Sanitka

Sanitka

Anotace: To jen.. minipovídečka..

.
.

Je pošmournej den.. Takovej, že když chce člověk myslet na něco pěknýho, musí se hodně snažit. A tak, aniž vím proč, přemýšlím o tom, co by se stalo, kdybych svého přítele nachytala s nějakou jinou. Ano.. neohlášené návštěvy s sebou bohužel nesou toto riziko. Představuju si, jak cestou zpátky na trolejbus kus po kusu trousím prádlo, které mu teď vyprané vezu, na zem, do bláta.. Možná, že bych mu ponožky vysypala hned za dveře a pak pokračovala dalšími kousky oděvu. Jeho nejoblíbenější košili bych mohla přivázat k popelnici. Dívám se nepřítomně ven oknem a v myšlenkách se nelítostně mstím jeho prádlu.

Vtom trolejbus prudce zabrzdí, div to prádlo nesbírám po zemi. Po silnici se přižene houkající sanitka. Udělá kličku kolem stříbrné oktávie, která se přikrčila u kraje silnice a mizí v dálce. Trolejbus se zase pomalu rozjíždí a všechno jde dál jako film po reklamě, jako šípkové království po princeznině probuzení. Lidé si dořeknou nedokončenou větu, trolejbus míří k další zastávce na své trati.

Jen já se snažím potlačit slzy, které se mi nahrnuly do očí, uvolnit křeč, která mi sevřela hrudník v neslyšném vzdechu.. Snad někomu pomůžou..

Vidím se jako dnes, klečíc na kolenou držím za ruku svou vlastí sestru. V bezvědomí sebou škube a zpoza neklidných víček se jí nekontrolovatelně hrnou slzy. Hladím ji po zpoceném čele.. Leni! Volám na ni, ale neslyší. Třepe se a plače, moje milovaná sestra, moje krev.. Kde je sakra ta sanitka! Slzy mi padají do klína, aniž se je snažím utírat. Strach mi svírá hrdlo tak, že nemůžu skoro dýchat..

Jsou tomu přesně tři roky, kdy moje sestra po asi týden trvajícím ochrnutí spodní poloviny těla začala znovu chodit..

Pozoruju množící se plivance začínajícího deště na skle. Lidi se zase smějí, neuvědomujíc si vážnost chvíle. Neuvědomujíc si, že jsme možná právě všichni společně, i s tím řidičem oktávky a spoustou dalších, zachránili někomu život..

.
.
Autor Euka, 23.03.2007
Přečteno 346x
Tipy 2
Poslední tipující: Sunny
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Eukuško, jak se máš. Vždycky si vzpomenu na toho tvého darebáka, ale myslím na tebe, opravdu myslím a říkám si, jak se asi máš...tohle jsem si přečetla až teď. Úplně mi tě to připomnělo, ozvi se mi někdy. Sann

02.08.2008 21:26:00 | Sunny

Tys byla sestřičkou v nemocnici? Určitě to moc dobře
znáš. Ono stačí jen na někoho čekat, jestli se uzdraví
anebo. Herá anebo šmitec. A to se děje na Zemi denno-
denně. Narodí se zase milióny dětí...

07.07.2007 20:39:00 | jehlaspichlas

Zezáčatku jak vykládáš o těch ponožkách, tak je to docela k zasmání,ale pak..je to smutnější,vážnější a dává to tomu tu "nádhernou" atmosféru.. je to fakt moc pěkný..,ale smutný,tak doufám,že si nic takového nazažila..

24.03.2007 08:34:00 | -Jojo-

Po půlce jsem si říkal, že tohle asi nebude žádná mladá (tím jako myslím puberťačka ;-) ) holka, jakých je tu po Literu plno. A taky že ne, protože pro tenhle styl psaní je třeba i věk a zkušenosti. Proto jsou i sebelepší mladí autoři knih (jako třeba Eragon) nic oproti starším kvalitním spisovatelům. Prostě jsou příběhy na jejichž napsání je třeba něco víc než jen slovíčkaření.
Z tohohle příběhu je cítit životní zkušenost (netvrdím, že konkrétně ta, která je tu popsaná) a to je jedině dobře. Nikdy, opakuji nikdy, jsem nedal stovku takhle krátké věci. Většinou hodnotím delší díla anebo ty díla, které mě nějakým způsobem dostanou příběhem nebo mrazením v zádech nebo tak. U Tebe se mi nedostavilo mrazení v zádech, ale něco to ve mě vyvolalo...

23.03.2007 19:10:00 | Walome

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí