Blonďavá Mončí a já na domácí zabíjačce

Anotace: ...uvidíš - uvěříš...

Takže začnu zjištěním, že co znám Mončí, nevím co je nuda. Pokud někdo neví, kdo je Mončí, tak to je jedna blonďatá holka, kterou jsem jednou jakože ulovil, kterýžto tvrzení teď ale považuju za mylný, neboť dle všech prokazatelnejch faktů klofla ona mne. A teď si připadám jako ochočenej čokl nebo z ruky zobající fógl. Já se kvůli ní začal samovzdělávat (!), což ale činím i nadále, a to v mnoha oborech, jelikož by mi bylo stydno jí někdy říct, že... tak tohle holka nevím. Tuhle před několika dny jsem stál před problémem, jak jí vysvětlit, že klobásky nepřicházejí na svět z čuníka jako vajíčka ze slepice, ale obzvláště drastickým až krutým způsobem. Já se jí to snažil šetrně vysvětlit, ale bylo to marný.
"... bobku, ty kecáš... " jsou vždy její slova, když mi nevěří, ale kterejma mě pozitivně nasere.
Abych vyřešil deficit její vědomostí v klobáskový oblasti, rozhod jsem se pro zaručenej systém uvidíš - uvěříš. Mám na Slovensku jednoho kamaráda, jmenuje se Martin, je naprosto neskutečnej, on je vystudovanej mudr a jako obvoďák má v péči tak dvě tisícky důvěřivejch lidiček, ale nejbližší nemocnici až hodinu jízdy autem, takže jako správnej vesnickej doktor dělá bez rozdílu vše, co doktořina obnáší, porodem začínaje, sádrováním polámanejch hnátů pokračujíce a trháním zubů konče. Jo a umí dělat prima klobásky. Tak jsem mu brnkl a nasledujícího dne jsme už s Mončí vyrazili na pětset kilometrovou štreku, Mončí jsem ale neřek, že jsme vlastně pozváni na echtovní domácí zabijačku, i cestou jsem si dával majzla, abych nic nevyzvonil. Dojeli jsme v pohodě a pak v přátelským kruhu a u vynikající slivovice prokecali půlku noci...
Ráno se už sešli i sousedi, voda se v kotlu vařila, nože byly nabroušeny, obřadně byl ještě vypit litr slivovice... a šlo se na věc. Čuníka jsme vylákali z chlívku na rendlík vařený kukuřice a právě když už jsme chtěli na čuníka hopnout, zjevila se na scéně Mončí.
" Júúú... to je krásný prasátko... Jak se jmenuješ, drobečku? " oslovila něžně téměř třistakilovýho čuňase, "... nechceš fidorku? "
" Bacha Mončí, může bejt nebezpečnej... odstup kousek, ať tě netoto..." snažil jsem se stále nic netušící Mončí od monstra odlákat.
Stalo se a pak už jsme se na prase vrhli a povalili jej na zem. Prase začalo kvičet, Mončí ječet a když už krev stříkala, Mončí to seklo o zem. No nazdar... říkám si vduchu, snad to ale holka přežije. A taky že jo, stačily na to tři štamprle slivovice, Mončí je kopla do sebe, my ostatní jsme si dali taky, pro jistotu, no a pak už vše pokračovalo jako po másle...
Cestou domů se Mončí ptám.
" Tak co, kotě... ještě si myslíš, že jsem kecal, když jsem ti říkal, jak se dělají klobásky? "
" Hele pindíku... mě ty neoblafneš... Tak jo, na Slovensku je tak dělaj, ale u nás v Čechách určitě ne..."
Už jsem otevíral hubu, že se ozvu, ale hned jsem ji zavřel. Sakra... ony některý klobásy opravdu nevypadají a ani nechutnají jako vepřový...