sen spadlej z nebe

Anotace: jaký by to asi bylo, kdyby vám ten váš vysněnej zelenookej prostě najednou přistál v pokojíku? nebo ste nad tim nikdy nepřemejšleli? já jo. a navíc budou vánoce...

Teď by se asi víc než kdy jindy hodilo začít slovy "kde se vzal, tu se vzal"... Fakt. Najednou tam stál. Teda spíš ležel. To je jedno, prostě jde o to, že tam najednou byl. Kluk s dlouhejma kudrnatejma vlasama. A oprašoval si ze svetru omítku.

"Ahoj," podrbal se na hlavě a zmateně se rozhlížel kolem.
A já naproti němu v křesle. V zelenym pyžamu a těžce konsternována. S pootevřenou pusou a obočím někde v polovině čela lapu po dechu, opatrně zvedám oči ke stropu, a co nevidim - díra. Pak se kouknu pořádně... A opravdu ji vidim!
"Nestalo se ti nic?" vyhrknu, stále ještě v šoku.
Zavrtí hlavou. "Jenom sem celej ňákej polámanej."

"A dáš si kafe?" podávám mu hrneček.
"Co?"
"Kafe."
"Jo aha, kafe," vezme si ode mě hrneček a pak se rozesmějem na celý kolo.
"Já jsem Lucka, ahoj."
"Patrik."
"Jo, nojo," uvědomím si a zírám na něj jako v tranzu. Na ty mý vysněný temně zelený oči.

"Skočim na sebe jenom... něco hodit."
"Jo, já tu počkam," ujistí mě jako Jack připoutanej k trubce a roztomile přitom pokrčí rameny.
Je fakt úžasnej! Úžasnější, než jakýho sem si ho přála. Protože je skutečnej. Opravdickej. Děkuju, Ježíšku!