Návštěvnost
O velkém přátelství
O velkém přátelství
"Až za hrob"
Ano, toto jsou ta slova... Ta slova, která vystihují můj postoj, ke svým nejbližším!
Školka, to je období, kdy se poprvé socializujeme, kdy poznáváme rozdíly mezi námi a holkami a kdy navazujeme první přátelství.
Ve školce pro mě bylo největším štěstím potkat Vojtu V. a Iva L. Každodenní smích, klukoviny, ale taky soudržnost a ochota se jeden za druhého postavit. Měli jsme to už v sobě, i když nám bylo 4 a 5 roků.
Přátelství se drželo i po přechodu na základní školu, která leží asi 20 metrů od mateřské školky, což samozřejmě pomohlo k udržení vzpomínek- celou minulost lze spatřit z oken tříd.
Doba plynula, ve vztazích mezi námi nedocházelo ke změnám. Jen jsme si je upevňovali, při společném chození ven a při hraní her.
Najednou přišlo září 2010 a my začínali třetí třídu ZŠ. Šli jsme do svých lavic a mezi námi byl kdosi nový, nebyl to jeden člověk, jako v předchozích dvou letech, bylo to rovnou lidé 3.
Zpočátku jsme spolu prakticky nemluvili, byli to pro nás novici z menší vesnice a nikdo nevěděl o koho vlastně jde, znali jsme jen jména:Adriana, Petr a Adéla.
Poznaní Petra byla osudová věc, která trvá dodnes, trvá již sedm let a trvat bude na věky věků.
Zrovna byla hodina tělocviku na hřišti za naší školou, postával tam ten nový kluk. Přišel za mnou a povídá: "Zdar, já jsem Petr a ty?". Představil jsem se:"Já jsem Vítek" Konečně jsme si svoje jména zapamatovali navždy.
Postupem času byl z Petra kamarád, i když byl o rok a pul mladší.
Ovšem, několikrát jsme se porvali a pohádali, protože jsme byli děti.
Čtvrtý ročník přivedl na naší školu Radka a ještě jednoho člověka, který si nezaslouží být zmíněn.
S Radkem prožíváme bitvy našeho milovaného klubu od roku 2013 v kotli. Kometa Brno udává směr života nám oboum.
Toto usmiřování a hádání s Petrem vrcholilo v bouřlivé páté třídě-do pololetí nepopsatelně dobrý vztah, na konci roku nepopsatelná zášť, protože mi přebral dívku, o kterou jsem se tehdy zajímal.
V roce 2014 jsme měli krásný třídní roku nezapomenutelný výlet do Prahy a ještě úžasnejší večer v kempu u Slavkova, při vzpomínkách mi pobíhá mráz po zádech a nalívá se do mého srdce sentiment a nostalgie dob minulých.
V roce 2016, první společná návštěva Pálavy, u Iva na chatě :)
V roce 2017 společná podpora přátel v nesnázích... Ta podpora se nedá vymezit, nedá se nahradit, nedá se utišit a nedá se zapomenout. Děkuju Vám, přátelé.
Mnoho dalších zážitků, prožitků, hlášek, společných akcí, návštěv... A věřte, ještě si toho dost zažijeme!
Ve svém povídaní o přátelství nemohu opomenout také Adama Š.-Známe se od mala a vždycky si máme co říct!
Co přinese budoucnost? Čekám jen to nejlepší, i přes štěstí, dotýkajících se nebeských výšin, i přes můlu a smutek spadajících do hlubin světových oceánů-"Jsme sví a budeme, nikdo nás nezastaví",to víme my, a taky protože "Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce a přezpívá ti ji, když ji zapomeneš", takto pravil pan Albert Einstein.
Věnováno všem, které mám jakkoli rád a Vy mě!
Ano, toto jsou ta slova... Ta slova, která vystihují můj postoj, ke svým nejbližším!
Školka, to je období, kdy se poprvé socializujeme, kdy poznáváme rozdíly mezi námi a holkami a kdy navazujeme první přátelství.
Ve školce pro mě bylo největším štěstím potkat Vojtu V. a Iva L. Každodenní smích, klukoviny, ale taky soudržnost a ochota se jeden za druhého postavit. Měli jsme to už v sobě, i když nám bylo 4 a 5 roků.
Přátelství se drželo i po přechodu na základní školu, která leží asi 20 metrů od mateřské školky, což samozřejmě pomohlo k udržení vzpomínek- celou minulost lze spatřit z oken tříd.
Doba plynula, ve vztazích mezi námi nedocházelo ke změnám. Jen jsme si je upevňovali, při společném chození ven a při hraní her.
Najednou přišlo září 2010 a my začínali třetí třídu ZŠ. Šli jsme do svých lavic a mezi námi byl kdosi nový, nebyl to jeden člověk, jako v předchozích dvou letech, bylo to rovnou lidé 3.
Zpočátku jsme spolu prakticky nemluvili, byli to pro nás novici z menší vesnice a nikdo nevěděl o koho vlastně jde, znali jsme jen jména:Adriana, Petr a Adéla.
Poznaní Petra byla osudová věc, která trvá dodnes, trvá již sedm let a trvat bude na věky věků.
Zrovna byla hodina tělocviku na hřišti za naší školou, postával tam ten nový kluk. Přišel za mnou a povídá: "Zdar, já jsem Petr a ty?". Představil jsem se:"Já jsem Vítek" Konečně jsme si svoje jména zapamatovali navždy.
Postupem času byl z Petra kamarád, i když byl o rok a pul mladší.
Ovšem, několikrát jsme se porvali a pohádali, protože jsme byli děti.
Čtvrtý ročník přivedl na naší školu Radka a ještě jednoho člověka, který si nezaslouží být zmíněn.
S Radkem prožíváme bitvy našeho milovaného klubu od roku 2013 v kotli. Kometa Brno udává směr života nám oboum.
Toto usmiřování a hádání s Petrem vrcholilo v bouřlivé páté třídě-do pololetí nepopsatelně dobrý vztah, na konci roku nepopsatelná zášť, protože mi přebral dívku, o kterou jsem se tehdy zajímal.
V roce 2014 jsme měli krásný třídní roku nezapomenutelný výlet do Prahy a ještě úžasnejší večer v kempu u Slavkova, při vzpomínkách mi pobíhá mráz po zádech a nalívá se do mého srdce sentiment a nostalgie dob minulých.
V roce 2016, první společná návštěva Pálavy, u Iva na chatě :)
V roce 2017 společná podpora přátel v nesnázích... Ta podpora se nedá vymezit, nedá se nahradit, nedá se utišit a nedá se zapomenout. Děkuju Vám, přátelé.
Mnoho dalších zážitků, prožitků, hlášek, společných akcí, návštěv... A věřte, ještě si toho dost zažijeme!
Ve svém povídaní o přátelství nemohu opomenout také Adama Š.-Známe se od mala a vždycky si máme co říct!
Co přinese budoucnost? Čekám jen to nejlepší, i přes štěstí, dotýkajících se nebeských výšin, i přes můlu a smutek spadajících do hlubin světových oceánů-"Jsme sví a budeme, nikdo nás nezastaví",to víme my, a taky protože "Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce a přezpívá ti ji, když ji zapomeneš", takto pravil pan Albert Einstein.
Věnováno všem, které mám jakkoli rád a Vy mě!
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk