Zpověď

Anotace: vlastně ani nevím, proč to sem dávám...

Kdysi byla moje duše čístá, až jsem jednou poznala člověka, který mi změnil můj život k nepoznání. Který mi nechtěně ukázal jak se to dělá. Ukázal, jak si můžu nejlehčeji ulevit. A teď to ve mně přetrvává a nevím, jak se toho mám zbavit.

Nikdy si neuvědomím, že si tím ublížím nejen sobě ale i ostaním, když si ke mně přisedne malé, tenké, ostré cosi a že se mi to zařeže do kůže. A že já potom budu krvácet.
Oni mi na to nakonec stejně přijdou a myslí si, že jsem blázen, že bych nejspíš potřebovala nějaké ty prášky na uklidnění. Copak existují prášky na bolavou duši? Existují prášky na to, aby byl člověk šťastnější, aby měl někoho, o koho se může opřít když je mu nejhůř?
Cožpak existuje něco, co by mi někdy mohlo pomoct z nicoty a smutku???