Podivný smutek Milady Stengerhornové

Anotace: Večer vidím z postele na měsíc, a do ucha mi šeptá Milada Stengerhornová.

Milada Stengerhornová ležela na své posteli a dívala se na měsíc. Plavou hlavou jí táhly podivuhodné myšlenky. Venku štěkali psi a Milada Stengerhornová si představovala vlčí spřežení. Digitální budík ukazoval 23:04. Milada Stengerhornová si vždycky přála hodiny s kukačkou.
Pomyslela si, že je to vlastně úplně filmová scéna, všude inkoustová tma a žaluziemi prosvítá měsíc. To by byl výborný epilog. Milada Stengerhornová dřív strašně toužila pracovat u filmu. Samosebou, hrdina by se pak měl zastřelit. Jaké by to bylo, mít chladný kov revolveru na spánku? Přitiskla si k němu alespoň ukazováček. Studil. Náhle byla rozhodnuta. Milada Stengerhornová natáhla palec, stiskla spoušť a zastřelila se.