Restaurace U Dvou kamarádů

Číšník: Dobrý den. Mohl bych si vás vyfotit pane?

Host: Ne.

Číšník: Víte…

Host: Ne.

Číšník: …tady to tak děláme pro případ, kdyby chtěl někdo utéct bez placení, abychom ho měli zaznamenaného.

Host: Ale já chci utéct bez placení.

 

 

Číšník vyfotí hosta.

 

 

Host: Říkal jsem snad jasně, ať mě nefotíte.

Číšník: Budu to potřebovat jako důkaz.

Host: Fotka přece není žádný důkaz.

Číšník: Jak to?

Host: To byste si mohl vyfotit klidně náhodného kolemjdoucího a obvinit ho.

Číšník: Ale jsou zde přece svědci.

Host: Mohl jste se s nimi proti kolemjdoucímu spolčit.

Číšník: To bych ho ale musel vyfotit při chůzi a pak by byla fotografie rozmazaná.

 

 

Číšník se chvíli zamyslí.

 

 

Číšník: Mluvíme tu přece o člověku, co sem vejde a něco si objedná. To že jsem vás tady vyfotil vám nedovolí jen tak odejít.

Host: Vy mi tedy nedovolíte odejít bez placení?

Číšník: To je snad jasné.

Host: Já vám nedovolil mě vyfotit, vy mi nedovolíte odejít bez placení.

Číšník: Tak to je.

Host: Doneste mi tedy vaše nejlepší jídlo.

Číšník: Hned to bude.

 

 

Po chvíli.

 

 

Host: Co to je?

Číšník: Chtěl jste moje nejlepší jídlo.

Host: Vaše ne, vašeho kuchaře.

Číšník: Já mám kuchaře?

Host: Nebo snad jste kuchař vy?

Číšník: Ne.

Host: Tedy jste číšník.

Číšník: Ne.

 

 

Chvíle ticha

 

 

Číšník: Já jsem přeci váš zástupce.

Host: Já mám zástupce?

Číšník: Snad jste kuchař.

Host: Ano.

Číšník: A zároveň číšník.

Host: Ano.

 

 

Chvíle ticha.

 

 

Host: Proč tedy fotíte svého nadřízeného?

Číšník: Vy jste mi to přikázal.

Host: Abyste mě fotil?

Číšník: Abych fotil každého, obzvlášť ty, co budou chtít utéct bez placení.

Host: Já přeci můžu odejít bez placení.

Číšník: Budu to však mít zaznamenané.

Host: Jako důkaz?

Číšník: Fotka přece není žádný důkaz.

Host: Jak to.

Číšník: To bych si mohl vyfotit klidně náhodného kolemjdoucího a obvinit ho.

Host: Ale jsou zde přece svědci.

Číšník: Mohl jsem se s nimi proti kolemjdoucímu spolčit.

Host: To byste ho ale musel vyfotit při chůzi a pak by byla fotografie rozmazaná.

 

 

Host se chvíli zamyslí.

 

 

Host: Mluvíme tu přece o člověku, co sem vejde a něco si objedná. To že jste mě tady vyfotil mi nedovolí jen tak odejít.

Číšník: To já vám nedovolím jen tak odejít.

Host: To je snad jasné.

Číšník: Já vám nedovolím odejít bez placení, vy mi nedovolíte vás vyfotit.

Host: Na tom trvám, že jsem vám nedovolil…

Číšník: Nedovolil jste mi to a zároveň jste mi to přikázal.

Host: Tak to je.

Číšník: Tím je to tedy vyřešeno.

 

 

Chvíle ticha.

 

 

Číšník: Teď mi zaplaťte.

 

 

Host zaplatí.

 

 

Host: Proč jsem vás vůbec najímal?

Číšník: Abyste nepřicházel o peníze.

Host: Teď jsem o ně přišel.

Číšník: Nikdo však během toho neodešel bez placení.

Host: To je fakt.

Číšník: Co mám nyní dělat pane?

Host: Obejděte restauraci a terasu a každého vyfoťte, obzvlášť ty, co budou chtít utéct bez placení.

Číšník: Ještě něco pane?

Host: To bude všechno. Mimochodem dobrý nápad s tou visačkou číšník. Čí to byl nápad takové krytí.

Číšník: Ono to úplně není krytí. Já sice nejsem číšník, ale někdy od svého nadřízeného dostanu příkaz, abych jím byl. Visačku nesundávám abych ji pak nemusel hledat.

Host: Kdo je váš nadřízený?

Číšník: Kuchař.

Host: Když tedy děláte toho číšníka, mohl byste mi přinést kuchařovo nejlepší jídlo.

Číšník: Dnes tady jako číšník ale nejsem.

Host: Tak už běžte a vezměte si dnes na starosti číšnické práce.

 

 

Číšník odejde do restaurace a obejde ji. Pak vyjde ven a začne obcházet terasu.

 

 

Číšník: Dobrý den. Mohl bych si vás vyfotit pane?

Host: Ne.

Číšník: Víte …