Proč i ty…

Anotace: O tom jak blizko je smrt ikdyz ji necekate...podle skutecne udalosti... z meho zivota

Seděla na kamenným výklenku (http://im.lide.cz/photo/big/10/13305210-13403996.jpg) a přemýšlela kde se stala chyba… Měla za sebou těžký týden, plný nevydařených událostí. Opustila kluka, o kterém si potvrdila svá domnění že je pouhý lhář, obarvila si na černo oblečení, chytlo flekatě a tak to musela dělat několikrát za sebou, její nejlepší kamarád byl v moci dívky jenž si nevážila vůbec ničeho, nejlepší kamarádka Lil se s ní pohádala a nevypadalo to příliš dobře, oblíbený zapalovač se rozbil a chytlo od něj triko… avšak to nejhorší měla před sebou….
Ve čtvrtek a v pátek nešla do školy, na pateční odpoledne se těšila měla se sejít s Darknessem, což s sebou neslo příslib příjemně zakončeného týdne. Byla nervózní už od rána, pobíhala po domě a vše připravovala. Nažehlila si sukni i tílko, vše muselo být perfektní. Umyla se a konečně si sedla před zrcadlo. Připravila si tužku na oční linky a řasenku. Ruce se ji klepali a tak se ještě chvíli na sebe jen tak dívala než se do toho pustila. Kočičí oči, bez nich to snad ani nebyla ona, zatím vše šlo jako po másle. Když skončila s líčením, začala se oblíkat, vzala si černé punčochy, černou sukni a černé tílko. Nakonec to celé doladila doplňky, síťované černé návleky, pyramidový pásek, hrotovaný náramek, zbývaly už jen nehty. Posadila se a začala si je lakovat jak jinak než na černo. Nervozita se vytrácela. Věděla že spoustu lidi nedokázalo akceptovat její vzhled, nesnažila se o to je popouzet nebo je dráždit, lišila se, uvažovala jinak než ostatní a že to někdo nedokázal pochopit byla pouhá věc názoru. Lak uschnul, rozčesala si své blonďaté vlasy a natáhla si těžké boty. Naposled pohledla do zrcadla než za sebou zavřela dveře…
Šla po ulici a přemýšlela, zvykla si nevšímat pohledu lidí okolo, celkem se těšila na to až dorazí na místo. Měli se sejít v „klubu“, neměla to tam příliš v lásce, ale šla za kamarádem kterého neviděla už měsíce, konečně se spolu měli vidět a na místě nezáleželo. S Darknessem se sešla už dřív, dorazili tam spolu. Okamžitě si vyhlídla toho koho toužila vidět celý večer. Thrall, její malý medvídek seděl v rohu, jako obvykle se smál a blbnul. Zpočátku si ji ani nevšiml, o to větší bylo jeho překvapení když ji zahlídl přímo před sebou. Nevěřícně zíral, než ze sebe vypravil…
„Ahoj…“
„Ahoj“ stála a dívala se na něj, zdál se ji být nějak jiný
„Co ty tady..“ zíral stále nevěřícně
„No jen vylez pojď sem ke mně ty lenochu“ ušklíbla se
Byl okamžitě u ní. Objímali se, snad každý z nich se bál že když toho druhého pustí že se mu rozplyne před očima. Seznámila ho s Darknessem. Každý se vrátili ke svému stolu. Občas na sebe pohlédli přes lidi okolo. Vážně byl jiný, slušelo mu to vypadal zvláštně, snad to bylo něco co z něj vyzařovalo co to způsobilo. Pilo ji krev že ta „slečna“ co vedle něj právě seděla byla taková neskutečná mrcha, o to větší bylo její překvapení když v ní poznala tu o které slyšela tolik nehezkých věcí. Musela mu to říct, okamžitě. Odvedla si ho stranou a začala mu vysvětlovat co je vlastně zač o její nevěře a prolhanosti, přitom ho neustále objímala a on zas jí. Zapadli spolu za roh, kde byl větší klid, snažila se mu neustále vysvětlit že ta holka je hrozba, měla však pocit že jí vůbec neposlouchá.
„Dru… podívej se mi do očí…“
„Ty to nechápeš, nikdo mi nesmí sáhnout na mého medvídka..“
„A na tebe mi nikdo nesáhl viď čumáčku…“ držel ji stále u sebe a ona se prohnula, snad aby se vyhnula odpovědi „… tak se mi podívej do očí…proč se mi do nich nedíváš?“
„Víš že to nemám ráda když mi někdo do nich kouká…“ hleděla někam stranou, cíleně se vyhýbala pohledu na něj, bála se toho co by mohlo přijít…
„Podívej se mi do očí…“ otočil ji hlavu a jejich pohledy se střetli „Na tebe mi nikdo nesáhnul viď čumáčku…“
„Mám tě ráda… prostě nechci aby ti někdo ublížil…víš“
„Jo … já vím… já tě mám taky rád“ nahnul se - aby ji políbil – proběhlo ji hlavou, uhnula a znovu ho objala. Upřeně pozorovala roh kamenné zdi a přemýšlela co by se stalo kdyby to neudělala, co by se stalo kdyby neuhnula. Proč ale.. byla tu s Darknessem a on měl oči snad jen pro tu… ani nechtěla přemýšlet nad výrazy kterými ji častovala.
„Pojď čekají na tebe“ dostala ze sebe nakonec ačkoliv chtěla říct ‘nechoď, obejmi mě ještě, neboť se cítím v bezpečí.. ‘
„Na tebe taky“ usmál se…
Jí ale do smíchu vůbec nebylo, něco se v ní sevřelo a ona stále přemýšlela nad tím co by se bývalo stalo kdyby neuhnula… Sedli si každý ke svému stolu, on se věnoval své společnosti a ona své. Byla nesvá, pořád myslela na Lil na to jak ráda by to s ní urovnala. Darkness to na ní zpozoroval, bylo úžasné jak dokázal být vnímavý. Pověděla mu co ji hlodá za démony a tak se zvedli k odchodu, za Lil, prostě jen ji chtěla říct, že ji má ráda a že všechno bude dobré. Šli na tramvaj když zjistila že ji zvoní telefon, nepodívala se kdo to byl..
„Prosím?“
„Dru tady Lily máma, proč jsi mi neřekla že máte ve škole problémy?!“
„Co se stalo?“ srdce se ji sevřelo tušila že něco není v pořádku
„Je v nemocnici… spolykala prášky…“
Kolena se ji podlomila, její koťátko… prášky… nemocnice… ne… ne to se nestalo… aniž by si to uvědomila vykřikla to do telefonu
„Ne…. Ne to se nemohlo stát!!!“ oči se ji začali plnit slzami Darkness ji nechápavě pozoroval. Musela okamžitě za ní, musela ji vidět musela vědět že je živá.
Celou cestu v tramvaji nesouvisle přemítala o tom, že je to její vina. Občas přemítala dost nahlas a Darkness se ji snažil uklidnit co to šlo. Když konečně dorazili do nemocnice, málem se ji zastavilo srdce…
Stála tam s nepřítomným výrazem, hlavu stočenou na stranu, prázdné oči, otevřená ústa…. Ty její oči… ach bože ty její nádherné… najednou tak mrtvé oči… objala ji a začaly ji téct slzy…. Snažila se zůstat silná…
„Koťátko…lásko co jsi to provedla…víš že bez tebe nemůžu být…. Nebreč… všechno bude dobré… uvidíš…“ konejšila jí a sama umírala… dávala si to všechno za vinu, měla pocit že ji nechránila dost a teď se na ní dívala, srdce se ji svíralo, pomalu si uvědomovala že ji nemůže nijak pomoci… jen tu být…
Sestra ji řekla, že se z toho dostane, bude v pořádku a bez následků a tak odešla o něco klidnější než přicházela….
O chvíli později šla tmavou noční ulicí…. Darkness s ní neustále držel krok a ona přemítala o tom, proč i ona… proč ji chtěla opustit… vždyť bez sebe nemohly být… říkala to přeci… všechno v ní vřelo… cesta snad byla nekonečná… a Darkness ji neustále zastavoval a objímal…konejšil… hladil ve vlasech a opakoval že vše bude dobré…. Nesmírně si toho vážila, potřebovala vědět, že se všechno spraví… cítila se ale tak slabá.. projevila před nim smutek, to nikdy předtím neudělala a teď se hlavně snažila zůstat v klidu.. příliš nevnímala co se dělo okolo… vzal ji za ruku… kráčeli tou tmou spolu, dva stíny noci…
Když toho večera dorazila domů, vytáhla z alba starou společnou fotku s Lil…a hlavou ji běhala jediná otázka… proč i ty…