MENTALOIKA

MENTALOIKA

Anotace: -


V něčem se doba vůbec nezměnila.  Spíše naopak



 Koumáctví a rafinovanost výrobců i prodejců je takřka bezbřehá a nedohlédnutelná. Klamavá reklama je jen dítě klamavých výrobků. Mimochodem. Název reklama vypovídá sám o sobě. Re = latinská předpona pro opakovaně a klama = klamání.


Pocházím z Uh. Brodu a v době 2. SV můj otec byl pracovně nasazen v „rajchu“ a to až v pří-stavním městě Brehmen. Jednou přijel na dovolenou a s velkou slávou nám předával několik balíčků přivezeného čaje, údajně z tropických rostlin, který k ochutnání lákal už jen svým tajemným a exo-tickým názvem: „Mantaloika“!


V té době od všech dostupných čajů, když to byl především lipový květ a někdy i slabý čaj ruský (čínský), se výrazně odlišoval tím, že neměl skoro žádnou, hlavně ne výraznou, chuť. Ale přesto každý a rád chtěl ochutnat, napít se, poznat chuť tropických rostlin. Když se to nepovedlo na poprvé, každý věřil, že tomu přijde na chuť při dalším pití. Ale nechutnalo to ani napodruhé a tak čaj z tropických rostlin ztratil svou původní přitažlivost  a tak dál se pil čaj hlavně z lipového květu.


Po válce mne osud zavál do hlavního města, kde jsem pracoval ve strašnické Tesle. Tam jsem se potkal s krajanem z Vlčnova, který je od Brodu coby kamenem dohodil. A jak se tak o svačinách mlu-ví o všem možném, hlavně o jídle a pití, vzpomněl jsem si i na Mentaloiku. V tu chvíli jsem se o ní překvapivě dověděl víc, než jsem mohl jen tušit. A já tenkrát mladík životem ještě nezkažený, nezku-šený  a důvěřivý, ani jsem tomu vyprávění nechtěl uvěřit.


Vlčnovjan přiznal toto: „Ten čaj velmi důvěrně znám. Osobně jsem se podílel na jeho zpracování. To se pokosily ty nejvoňavější kousky luk a odděleně se to pak sušilo. Potom se to seno v žocích vozilo do Hladišovy konzervárny v Brodě. Tam se to rozsekalo a lisované po půl kilech se to balilo do tmavomodrého předtištěného papíru, skládalo do beden a dráhou posílalo do Německa.


Popsaný obal souhlasil, takže mluvil pravdu. A když to voňavé seno procestovalo  skoro dva tisíce kilometrů, vrátilo se skoro na původní místo růstu a my jsme z něho s posvátnou úctou  a plni očekávání pili jakýsi odvar v domnění, že je to skutečně čaj, z nám neznámých tropických rostlin. Nikdo přece nemohl ani tušil, že někdo si dovolil vydávat vlčnovské louky za tropy.


Dodnes žasnu nad tou troufalostí, vydávat seno za čajovou směs zvláště v době, kdy tehdejší mocipáni máloco přehlédli. Zůstala nezodpovězená i jiná otázka. Mělo to být po válce hodnoceno jako sabotáž výživy německého obyvatelstva a oceněno a oceněno jako hrdinný odboj a nebo to byla  jen  prachsprostá šmelina, jak se tenkrát podobné činnosti říkalo.



Autor RU 82, 26.11.2011
Přečteno 204x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí