Tam kde usne kocour

Tam kde usne kocour

Anotace: Testujeme novou verzi, kritizujte, komentujte:)čtěte, pište:)A korektur není nikdy dost

 

 

Nad řekou visela mlha. Poslední sluneční paprsky  se úzkostlivě poutaly ke kalné hladině řeky a paličatě narážely znova a znova na ostré říční kameny. Tříštily se, zvolna se rozlévaly korytem a barvily proud. Byl chladný večer, ale země ožívala, jako by v ní snad prve proudila místo studené vody teplá, sladká krev.

 

Náhle se na protějším břehu objevila mezi nízkými keři zimolezu postava. Její přítomnost v jediné vteřině narušila celý okamžik, jako by snad vstoupila do rámu starodávného obrazu a poškodila plátno. Poslední keř se násilím rozevřel a muž stanul nad korytem řeky. Ta se zdivočele hrnula údolím, převalovala se v mocných masách a zdála se být ještě zlověstnější nežli prve. Strnul, přemožen tou silou pramenící z výjevu, který se před ním rozprostřel v celé své velikosti.

 

Stál s pohledem upřeným hluboko před sebe, s nahrbenými zády a beztvarou povislou tváří, a v rukou mu visel pevný jutový vak, prohnutý pod vahou nějakého těžkého oblého předmětu. Najednou se to něco v pytli divoce zaškubalo. Muž sebou vyděšeně trhl,  s prázdnýma očima pohlédl na své břímě, a pak jím zuřivě, vší silou mrštil přímo do proudu.

 

Údolím se rozeznělo nelidské zavřísknutí, ale ve chvíli kdy řeka pytel pohltila, rozeřvala se tak mocným hlasem, že všechno kolem v hrůze umlklo. Zuřivě si vak přehazovala a několikrát jím bezcitně uhodila o kámen, než jej konečně hladově vtáhla hluboko do svého nitra. Doznívající ryk řeky tak přehlušil i svižné kroky odcházejícího muže.

 

Na dolinu nakonec přeci jen padl chladný večerní stín, ale on si rozepnul kabát a konečně zvolnil tempo chůze. Nyní prostupoval setmělým lesem klidně, téměř slavnostně, a dokonce si začal tiše pobrukovat jakousi vlezlou melodii, kterou sám ani pořádně neznal. To břímě, kterého se konečně zbavil je pryč, a není to jen samotná váha pytle, který se mu cestou k řece celkem pronesl. Šlo se mu lehce, jakoby se poprvé za dlouhou dobu směl hluboce nadechnout, uvolnit stažené plíce a zvednout opět hlavu. Temnota posledních několika týdnů byla pryč, zůstala na dně řeky i s tím vakem, a mužem prostupoval opojný pocit štěstí.

 

Po chvíli se však zazdálo, jako by mu po tváři přeběhl šedavý temný stín. Zamračil se. Stejně by ho zatraceně zajímalo, kde se tenkrát vzal. Prostě jednou přišli domů a on tam seděl za jejich stolem jako novopečený pán domu, s pohrdavým pohledem a neskrývanou arogancí. Od začátku ho děsil. Ale jeho žena, ta si ho hned zamilovala. Lehával jí každý večer v klíně, ochotně se od ní nechával laskat a hlubokým hlasem vycházejícím odkudsi z nitra jeho hrudi předl. Předl, žena se tomu smála, a jen on z toho cítil něco jiného, něco neznámého a podivného, něco z čeho se mu tajil dech. Ten kocour nepředl, ale hrozivě vrčel.

 

Kolikrát ji prosil, aby se ho zbavili, kolik křiku pro tu obludu doma bylo. A ten kocour jen ležel, a s pohodlně položenou hlavou na předních tlapách je z podlahy tiše, zvědavě sledoval. Nedala si říct. Všechno se změnilo, až když přišlo to děcko.

 

Když ho poprvé našla ležet v kolébce u nohou dítěte, neviděla už roztomilého hebkého kocoura jak tiše přede, ale zděšená spatřila číhající nahrbenou bestii, která na dítě hrubým hrdelním hlasem skrz tesáky hluboce vrčí. Celou noc pak proplakali, ona i děcko, kocoura vyhodili před dveře.

 

Seděl tam až do rána, a seděl tam do dalšího večera. Následující den ho našli, jak nehnutě sedí stále na stejném místě. Bylo jí ho líto, a tak kocour opět několik nocí uléhal před dveřmi dětského pokoje, ke kolébce už ho nepustili. Plížil se domem z pokoje do pokoje nepozorován, ale i tak jste mohli každou chvíli cítit v zádech jeho upřené, obrovské, do široka rozevřené oči.

 

Neměli chvíli klidu, stále se ohlíželi, a děcko nepřestávalo a nepřestávalo řvát. A potom, jednoho takového neklidného večera, když si myslela, že kocour tvrdě spí, nechala na chvíli dítě samotné. Když pak vešla zpět do pokoje, uviděla spící dítě a kocoura, který se nad ním tyčil děsivě a tiše jako kat, a jeho dlouhé ostré tesáky připravené k vražednému stisku, jen na dva prsty od voňavého a horkého batolecího hrdla. Popadla děcko, a zabouchla za sebou dveře.

 

Když pak s prázdným pohledem a bledou tváří podávala muži starý jutový pytel, oba věděli, co je třeba. Jak tak nad tím teď přemýšlel, přišlo mu docela divné, jak klidně a ochotně se nechal kocour do vaku zavázat, a jak klidně se celou dobu nechal nést. Nebýt toho drásavého skřeku, myslel by si snad, že pošel už po cestě.

 

Stromy se začaly zvolna rozestupovat a před mužem se objevil nízký domek. V kuchyni se svítí, pomyslel si, a s úsměvem na rtech zrychlil krok. V předsíni rychle odložil kabát a potichu otevřel dveře do kuchyně. Seděla za stolem, hřála si dlaně o šálek s čajem a uvolněně se usmívala. Najednou vypadala o tolik mladší, a tak nějak zdravěji. Ve vteřině byl u ní, poklekl k jejím nohám a s láskou jí položil hlavu do klína. Její jemné prsty mu vískaly vlasy, a on měl sto chutí z plna hrdla příst. „A dítě?“ „Usnul v kolébce, jen co jsi odešel.“ Šťastně se usmála, a on vstal, aby ji mohl vzít do náruče.

 

V dětském pokoji byla tma. Na policích po stěnách upíraly všechny hračky pohledy na dětskou kolébku, která se zvolna houpala uprostřed pokoje. Ve vedlejší místnosti se žena a muž po dlouhé době hladově a vášnivě milovali, daleko odsud řeka splynula s nocí a hladina hladká jako zrcadlo zpytovala své černé svědomí před vrásčitou tváří měsíce, a právě v ten moment, v ten samý tichý a klidný moment, začal černý kocour v útrobách dětské kolébky spokojeně příst.

 

Autor Písnička..., 13.03.2013
Přečteno 607x
Tipy 12
Poslední tipující: Elvie, poeta, Miriska, Joe Vai, Robin Marnolli
ikonkaKomentáře (39)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

vím, že nemám právo Ti jakkoli radit, ale pro mě tato verze lepší :-)

15.03.2013 18:47:57 | Tanecnice

Samozřejmě že máš, a to dokonce přednostně:) jop, myslela jsem si to:)

15.03.2013 19:17:42 | Písnička...

Napínavé, tajemné, záhadné, pekelně rozuzlené..přepadl tě múz v nestřeženém okamžiku a nakazil obrazotvorností..? :)

14.03.2013 10:41:37 | poeta

Dneska jde pod kudlu, tak třeba se uzdraví...:)

14.03.2013 10:51:17 | Písnička...

Jestli má slepáka, tak ať si užije narkózu :))

14.03.2013 10:58:10 | poeta

Ta je slepá hned na obě...:))

14.03.2013 10:58:51 | Písnička...

Chuděra, ale ta popisnost byla náhodou supr,mě ta řeka tekla pod nohama a listy zlověstně ševelily..

14.03.2013 11:05:07 | poeta

broučku...ty budeš vIset... :-D

14.03.2013 09:51:32 | Tanecnice

Viset vysoko, já vím...

14.03.2013 10:44:37 | Písnička...

Mlha visela...

Pod jejími neobratnými těžkými kroky praskala půda a s každou zlomenou větví jak se prodíral křovím...

Příliš mnoho adjektiv a balastního textu. Jsou podrobně popisovány detaily, které nemají vliv na děj. Celé to vlivem způsobu psaní vypadá dost pateticky a tím dost otupuje závěrečný moment hrůzy, která by se měla dostavit. Bylo by třeba psát dlouho, aby bylo možno přesně popsat všechny nedostatky. Při pečlivém čtení na ně přijdeš sama. Rozhodně nepřestávaj psát, jen si hledej cestu, která bude vypadat maximálně pravdivě. Tohle je vzhledem k námětu příliš rozvedeno do šířky...

14.03.2013 09:43:05 | aravara

Podívám se na to dneska a zkusím to násilně oklestit, chápu co se vám nezdá, a jsem opravdu ráda, že jste se ozvali (mluvím v množném čísle, neboť jsi nebyl jediný:)). Je pravda, že mi střídmost v psaní není vlastní, a těch popisů je tam opravdu dost, a každé souvětí na odstavec, ideálně špatně navázané, protože to prostě necítím, jak jste si všichni všimli, s češtinou BOHUŽEL moc kamarád nejsem, ač bych moc chtěla, a mockrát jsem se to snažila zlepšit. Stydím se za to, ale mockrát děkuju za každou kritiku, která není urážkou. Takže děkuju alespoň za tento názor, kdyby ses chtěl rozepsat víc, budu moc ráda, pochybuju, že bych sama na všechno přišla...
Týna

14.03.2013 10:50:09 | Písnička...

V té kritice se opomněl zdůroznit velký klad - dobrý námět a osu púříběhu, která se i v té spleti detailů nechá vystopovat

14.03.2013 11:37:24 | aravara

:) Děkuju

14.03.2013 11:41:34 | Písnička...

jé, dlouhá, tak to si nechám na ráno do vlaku :)

14.03.2013 00:32:24 | poeta

tak zatim sem dočetl ke třetímu slovu..
a ejhle.. hrubčička.. :))

a v pátym odstavci pytel visel.. :))

@ jinak úžasný.. 1☆

13.03.2013 23:59:34 | Joe Vai

Děkuju za korekturu i přečtení:)

14.03.2013 10:50:30 | Písnička...

Jsi dobrý, krom toho už třetí SLOVO je stejně chybně... celá povídka je spíš popisováním okolí, než vlastního děje. Závěrečná scéna je tak otupena jako sluneční paprsky hustou těžkou mlhou.

14.03.2013 09:50:24 | aravara

to tak nezkoumej :-)

14.03.2013 00:12:30 | Miriska

f anotaci je napísáno korekce vítány..
a krom toho mi to hyzdí úžasnou povídku..

14.03.2013 00:17:52 | Joe Vai

máš pravdu...ale to už jsem ti říkala :-)


mně ta povídka způsobila husí kůži a pot...normálka hororový závěr..

nevím esli dneska usnu

14.03.2013 00:20:36 | Miriska

Já si to nechal na ráno :) heč

14.03.2013 10:43:55 | poeta

tak to budeš mít bezva den :-)

14.03.2013 11:19:54 | Miriska

Mé dny jsou všechny pěkné (teda když mám dost trávy ) :-P

14.03.2013 11:23:56 | poeta

bóže :-) co jsi králík? :-D

no, ale jestli je ti po ní do smíchu, tak ti to přeju :D

14.03.2013 11:26:54 | Miriska

jj, ta veselá :))

14.03.2013 11:31:46 | poeta

:D se rozděl vobčas..až mi nebude do smíchu, tak to uvítám :D

14.03.2013 11:39:09 | Miriska

Něco ti tam protlačim, mám rychlé připojení :))

14.03.2013 11:41:09 | poeta

ty jsi tááák hodnej :-) fakt kámoš :D dík *

14.03.2013 11:47:49 | Miriska

"Macháček: Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej" :D

14.03.2013 11:26:32 | SeverusSnape

:D asi tak nějak :)

14.03.2013 11:40:02 | Miriska

pod nohama?:))

14.03.2013 11:25:07 | Písnička...

nevím, kdo to ocení, ale dobré... ten kocour by šel darovat, ale pak by to asi byla nuda, co?
:-)
RM.

13.03.2013 22:46:58 | Robin Marnolli

O ocenění nejde, spíš jsen doufala v rady, ale asi nejsem hodna ani komentu:) On by se vrátil samozřejmě:P

13.03.2013 23:01:38 | Písnička...

nevím, kdo by se vrátil...
...pointa je celkem fajn, pro povídku akorád, na mě povídka spíše trochu delší, ale jen trochu.
začátek trochu rozvláčnělý, ale zase malebný..já sám mám velký problém, že prózu píši rozvláčně (více než ty) a nikdo to pak nechce číst. Zkusil jsem to tu před časem naťuknout a nebyl moc ohlas, tak jsem to smáznul:-)
ale tobě se nemohu rovnat...tak ještě počkej, čtenáře to najde;-)
RM.

13.03.2013 23:09:38 | Robin Marnolli

Jsem si té rozvláčnosti vědoma, ale nějak si nemůžu pomoct...:) moc si vážím tvého dlouhosáhlého názoru, děkuju:)

13.03.2013 23:36:20 | Písnička...

V próze píšu trošku podobně jako ty (v básních na tebe nemám), ale nemyslím si, že je to zle, jen na to není "publikum", každá doba má své. Dnes mylím lidé chtějí rychlý děj se spádem, jen občas detail, a jde se dál...někdy škoda, ale co.
RM.

13.03.2013 23:41:54 | Robin Marnolli

Tip za vískání vlasů.

13.03.2013 22:16:02 | SeverusSnape

Výskám si

13.03.2013 23:01:56 | Písnička...

se přidávám :-) a budu pískat :-D

moc fajne počtení :-)

14.03.2013 00:15:00 | Miriska

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí