Nenechávej mě tu

Anotace: Někdy i netvor může být tvorem.

V domě zhasla světla a všechno utichlo, obyvatelé budovy se ponořili do spánku. Vše vypadalo jako každou noc. Tahle ale s sebou nesla závan smrti.

Venku pod okny se něco pohnulo a neslyšně vyrazilo kolem stavby směrem k zadním dveřím, které nikdy nikdo nezamykal. U nich se tvor rychle rozhlédl a bez zaváhání proklouzl dovnitř.

"Konečně nastal den, kdy se mohu pomstít. Ti lidé mě odhodili jako odpad, jako rozbitou hračku. Vyměnili mě. Teď přišla chvíle, kdy toho budou litovat."

Stvoření plné zlosti se nezastavitelně blížilo k ložnici, kde spali lidé, kteří dnes měli zemřít. Tiše se připlížilo k manželské posteli a pootevřelo ústa, čímž odhalilo dlouhé tesáky.

"Ahoj mami, ahoj tati." Zašeptalo a ostrými zuby se zanořil ženě do krku, ze kterého trhnutím vyrvalo kus kůže i s masem a slastně pozorovalo krev stříkající z místa zranění. Když se dostatečně nabažilo, ukončilo stejným spůsobem život muže spícího vedle ní.

Už už chtělo zmizet, ale když se otočilo k východu, stálo tam děvčátko v noční košilce tisknouc k sobě plyšového méďu se slzami v očích.

"Kristý," natáhla k vražedkyni ručičky. Tohle gesto tvora překvapilo natolik, že dívenku přitiskl k sobě a tiše zašeptal:

"Katio, sestřičko." To ona, malá Kate tenkrát zaujala místo oblíbeného dítěte, když se ze starší dcery stala upírka. To její mladší sesta měla být třetí na řadě v její pomstě.

"Nenechávej mě tu, prosím."

"Neboj." Opatrně vzala mladší sestřičku za ruku a obě společně vykročily do temné noci.