Tři přání

Anotace: krátká povídka, původně slohovka.. o tom, že všechna rozhodnutí nemusí být správná =)

,,Moje přání.. Zvláštní, nikdo se mě nikdy neptal, co si přeju. Nikdy jsem nepřemýšlela, co bych chtěla a co mi v mém životě chybí.. Ale když se zamyslím, jedno přání bych měla. Takové, které se nikdy nemůže vyplnit a dá za všechny tři.“
Byl večer. Ten, který se vždy popisuje v okamžicích, kdy se má stát něco děsivého. Ona si toho však nevšímala. Kráčela ztemnělou ulicí, naslouchala jen rytmu svých kroků. Tento večer byl její, její šance na změnu. Uniknutí z jejího stereotypního života, na který chtěla zapomenout. Mohla dostat křídla, jízdenku pryč.. Ale chce to opravdu za takovou cenu?? Už nikdy se nebude moct vrátit.. Podvědomě došla ke svému bytu. Vlastně nebyl její, patřil jejímu bývalému příteli Petrovi. Bývalému.. Dřív by se nad tím slovem rozplakala, dnes už se mohla jen zasmát, jak byla hloupá a naivní. Vlastně si to zasloužil. A ta, která jí ho vzala, také. Vlastně on ji dohnal k tomuto kroku. Kdyby ji nezradil, mohla s ním být i dnes, v jejich bytě. Ona by byla šťastná.. A on? Myslel by na ni, nebo na svoji milenku? Neví.. A nikdy to už vědět nebude. Vešla do bytu, zařízeném moderně, ale útulně. Líbily se jí nově natřené stěny na nebesky modrou barvu, stejnou jako její oči. Každý ji říkal, jak je krásná. Měla vlasy jako havraní peří, smetanovou pleť, vysokou a štíhlou postavu. Na povrchu byla krásná. Ale nikdo neviděl její duši. Když vkročila do ložnice, opět se jí v hlavě vynořily ty vzpomínky. Zahnala je a rozhlédla se po pokoji. Byl zařízený jinak než všechny ostatní. Stěny měly barvu jako mraky před bouřkou, žádný nábytek kromě postele. I ta byla zvláštní.. Starodávná, s nebesy, s černým povlečením. A na ní seděl on. Čekal na ní, věděla to. Vzal ji za ruku a ona poprvé pocítila tu bolest a zároveň rozkoš, jak v ní začala proudit nová krev. Stejná jakou má on..
,,Dnes tu sedím a vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě byla nedotčená. Nevěděla jsem nic o světě, který mě čekal. Lhal mi. Řekl, že to bude krásné, že s ním na vše zapomenu. První krok byl jednoduchý, Petr a ta jeho si to zasloužili. Ale ti ostatní ne.“
Ano, dal jí křídla, ale černá jako noc a plná hříchu a nenávisti. Do jejího těla vložil touhu a vášeň, ale to vše bylo příčinou zla, které nikdy neskončí.
Její přání je tak jednoduché a přeci se nikdy nevyplní. Chce vrátit vše zpět, ale nejde to. Chtěla od všeho uniknout, ale zvolila si tu nesprávnou cestu. Teď pyká a lituje.