Na Štědrý den........

Anotace: Odešel a pak se vrátil tohle si přála celé tři roky......když se to stalo proklínalaho a přála si aby to byl jen sen.........

Je to už dlouho co si se neozval,nedal jsi o sobě vůbec vedět.Za poslední tři měsíce ani jediná smska,e-mail,dopis ani si nezavolal.Jak mávnutím kouzelného proutku,kterým si víly v pohádkách přikouzlí vše po čem touží si zmizel.Ani jediná stopa nic,nic tu po tobě nezbilo.Nevím čím to je,ale ty jsi změnil můj život a já tě tu postrádám.Zmizel jsi bez rozloučení a to mě bolí nejvíc….pokaždé když mi bylo nejhůř byl jsi tu pro mě a co teď?Nejsi tu a nevím o tobě nic.Proč jsi vlastně odešel měl jsi důvod,dostal jsi z něčeho strach,musel jsi?Tisíce možností mě napadají a přesto mi nejde do hlavy proč jsi se ani nerozloučil.Nebyli jsme si cizí a přesto si tak učinil.Možná si mě tím chtěl chránit nevím,ale někdy se to nedá vydržet můj život bez tebe je o ničem to ty jsi ho změnil poznala jsem něco co nikdy předtím……ano je to láska nikdy jsem ti to neřekla.Ze začátku strach z neznáma tenhle pocit jsem před tím nikdy nezažila a pak když jsem si přiznala,že je něco jinak,že k tobě cítím něco zvláštního dostala jsem asi strach z tvé reakce………jak asi budeš reagovat na to,že tě miluji.Snažila jsem se dělat jako,že nic,když jsem byla v tvé přítomnosti,když jsem s tebou mluvila prostě pokaždé když jsme byly spolu něco mi říkalo řekni mu to,když ho nemáš nemůžeš ho ztratit jen získat.A však nikdy jsem nedostala tolik odvahy,abych ti to pověděla teď postupem času si vlastně uvědomuji,že to byla asi chyba.Myslela jsem si,že ti to můžu povědět kdykoliv,ale jak teď už vím svou příležitost jsem promarnila zbytečným váháním.To asi strach z odmítnutí a pak následného zklamání mi to nedovolil.Čas plyne jako voda a však stále bez tebe je to těžké,ale pomalu si zvykám je to divné,ale můj cit k tobě se i přes tak dlouhou dobu nijak nezměnil.Žiji dál jako před tím s jediným rozdílem a to že můj život je nějak divně prázdný stále postrádám tvůj usměv,tvé náručí v,kterém jsem se cítila jak princezna ve svém nedobytném hradu,tvůj hlas,který mě dokázal uklidnit,tvá pomocná ruka,kterou jsem mohla chytit pokaždé když už jsem sama nemohla. Z patnáctileté puberťačky jsem se změnila v osumnáctiletou dospělou dívkou.Přesně letos na Štědrý den to budou právě tři roky,kdy jsi zmizel z mého života nechal jsi mě tu samotnou uprostřed davu….už jsi tu pro mě nebyl naučila jsem se bez tebe žít i když z těží jsem překonávala tvoje zmizení.Padá sníh už se setmělo pouliční lampy nám svíti na cestu a osvětlují vznášející se krásně sněhové vločky.Je zima a já jsem se rozhodla jít projít ven…už jsem nemohla vydržet jo ubíjející ticho a jim se lnoucí vánoční koledy.Tak jako už od té doby co jsi zmizel trávím vánoce ve svém malém bytečku sama.Přála jsem si aby si se objevil a já se mohla schovat do svého nedobytného hradu do tvé náruče.Jdu sama tmou jen každých pár metru mě osvítí pouliční lampa…přemýšlím a najednou ucítím na své tváři slzu stéká dolů po tváři a za chvilku za ní teče další ani nevím proč brečím to snad vzpomínky na tebe vyvolaly moje slané slzy.Jdu dál je mi zima a tak už mám namířeno domů v kapse zaštrachám pro klíče a zvednu hlavu,abych mohla odemknout……… to co vidím je snad sen nemohu uvěřit tomu co právě stojí přede mnou konečně po třech rocích opět shledávám tvou tvář v ruce držíš obrovského hnědého medvěda s červenou mašlí. Tvoje první věta po třech letech zněla “Proč pláčeš?“Nevím co říct je to jako kdybych neuměla mluvit nezmůžu se ani na jedno blbý slovo….. jen na něj nevěřícně koukám,jak na nějaký zázrak.“Co se stalo?“ zeptá se po minutě co jen stojím a koukám.Natáhnu ruku jako,kdybych nevěřila,že je živý.A najednou země vypadne „Proč?“Kouká na mě jako by mě vyděl po prví.“No ptám se proč?Proč jsi odešel bez jediného slova a teď jsi se vrátil?“………“Nejsi ráda,že mě vidíš?“…..“Upřímně ani nevím.“Najednou uslyším,že na něho někdo volá:“No tak už jdeš nebo co bude,nemáme čas.“ otočím se a vidím holku s břichem.Pohlédnu na něj a jediné co řekneš je:“Tohle je moje holka Soňa čekáme spolu dítě a tak jsem myslel,že když jedem do Prahy,že se tu za tebou stavím.“Skloním hlavu,abys neviděl mé slzy.Jediné na co jsem se v tuhle chvíli zmohla je říct ti:“Nenávidím tě.“Představovala jsem si tuhle chvíli kdy se setkáme každý večer,když jsem usínala pravda toužila jsem říct ti jinou větu Miluji tě.Popostrčím tě,abych mohla odemknout.Překročím práh zabouchnu dveře a naposledy se podívám na tvojí tvář.Odmykám svůj malí byt svléknu se a si lehnout.Usínám a toužím po tom aby tohle,byl jen zlý sen……………….