Tondka a střípky duší

literární odpad aneb hodiny chemie Povídky » Ostatní

Anotace: Nový příběh z rakovinotvorného prostředí. Navazující na dílo, které se právě rodí našich hlavách. VAROVÁNÍ! Přečtení této povídky může způsobit předčasnou smrt z důvodu nedostatku kvalitní literatury. Věnováno *Tondičce* ;*

Zase se zasekla. Ne někde v úzké uličce, protože by byla tlustá, to ne. Naopak byla kost a kůže. Tondka se zasekla ve svých myšlenkách. Bylo to tak den co den. Hlavně když měla práci. Byla tam velmi oblíbená, dalo by se říct, že byla workoholička, protože pracovala téměř neustále.

První zásek, jak tomu říkala, měla poprvé v osmi letech. Právě jí zemřel křeček a ona si urputně přála, aby opět ožil. Ponořila se tolik do té myšlenky, že mále omdlela, ale neuvědomovala si to. Byla to jako snění. Její mysl se postupně obalovala obláčky cukrové vaty, na které odplouvaly myšlenky. Její oči se doširoka rozevřely a slepě hleděly do neznáma. Ústa se lehce pootevřela, aniž by vydaly jediný zvuk. V práci s tím měla mírné problémy, ale o to víc jí měli zákazníci radši. Teď se ní to stalo zase.

Zrovna byla na cestě domů. Koukala zrovna z okna opřená o studené sklo autobusu. Najednou mezi kolemjdoucími zahlédla hnědý baret vystupující nad ostatními. Poznala ho. Stačilo jí jen se znechuceně zašklebit a hned to na ni přišlo. Kýchla si. Poprskala vlasy paní sedící před ní, ale v tuto chvíli jí to bylo jedno. Vnímala pouze utlumující se zvuky okolí a vatu v hlavě. Ve svých myšlenkách opustila autobus. Táhlo jí to někam jinam.

Najednou se ocitla v bytě. Nikdy předtím tam nebyla, přesto jí to tam přišlo zvláštně povědomé. Slyšela jakési zvuky vycházející z kuchyně. Vydala se tam. V rukou se jí objevila palička na maso. Na kuchyňské lince ležely plátky masa čekající na pořádné proklepání. Došla ke stolu a ucítila cizí dech za uchem a kdosi jí ovinul ruce kolem pasu. Vyděsila se a praštila vetřelce paličkou po hlavě. Ten se bez dalšího hnutí sesunul k zemi. Zkontrolovala jeho tep. Byl mrtev…

Najednou se jí začalo dělat lehce nevolno, znamení, že se vrací zpět. Opět seděla v autobuse. Ten zastavil na její zastávce a ona šla. Vždyť se přece nic nestalo, ne?

***

Po noci plné děsivých snů, paliček na maso a krvavých skvrn se druhý den vydala do práce.

Cestou si koupila v trafice denní tisk a cigarety, i když nekouřila. Ani neví, proč to udělala. Hlavu má poslední dobou jako vymetenou a dělá věci, které by jí dosud nenapadly. Bůh ví, proč jí zrak utkvěl právě na rubrice úmrtí. Hmm… Pavel Marek…. 35 let… vykrvácení… Docela chudák.

Dostala se do práce. Klienti už čekali. Tohle bude dlouhý den… Úspěšně přežila 4 hodiny. Už jí všechno bolelo, ale v čekací místnosti seděli poslední dva zákazníci. To zvládneš holka, vzchop se. Muž vešel dovnitř a ona se pustila do práce. Po deseti minutách zničehonic přišel zásek. Celá ztuhla a muž, celý nesvůj, nevěděl co dělat. Netušil, jestli se jí něco nestalo a po dvou proplesknutích odešel. Nebude se přece starat o nějakou děvku.

Přenesla se do takového tmavého bytu. Zpoza roku slyšela nějaký křik. Když přišla blíž, zjistila, že to jsou spíše slastné výkřiky. V duchu proklela své záseky: „No super, ocitla jsem se vprostřed nějakých orgií“. To, co viděla, nevymaže z paměti nikdy v životě. Bohužel… Na zemi leželo nejspíš mrtvé tělo postarší ženy. Počkat, postarší? Bylo jí minimálně 100 let a odér rozpínající se těžkým vzduchem vytvářel dojem, že je již několik let po smrti. Zápach se však nešířil z těla, nýbrž z fekálií rozprsknutých po místnosti. Kdyby v pokoji bylo pouze toto, byl by to sice pohled nechutný, ale dal by se přežít. Bohužel to však nebylo celé.

Na zemi se na chudákovi mrtvolce válel nejspíš šílený muž. Byl celý nahý a vydával divné skřeky. Najednou však úplně přestal. Zvedl se, mrtvého těla si nevšímal a šel přímo k Tondce. Jen tak tak se stačila schovat do otevřených dveří. Muž se vydal do koupelny, kde se umyl od fekálií a poté prostě odešel z bytu pryč. Zpanikařila. „Nemohu tady chuděřku paní takto nechat! Ale nemohu se jí ani dotknout, vždyť je celé špinavá,“ blesklo dívce hlavou a vydala se hledat pytel na odpadky, gumové rukavice a něco k snědku. Neúspěšně prohledala kuchyň a koupelnu.

Téměř to vzdala, když na ni zpoza skříně s oblečením vypadl velký černý pytel, dokonalý na velký úklid nebo na ukrytí mrtvoly. „No, tak pytel bych měla, ale kam ji dát? Zahradu nemám, vždyť jsem sotva vybojovala k bytu balkon. Ooo už vím! Jakubovi hlídám byt, když je teď na stáži v Americe a vrací se až za měsíc. Do té doby stihnu vymyslet, co s ní."

Po několika úmorných hodinách táhnutí těla po ulici konečně dorazila do bytu ve vedlejším paneláku. Hodila pytel do předsíně a.... Vrátila se zpět do reality.

Celý svět se s ní zatočil, a ona zjistila, že leží v práci na pohovce a zákazník nikde. To byl teda pořádně zvláštní zásek. Rychle vyskočila na nohy a vběhla do čekárny. Letmým pohledem na hodinky zjistila, že uběhlo pouze několik minut od chvíle, kdy se zákazníkem vešla do místnosti. Na lavičce stále seděl poslední muž. Usmála se na něj jakoby nic a společně za sebou zavřeli dveře. „Odbudu si tohohle posledního a půjdu konečně domů,“ přelétlo Tondce hlavou a pustila se do práce.

Nejdříve se jí to zdálo jako rutinní zákrok, po několika minutách však opět přišel zásek. Zrovna v tu nejhorší možnou chvíli. Muž, zatímco si sundával kalhoty, pozoroval dívčina pootevřená ústa, která ho mylně pobízela k následujícímu činu a vrazil jí do nich svůj úd Sašových rozměrů. Nebohá Tondka se začala zmítat v křečích a marně lapala po dechu. Jelikož byl pán nejspíš sadista, pokračoval dál a bral to jako velmi neotřelý druh obsluhy. Tondka zmodrala a zachrčela naposledy.

Nevíme, co jí tehdy běželo hlavou, ale určitě to bylo něco vskutku zajímavého.

A tak skončil život nechvalně známé lehké děvy Tondislavy

Autor literární odpad aneb hodiny chemie, 28.02.2017

Přečteno 338x

Tipy 2

Poslední tipující: Xanett, Forewer1304