Můj život

Můj život

Anotace: inspirováno životem...

A je to tu zas. Opětovně tu sedím, slzy mi stékají po tváři, myšlenky bloudí v těch nejzapadlejších tmavých koutech lidského myšlení, nevím co mám dělat dál a můj nůž je bohužel moc tupý. Vždy, když se říznu, říkám si: „Trocha krve neuškodí. Alespoň to tu nebude taková nuda.“, ale ten nůž je opravdu tupý. Jen mě poškrábe a žádná krev. Už to není to, co to bývalo.
Možná se ptáte, co je na tom smutného. Možná jen doufáte, že už konečně bude o dalšího ubožáka míň. Možná se mlčky třepete nedočkavostí, jak to dopadne. Já ale vím, proč se toto řadí mezi tu smutnější část života. Proto, poněvadž já nevím jestli je to ta správná cesta. Poněvadž já nevím, jestli dělám dobře nebo špatně. Já nevím, jestli je to zlo či dobro. Já nevím, jestli takhle vypadá má vytoužená budoucnost či nikoliv. Já to nevím a to je na tom to smutné.
Kdo tvrdí, že život je svině – plete se. Život se totiž nedá vyjádřit slovy. Tak moc je zlý!
Autor Alius, 26.02.2007
Přečteno 318x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Kdyby se chtěl každý zbavit života proto, že se mu zrovna nedaří - nezbyla by na tomhle světě ani jedna noha! Každej svoje trápení, svůj smutek, svůj vztek, svoji bolest nese jinak, ale.. rozhodně nemá smysl před životem tak zbaběle utíkat. Takže.. vzít si život podle mě není řešením. Proč ho zakončit trápením? Vždyť... nikdy nevíš, co tě v něm čeká za skvělé věci! :o) Vzít nůž a řezat se - je to divnej způsob, jak vyřešit problémy, nemyslíš? Já sama to sice zažívala, ale.. už se neřežu a nehodlám se k tomu vracet. Ty to taky zvládneš! Taky mám ještě pořád nějaký problémy - hromadí se to pomalu a polehoučku, ale.. zvládám to i jiným způsobem, než zrovna řezáním. Jizvy, které pak zůstanou na místě, kde ses řezala - ti budou akorát připomínat tvoje trápení! Když ho vyřešíš jinak - necháš to na čase, tak na to trápení právě tím časem zapomeneš.
Proto.. stojí za to žít, i když se ti to někdy vážně nezdá!

28.02.2007 07:03:00 | Karlička

Vzít si vědomě život není vůbec tak jednoduchá věc. Každý na to určitě nemá. A teď, život je tajemství, které se nedá objevit hned a úplně ho asi neobjevíme nikdy. On se nám postupně ukazuje. Jednou v hezké podobě, podruhé v té temné. Co je vlastně správná cesta? Zvolit dobrovolnou smrt, anebo bezduchou existenci na tomto světě? To musí vědět každý z nás (samozřejmě pokud má všech pět pohromadě). Každý se ocitne v situaci, kdy by to tady nejradši zabalil, ale pak je nám zase lís a mi bychom chtěli žít navěky. Život je zkrátka nevyzpytatelný. A zlý, svině, ale i báječný, radostný. Proto má smysl se snažit a jít dál. Vždyť, proč bychom se jinak snažili když víme, že stejně jednou zemřeme? A pokud to chceš zabalit tak... se jdi léčit!

27.02.2007 17:41:00 | davesan

Jsi tu, aniž bys chtěl. To už samo o sobě něco znamená. Nejspíše to, že to máš doklepat do konce a ne si jako srab řezat žíly. To umí každý. Pravý borec se popere s životem, ať přináší, co přináší.
Jsi tady, abys žil. Tak žij! Až budeš mít umřít, tak umřeš. To je všechno.

S požehnáním

27.02.2007 12:33:00 | Hippy

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí