Ztráta nejlepšího přítele....

Anotace: Je to moje první dílo které píšu,tak snad to bude v poho...(příběh,který se mi stal) musela jsem se z toho vypsat....

"Dobré ráno,vstáváte s Evropou 2.Zdraví vás Leoš Mareš a Patrick Hezucký a naše ranní šou!Je úterý 6.9. a ve čtvrt na sedm, jako obvikle voláme Renatu Kajdžas...."

"NEEEEEE" vykřiknu naštvaně hodim si na hlavu polštář.
"Stávej lenochu,škola volá" Tak za tudle větu bych ji kopla,ale zmohu se jen na to mrsknout po mé milované sestřičce plyšáka!Ovšem ted si tak uvědomuju,dneska je můj velký den.Úterý 6.9. 2005 ....JUPÍÍÍÍÍÍ!!!
"Brouku?Dneska na mě musíš bejt hodná" oznámim sestře
"Jo?A to jako proč?"
"Dnes je můj velký den,jelikož já jsem ode dneška velká patnácka..."oznámila jsem s nadšením a tak trochu jsem zapozovala.Když sem viděla její pohled,který mi silně připomínal mou matku raději sem si řekla staré,známé české přísloví:MOUDŘEJŠÍ USTOPÍ!!!!

Jako každé ráno sem vyrazila za barák na cigárko...Pár lidiček už tam stepovalo a dokonce vidim že přichází i moje nejlepší kamarádka.
"Dnes jdeš nák brzo ne?"
"Kočičko moje všechno nejlepší k narozeninkám, štěstí, zdraví, at ti to s tim tvym vychází a ...MLASK"
"Páni ta byla sladká"usmála jsem se.Popřálo mi ještě hodně lidí, ale nejvíc jsem se těšila na moje zlatíčko.

Když jsem dorazila domů, čekalo na mě pár dárečků. Jejda a nový mp3 přehrávač!Mno jo prostě super narozeniny!Oznámila jsem doma, že jdu ven.Otec na mě jen pohrozil prstem a prohlásil svou oblíbenou větu:"Hlavně bez průseru jasný?A ne že se někde OPIJEŠ!"
Zakroužila jsem očima koukla se na mobil kde na mě čekala sms at příjdu na lenina.Je Andrejka, tak musim hejbnout už na mě čeká!

"Co se stalo?"zeptala jsem se kluků když sem přišla na lenin.
"Ále náká bouračka."
Sedla sem si na kraj patníku a zpozoroval,že se srazila motorka s autem od pizzy.Motorkář byl na tom dost špatně a Pizzaman měl náký odřeniny a něco s hlavou.Po chvíli začaly skupinky lidí opouštět místo činu a za mnou přiběhla Andrejka.Popřála mi a obdarovala mě bombonierou MODRÉ Z NEBE.
"Mno děkuju, jako bych nebyla dost tlustá"
"Prosim tě.Hele já si du do křoví zapálit ju?"
"K.O.Tak pak přid."
Je už jde můj Honzik s klukama.Když přišly tak mě přívital krátkou pusou a pak zmizel do krámu.
"To je hezký co? To mi ty narozeniny pěkně začínaj.Je to takový hnusný na moje narozky bouračka"! Kluci se po sobě koukli:"To nevíš ještě to nejhorší"řekl mi Lukáš.
"CO SE STALO?"vyhrkla sem.
"To on ti to řekne Honza až příjde."
Co se jen mohlo stát?On se chce se mnou určitě rozejíd.Už mě nemá rád a našel si jinou jo určitě jo. Ale musim to slyšet dřív,abych se měla na co připravit!
"Ne kluci řekněte mi to prosím!"po chvíli přemlouvání to Kuba odpískal a prozradil mi to.Možná by bylo lepší kdyby mlčel, ale jednou bych se to stejně dozvěděla.
"VOJTA UMŘEL!"
Byla jsem bez dechu.Tadle věta mi navždy zůstane v paměti.
"TO SI DĚLÁŠ PR..L?!"
Když Kuba zakroutil hlavou a já viděla smutný lesk v jeho očích-uvěřila jsem.Co sem si myslela s timdle se nežertuje.Je to pravda!

Vojta byl můj nejlepší kamarád.Znali jsme se od školky!Bydlel naproti mě v paneláku,takže jsme se vídali často!Pamatuju si přesně jak sme chodily na rampy,jezdil na skejtu.Právě na rampách jsme spolu začali hodně komunikovat,mě se líbil.Kolikrát se naskytla šance aby jsme byli spolu,ale nikdy to tak nedopadlo.Možná jsem i radši,ale naše kamarádství bylo i něco víc.Oba sme k sobě něco cítili,ani nevim proč sem s nim nikdy nezačala vztah!Byl to nejúžasnější kluk kterého jsem potkala, hodnej, krásnej a samozřejmě jako každej kluk trochu průserář!Jenže pak se stohodle kluka stal člověk bez sil a bez nadějí-onemocněl"LEUKÉMIE"!
Moc lidí nevěřilo,že se z toho dostane!Pamatuji si jak sem ho po hrozně dlouhý době potkala a nepoznala jsem ho!Bylo mi strašně, koukala jsem na něj jako bych ho nikdy neviděla,pak mi kamarádka oznámila,že to byl Vojta! Kluk,kterého jsem si pamatovala jako vlasatého,opáleného,plného sil a s jiskrou v očích sem ted viděla úplně jinak.Holohlaví,bez řas a obočí,s kapucou na hlavě,bílí jak sníh, zesláblí a srouškou na puse na mě mával.Zmizela i ta jiskra!Od té doby jsme se vídali často.Začal se uzdravovat a všichni věřili,že bude v pořádku.Měl hroznou radost z toho,že mu rostou chlupy na nohou!:-D Občas jsme byli u něj doma a jen tak sme leželi u něho v posteli a povídali si,nebo na sebe jen koukali.Moc si mi přál dát pusu,ale nemohl!Pak se to nák zvrtlo a on odjel na prázdniny do Motola a od té doby jsem nic nevěděla!Jen občas mi něco řekla Zuzka, ale já věřila, že se všechno spraví a zase půjdu s nim budu.Když chodím se psem tak se projdu okolo jeho oken a jen vzpomínám,ale neuvědomuji si, že to všechno skončilo a Vojta už tu není......

S pláčem a Honzou jsem opustila všechny.Neradši bych šla sama, ale Honza viděl že někoho potřebuju.Dovedl mě domů, dal mi dárek a už sem byla konečně sama.Sedla sem si do rohu, tiše plakala a vzpomínala.Chtěla jsem umřít být s ním!Vždyt já mu za celou tu dobu co sme se znali a byli spolu nedokázala říct jak moc ho mám ráda, jak si ho vážím a že je pro mě nejvýznamější člověk z mého okolí!On věděl všechny mé tajemství a nikomu je neřekl-odnesl si je totiž do hrobu!Brečela jsem moc a začala křičet PROČ.....Nezvládla jsem to a chtěla se zabít!Vzala jsem žiletku a řezala se do míst kde to nevadilo,uklidnila mě krev která mi tekla po ruce.Dala jsem žiletku k žíle na levém zápěstí a řízla se ovšem né dostatečně hluboko.....Tím sem zjistila, že sama se nikdy zabít nedokážu!

Na pohřeb nás šlo aspon 20!Né-li víc...A už to nikdy nechci zažít!Tolik smutku pohromadě jsem nikdy neviděla!Už jenom proto nemůžu věřit v boha,kdyby existoval nikdy by si nevzal tak skvělého človíčka jako byl Vojta!Do ted chodím za Vojtou a svěřuju mu své tajemství.On ví o mě všechno.Nejvíc mě mrzí pohled na náhrobní kámen,pod jeho fotografií datum úmrtí:6.9.2005!Občas si řikám jestli to není náké znamení!Slavím narozeniny a smutním za odchod Vojty.Když odcházím jako by byl se mnou!V mém srdíčku zůstane navždy a doufám, že se jednou setkáme!

"CHYBÍŠ MI VOJTO"!!!