Silvestr

Anotace: Doufám, že neexistuje člověk, se stejnejma vlastnostma jako má hlavní hrdinka.

Už se nemůžu dočkat večera! Ten letošní silvestr bude určitě nejlepší! A snad konečně sbalím Lukáše, fotbalista jeden sladkej. Vezmu si na sebe to zelený tričko s velkým výstřihem, do pupíku si dám ten novej percing od Lucky, navoním se novou pumou a to by bylo abych ho neulovila. Pod džíny ty super malý kalhotky, co kdyby. Ženská má bejt přece vždycky připravená, že jo?
Sakra, to je hodin, za chvíli se pro mě staví Zuzka a jedem na chatu za město. Ještě přelakovat vlasy a můžeme jet. Naštěstí to není daleko, ale v podpatkách bych tam teda jít nechtěla. Zlatej Zuzky tatínek, že nám půjčil auto!
Kluci přijdou až bůh ví kdy, tak máme dost času naplnit všechny mísy v kuchyni chipsama. Né že bych se je snad chystala jíst, ještě bych přibrala ty dvě kila, který sem tak pracně shodila, abych se vešla do ty nový sukně. Sakra! Neměla sem si vzít sukni? Alespoň by vynikly ty nohy z posilky.
No a ještě dát šampáňo do lednice, víno na stůl a může to začít.
„Pavlí! Už jsou tady, pojď.“ „No jo, už jdu.“ Přetřu si pusu novým leskem od Avonu a jde se na věc. Přijeli všichni. Honza, Tomáš, Lucka, Filip a.........Lukáš! No Konečně už sem se bála. „Ahóój!“ Zdravím všechny. „Ahoj Lukáši.“ „Ahoj Péťo.“ Cože? to mi jako neřekne nic víc jo? Suchar. Chodí sice se Zuzkou, ale děsně bych ho chtěla pro sebe, Zuzka si na něj stejně pořád stěžuje, tak co. A ona je stejně taková šedá myš, vůbec se k sobě nehoděj. Takže je to vlastně dobrej skutek.
Nepozorovaně se snažím vetřít do Lukášovi blízkosti, ale asi je nějakej natvrdlej. Mrkám na něj super dlouhejma řasama, zaujímám svůdný pózy, nalejvám mu víno a nic. Pořád se okolo něj točí Zuzka, sedí mu na klíně a voblejzá ho, no hrůza. Když už na něj nezabírá ani rozepnutí posledního knoflíku u trička, začnu zapíjet žal vínem. Jedna sklenička, dvě, tři, čtyři no vezmu si radši celou flašku......
Pak vůbec nevím, co se dělo, když jsem se vzbudila, tak vedle mě seděl Tomáš a zapínal si kalhoty. „Tomáši? Co tady děláš?“ „Nic.“ Podívám se na sebe, kalhoty mám stažený. Chvíli ležím a snažím se přemejšlet. „To mi chceš říct, že ses se mnou jen tak vyspal?“ Škoda, že si to nepamatuju, mohli jsme si to užít. „Jak jen tak, nic si neříkala. Nedělej drahoty, vždyť ty dáš přece každýmu né?“ Pomalu vstanu, děsně se mi motá hlava a musím se přidržovat zdi. „Jseš č***k!“ „No a ty děvka, co je asi horší?“ Nevím co si o sobě ten debil myslí.
Vymotám se z ložnice a hledám Lukáše, třeba když se mu vybrečím na rameno, vypudím v něm nějaký city. Když přijdu do obýváku, na gauči sedí jenom on a pije tequilu rovnou z flašky, no výborně, to se mi skvěle hodí. „Lukáší?“ Nasadím šíleně smutnej obličej a snažím se o nějakou slzu. „Dáš mi napít?“ „Nó jasně.“ Podá mi flašku a opře se o opěradlo. „Kde je Zuzka?“ „Nóó já ani nevím, asi je naštvaná, ani nevím proč.“ Jak tak koukám, na city mu hrát vůbec nemusím, protože sotva ví která bije. „Aha, tak to ji nechápu, ty seš fajn“ „Fakt jo?“ „No jasně a ještě k tomu hezkej. Hele nepůjdem spolu nahoru? Jsem nějaká unavená a sama se tam bojím, prosím.“ „No jasně, já tě ochráním.“ Sranda, chudáček sotva stojí na nohách. „Hele kde jsou vlastně všichni?“ „No já nevím. Honza a Tomáš šli asi pařit někam jinam. Zuzka šla asi domů a Lucka asi s ní. Prej jsem moc opilej, no, že kecá? Vždyť já jsem úplně střízlivej jenom se maličko motám.“ „No jasně.“
Jen co konečně dojdem do ložnice, padne do postele. Sundám si kalhoty a tričko, abych ho trochu navnadila. Tak konečně se mi to povedlo! Bude můj! Zejtra budu Zuzance vyprávět jakou jsme spolu zažili vášnivou noc, to jí spadne brada.
Přitulím se k němu a líbám ho na rameno. „Lukášku..“ Nic. „Halo!!“ Nic. On usnul, no to je neuvěřitelný. Tak co, tak si tu vášnivou noc vymyslím, vždyť on si stejně nebude nic pamatovat.
„Krásné novoroční ráno! Jak si se vyspinkal? Jseš po tom včerejším výkonu nějakej unavenej.“ „Po jakým výkonu?“ Otevře vystrašeně oči. „Ty si nevzpomínáš na to jak jsme tady spolu řádili? Tak to je škoda!“ „Ježiši, kde je Zuzka? Takhle nás tu nesmí vidět, že jí nic neřekneš? Prosím.“ „Ale prosím tě, proč bysme to tajili?“ „Tohle se nesmí dozvědět. Fakt nevíš kde je?“ „Ne.“ Aby se kvůli ní nepřerazil. Už se strojí, snad si nemyslí, že ji to neřeknu. Po schodech někdo jde, kdo tady vlastně zůstal přes noc? Asi nikdo.
Rozrazej se dveře a v nich stojí Zuzka. Já ještě ležím v posteli a Lukáš si navlíká tričko. Sakra, to jsem si ani večer nevšimla jak je vymakanej. „Ty....ty...“ do očí se jí vlejou slzy a uteče, chudák holka. On samozřejmě hned vyletí a v trenkách za ní běží jako pes.
Já se za tím obleču a sejdu dolů. Vařím si kafe a Lukáš se vrací. „Co se stalo?“ „Rozešla se semnou, fakt ti moc děkuju.“ „Já za to nemůžu, chtěl si ty.“ „No to určitě, do takový šlapky jako seš ty Pavlíno, bych nikdy nešel, to se spolehni.“ Otevřu pusu a pak jí radši zavřu, co maj všichni s tou šlapkou? Copak je zakázaný si užívat? Mně to vyhovuje a kluci po mně jedou.
No co, tak si najdu někoho jinýho, nebo možná ne, asi bych se neměla vázat.
Hledám kabelku, sakra kde je? „Seš pěkná kráva, víš to?“ Ani jsem si nevšimla, že se Zuzka vrátila. „No a ty zase upjatá šprtka.“ Otočím se na podpadku a odcházím. Tohle nemám zapotřebí.
Nevím, co obě ty kozy všem nakecali, ale nikdo ve třídě semnou nemluví, všichni se na mě koukaj jako na tu největší špínu. Asi záviděj. Stejně jsem nejhezčí holka ze školy a nějaká Zuzanka mi to teda určitě nezkazí.
Je Duben, ani Zuzka, ani Lukáš, ani Lucka, Honza, Tomáš ani nikdo jinej ze třídy mi od tý doby neřekl ani čau. Vlastně jo, řekli, ale to jsou takový nuly, se kterejma se nehodlám bavit. Už mě nebaví koukat na ty obličeje, nebaví mě sedět v koutě a mlčet, vždyť jsem přece bejvala ta, která byla o přestávce nejvíc slyšet, byla oblíbená.
Hodně jsem o sobě přemejšlela, ale nemám prostě na to jít se omluvit. Jsem prostě slaboch. A omluva by asi stejně nestačila.