem. Co dál? Další hádky, problémy. Zase jsem si vše zkomplikoval. Další šmodrhel na línii života. Už ani netuším, odkud kam se ten provaz táhne. Do očí mě jen bijí různě velké uzle. Nejhorší je ten poslední. Velikostí předčil všechny předešlé. Možnost ho rozvázat je mizivá až neskutečná.

První roky mého pobytu na téhle planetě se zdají být bez problémové. Lano napnuté jako struna přisvědčuje, jak štastný čas to byl.
Stačilo zvednout sluchátko a uzel jest o malinko zmenšen. Jeho obrovitosti se však stále děsím.

Další období mého žití už tak radostné není a časem té veselosti pozbývá. Dnes už znám úsměv jen z fotek. Řítím se do propasti, z které neexistuje cesty zpět. Kde jsou ty dny, kdy jsem se radoval ze slunce ukrývající se za pahorky hor? Kde jsou ty doby, kdy jsem běhával za motýly a hrával s kamarády na zločince? Dávno pominuly.

Předčasně jsem musel dospět. Nést otcovo břímě. Můj otec, můj vzor, ke kterému jsem s úctou vzhlížel, přišel o práci, začal pít, mlátil matku. Bál jsem se vzepřít. Já, dítě které se dívá na svět ještě velkýma očima, s dětskou naivitou, jsem měl nahradit jeho místo. Snažil jsem se...

Od té doby se valím z kopce jako lavina, která vše pohltí. Beru s sebou ty, co mám rád, co nenávidím, rozsevám bolest, zášť a utrpení. Ubližuji na potkání. Pomocné ruce bez okolků usekávám. Mosty za sebou pálím. Stahuji se do ulity jako měkkýš, jakmile ucítí někoho blízko sebe.
Vše se zamotalo do sebe. Proud života se zauzloval a tíží mě na krku. Pokaždé když nějakou smyčku uvolním, další tři se utáhnou. Lano se mi začíná zařezávat do dlaní. Zůstavají po něm jen hluboké krvavé rány, které se nikdy nezahojí, ale pokud by se přec jen zacelily, nebude to nikdy jako dřív. Navždy mé ruce budou křižovat jizvy. Hrozivé jizvy...

Nedostává se mi času. Můj život mě již příliš dusí. V antice Gordický uzel rozťali. Mně bude stačit žiletka. Pár správných řezů a provaz se začíná rozvazovat. Po rukou mi stéká krev na podlahu. Duše nachází klid. Tělo těžce dopadlo na zem. Konec.

V ten okamžik se na dalších lanech života udělal uzel, jež už nikdy nelze rozvázat
Autor Venite se stále směje, 15.08.2006
Přečteno 447x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Souhlasim. Poslední věta tomu dodáva neskutečný šmrnc a... pravdu. To se skutečně povedlo.

18.09.2006 22:51:00 | Darkspace

jen chci podotknout že jsem ona a ne on :) ale děkuji.. přišla jsem na to tak, že mi nešla otevřít sušenka..

15.08.2006 21:57:00 | Venite se stále směje

nevim, jak si přišel na to přirovnání, ale hodně se ti povedlo. to co mě zasáhlo nejvíc byla poslední věta.

15.08.2006 19:29:00 | Hel

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí