Útržek První

Anotace: Ahoj jen takový menší útržek(myšlenka, nápad prosté jsem sedl a za 3h jsem splácal toto a dává to smysl), který navazuje na minulý text. Snad si ho užijete pište mi vaše názory do komentářů. Olivandr.

Hvíííííííízd žuch ratatatata.
A další rána. ,,To byli naši ne.”Zaječel voják vedle mně.
,,Kéž By těm bychom mohli alespoň nařídit ať přestanou.”
,,Pane Nikitine! pane Nikitine!” To na mně zase ječí ten otravný rotmistr Pavel Rusev který právě přišel na zaškolení přímo z Moskvy byl to ten typ důstojníka který vše dělal podle předpisů a neměl vlastní rozum tedy pokud mu to někdo nenakázal.
Já jakožto brigádní generál Sergej Ivanovič Nikitin jsem dostal pod svoje křídla dvě nové divize sice 2 pluky jsou perfektně zaškolené a prošli si již několika střetnutí stejně jako já ale většina mých mužů jsou nováčkové co se sotva začali holit.
Nyní se dožadoval rozkazů neboť jsme byli zaskočeni nečekanou sílou těžkých obrněných jednotek doprovázeny lehkými tanky a obrněnými vozy. Měli jsme tu smůlu že jsme narazili na jedno z mála dobře obrněných Čínských měst už je to měsíc co jsme zaútočili na Čínu.
Hvíííízd ratata BUM!!!
Ze zamyšlení mně vyrušila další palba přímo do díry kde jsem se schovával.
Vyběhl jsem jako splašený zajíc a přeběhl jsem do lepšího krytu.
,,Rotmistře Čujkove na můj povel vyšlete naše lajty ať zaměstnání ty tři Chi-leeny co stojí uprostřed cesty. A vy majore připravte svoje družstvo s raketomety a protitankovými střelami na rychlý přesun na lepší palebné postavení. Ihned!” ani jsem si neuvědomil že na ně celou dobu ječím jak kdybi mámě ukradli drobné a to poslední slovo jsem jim prakticky vyril do mozku.
Dřív než jsem stihl začít přemýšlet nad dalšími rozkazy padl na mně mrtvý voják a já si uvědomil že se opět musím přemístit.
Skáču za zídku kde se schovává vystrašený bledý voják s protitankovým raketometem.
Zařval jsem na něj:,,Co tady děláš ty zbabělče? Proč nejsi s útočnou skupinou?” Vtu chvíli mi došlo že ten voják je mrtvý a tudíž nemůže jít zničit ty tanky. V zápalu boje vojákovi vytrhnu z rukou raketomet a náhradní munici a lezu opět přes zídku zpátky do bojové vřavy.
Ani jsem si neuvědomil že přebíhám tři metry od obrněných opevnění Čínských vojáků.
Když jsem doběhl na pravé křídlo všim jsem si oné útočné skupiny kterou jsem před chvílí vyslal zničit nepřátelské tanky. Rozeběhl jsem se k nim.
Skupině velel velitel družstva který se mi představil jako Ivanovič Petrov zvaný Velký Pjotr je to nejoblíbenější důstojník v rotě C. Z jednoho prostého důvodu. Bylo mu nabídnuto již tolik povýšení žeby z něj měl správně již být Armádní velitel prvního ranku. Petrov to však vše odmítl neboť: Čím víš po žebříčku hodností stoupáš tím dál jsi od mužstva. Tak jak sám říká.
Ivanovič spolu s jeho muži se zrovna chystali přeběhnout na pozici ze které by mohli střílet když tu jsem tam přiběhl já s tím že půjdu s nimi ať si říkaj co chtěj neboť mně tam nechtěli pustit jelikož jsem vysoce postavený důstojník.
přeběhli jsme na druhou stranu. ,,Rychle dělejte přeběhněte tu volnou plochu do toho volného krytu.”
zaječel jsem. Když tu náhle z doho plánovaného volného krytu ožila nepřátelská palba přímo po nás. Rozptýlili jsme se naštěstí rychleji než někoho mohla trefit byť jen jediná kulka též jsme měli štěstí že střelec neměl moc dobrou mušku.
,,Vojáku…”,,Taras” odvětil voják.,,Okamžitě zničte ten kulomet jak to je jedno” zařval jsem na něj.
Taras vstal a vlezl do domu za kterým jsme se schovávali vylezl do druhého patra. Od toho baráku to bylo deset metrů k tomu bunkru Taras už jen odjistil granát a rozmáchl se.
Slyšel jsem ránu od granátu kouknul jsem se za roh a koukám že v bunkru je mrtvo a to doslova.
,,Rychle do toho bunkru.”zaječel jsem na zbylé muže poschovávané různě za domama.
Do bunkru jsme doběhli již bez potíží.
Najednou jsem se zděsil.
,,To jsou Che-lu ne Che-Leeny.” vydechl Velký Pjotr. Ano opravdu to byli Che-lu. Che-lu je nejlíp obrněný a vyzbrojený nejen Čínský ale i světový tank lepší tank prostě na světě neexistuje.
Jeho pancíř je tak silný že si nejsem jistý jestli ho naši lajti nějak poškodí.
a proto jsem se rozhodl následovně. Do vysílačky jsem zařval:,, Rotmistře Čujkove měníme plán ty tanky jsou jiní jsou to Che-lu vyšlete 10 těch lajtu a jedno KV.4 hevy.”.
,,Jste si jist pane?” ozval se z vysílačky Čujkov. ,,Naprosto.” odvětil jsem. Dal jsem rozkaz ať se všichni připraví neboť to za chvíli vypukne a ať běží pořád se mnou protože se musíme dostat jim do zad a ještě co nejblíž. Najednou jsem uslyšel naše lajty a to KVčko.
,,TEĎ!!!” zaječel jsem když jsem uslyšel střelbu nepřátelských tanků.
Vyběhli jsme jak střelený a utíkali jsme až na místo určení.
Na místě jsem rychle obhlédl situaci a zjistil jsem že jsme na bezpečném místě.
podíval jsem se na ty tanky co ničili naše a rozhodl jsem se pro rychlý útok tři na každý tank měli jsme štěstí že nás bylo právě tři na jeden tank. Já Velký Pjotr a voják jménem Vasily jsme si vzali ten nejbližší museli jsme vystřelit naráz abychom mohli zničit ty tanky naráz protože tyto tanky mají rychlý pohyb věže i podvozku a kdybychom ho nezničili na první salvu tak by se na nás mohli otočit ti ostatní.
Mezitím zničili už čtyři naše lajty. Začal jsem odpočítávat.,,Tři. Dvá. Jedná. Pál!”
celá naše skupina vystřelila naráz a zničila dva tanky třetí tank se zrovna pohnul aby líp viděl na naše lajty takže dvě rakety minuly a ta třetí zničila pouze pásy. Najednou se na mě otáčela kovová bestie s průměrným pancéřováním 290mm gelovou ochranou a dělem ráže 378mm a jedním dalekosáhlým vylepšeným kulometem bylo to jakoby se mě dotkla smrt vyděšené jsem zíral na ten obrovský kanón. Zmohl jsem se jen na zbytečný povel: ,,UTEČTE!!!”. Nestihl jsem se ani zvednout když mi přišlo že v té rouře smrti se něco zablýsklo najednou odněkud přišla dobře mířená střela jako šíp mířící pod věž s největší pravděpodobností použili speciální trhavé náboje zvané HE (High-Explosive).
V tanku to zarachotili rozsvítil se jak vánoční stromeček a celá věž začala startovat směrem nahoru jako raketa mířící do kosmu.
Už jsem jen tupě sledoval jak věž dopadá čtyři metry přede mně jak se ta kovová bestie smrti bezmocně hrotí...
Na zem mě strhl Velký Pjotr a tím mně zachránil před nepřátelskou kulometní palbou a už jsem se konečně vzpamatoval po tom doteku smrti.
Zaječel jsem do vysílačky a udivilo mě že mi Čujkov na druhé straně porozuměl.
,,Okamžitě vyšlete obrněné jednotky do města a pěchota ať nám se jde na pomoc levé křídlo drží pozice na středu zůstanou zbylé útočící tanky ale středem pošlete obrněná vozidla a k nám pošlete tu pěchotu povedem odtud smrtelný útok.
Za chvíli se sem přihrnula většina naší útočné síly a zahájili jsme útok z pravého křídla asi po hodině se nám podařilo obsadit celé město a nepřátele pobýt nebo zahnat na útěk.