Dech spánku

Dech spánku se tiše nesl prostorem. Dech spánku i zoufalého bdění..
On znal čas, věděl, kdy má spát. Zavrtěla se vedle něj, vyměnila polohu, aby tak ulevila svému tělu a silně stiskla víčka.
Nic se nedozví..

Myslí prosvištěla vzpomínka jako zraňující šíp.
Vzpomínka na toho druhého.
Na teplé ruce, jimiž něžně sevřel obě půlky ženského zadečku. Vzpomínka na pohlazení i kradmé doteky. Vzpomínka na poslední nevěru..

Koleno přitáhla téměř k bradě, malíčkem se zlehka dotkla bolavého rtu a pak ruce vtěsnala do klína. Tahle poloha na bříšku, jediná k usínání vhodná. A přesto nemohla.
Dnes.. dneska nebude spát. Tuhle noc probdí společně se svou narůstající touhou. Touhou po dalším hříchu, dalším objetí.