Proč to nejde?????

Anotace: kdo nezažil, nepochopí

Podíval se do jejích hnědých oříškových očí. Věděl, že ji miluje, ale nemůže jí to říct. Nechtěl ji jako kamarádku ztratit. Usmála se na něj a tím odkryla horní řadu krásně bílých zubů. „Tak co, přijdeš?“ ta otázka ho vytrhla ze zamyšlení. „Ano, moc rád. Budu se těšit,“ řekl a snažil se vyloudit něco jako úsměv. Spokojeně ho obejmula na rozloučenou a už byla pryč. Zahleděl se za ní svýma smutnýma očima a povzdechl si: „Ach jo, kéž by mi někdo poradil, co mám dělat.“ Sklesle kopl do prázdné plechovky, která se kymácela v poryvech větru.

Nadešel večer a on se chystal pryč. „Mami, já už jdu, tak zítra, ahoj,“ řekl a aniž by počkal na odpověď, chystal se k odchodu. Ještě cestou ke dveřím zavadil pohledem o zrcadlo. Jeho obličej byl pohublý a bledý. Výsledek probdělých nocí, kdy myslel na ni. Povzdechl si a několika kroky byl u dveří. Seběhl těch pár schodů, které vedly z prvního patra, a vydal se k jejímu domu. Zazvonil. Chvíli počkal a nakonec mu otevřela ona. Byla jako vždy krásná. Usmála se na něj a dala mu pusu na tvář. Byl celý omráčený, ale navenek nic nedal znát. Chytla ho za ruku a dovedla ho k pohovce před televizi. Na stole už byl nachystán popkorn a dvě láhve coly. V obýváku se nesvítilo. Jediné, co narušovalo tmu, bylo světlo z obrazovky. „Tak co si pustíme jako první?“ zeptala se. „Dej tam nějaký horor, vím, že je máš nejraději,“ usmál se. V očích jí zajiskřilo. Vsunula kazetu do videa a sedla si k němu.

Blížila se jedna hodina. Měli za sebou asi tři filmy. A ona se cítila ospalá. Položila si hlavu na jeho rameno. Byl celý nesvůj. Zívla. „Tak co, nepůjdem už spát?“ zeptala se ospalým hlasem. Přikývl. Šli k ní do pokoje. Myslel si, že si lehne jako vždycky na zem, ale ona jen zakroutila hlavou. „Pojď za mnou, nechci být sama,“ dívala se na něj prosebným pohledem, kterému nešlo odmítnout. Lehl si k ní a ona se k němu přitulila. Rozbušilo se mu srdce. Sny se mu pomalu začaly plnit, a to ho děsilo. Připadalo mu, že to není správné. Přesto se k ní otočil a dal jí malý polibek na rty. „Víš, jak dlouho jsem na to čekala?“ zašeptala a začali se líbat a hladit po celém těle. Bylo to hezké, ale zároveň to v něm vyvolávalo něco zvláštního. Zábrany. Začalo se mu dělat špatně. Žaludek ho začal bolet tak, že se od ni odsunul. „Děje se něco?“ zašeptala. Nedokázal ji odpovědět. Doběhl na poslední chvíli na záchod, kde se mu obrátil žaludek vzhůru nohama. Otřel si slzy. Byl vyčerpaný a už takhle nemohl dál. Proč? Proč se nemůžu dotýkat a být s tou, kterou miluje? Stála ve dveřích a tvářila se vyděšeně. Přišla k němu a obejmula ho. „Copak se děje. Je něco špatně? Řekni mi to, prosím. Miluju tě. Strašně moc a nechápu to,“ měla slzy na krajíčku. Stekla mu slza po tváři, ale nechtěl, aby ho viděla plakat. „Promiň, ale nejde to,“ políbil ji do vlasů a odešel do noci. Zhroutila se na zem a začala srdceryvně plakat. Tohle ji zlomilo srdce.

Vyběhl před dům. Slzy mu už tekly proudem. V hlavě si pořád dokola opakoval otázku, proč dotyky od člověka, kterého miluje, způsobují něco takového. Je to snad nějaký trest? Proč se jí sakra nemůže ani dotknout? Má snad trpět? Udělal někomu něco? Otázek bylo mnoho, ale odpověď žádná.

Lehl si do své postele a díval se chvíli do stropu. Začal se mu mlžit pohled. Byl vyčerpaný a chtělo se mu spát. „Jenom si odpočinu, na chvilku a pak mi bude líp,“ zašeptal a odebral se do krajiny snů. Byla tam ona. Mávala na něj a on na ni. Objímali se a líbali, bylo jim krásně. Cítil se tak šťastný. Aspoň jednou. Ve spánku se usmál. Tam mu bylo lépe...